Stamiliardové částky za nové bloky vládě nevycházejí. Jaká rizika přenese na daňové poplatníky

Konečně víme, za kým jde největší investice v historii samostatné republiky. Nové jaderné bloky má stavět korejská společnost KHNP. Francouzi zůstali mimo hru. Pár informací vláda poskytla, a ty bude nutné dále sledovat. Nadále totiž platí, že neznáme model financování bloků. Vláda tvrdí, že o něm a zároveň o investorském modelu, tedy o tom, jaká společnost vlastně bude bloky spolu s Korejci stavět, rozhodne do konce roku.

Korejci nakonec uspěli jak kvůli nižší nabídnuté ceně, tak kvůli lepším výsledkům ze stavby jiných jaderných projektů. Právě to bylo velké riziko francouzské EDF. Ta je od loňského roku státní společností a je zatížená mnoha problémy s průtahy ve stavbě. Ať už jde o stavbu bloku v domácím Flamanville, kde výstavba začala v roce 2007, měla stát 3,3 miliardy eur a trvat 5,5 roku. Po šestnácti letech není hotovo a náklady se odhadují na dohromady až na 19,1 miliard eur (přes 482 miliard korun). Vzhledem k tomu, že jde o státní společnost, vliv mohla mít také politická, a hlavně ekonomická situace, ve které se nyní Francie po volbách ocitla.

Korejci se svým projektem ve Spojených arabských emirátech dopadli lépe. Výstavba čtyř korejských bloků v elektrárně Barakah začala v roce 2012, práce na čtvrtém, posledním bloku začaly v roce 2015. První blok zahájil komerční provoz v dubnu 2021, druhý blok v březnu 2022, třetí v únoru 2023 a poslední letos v březnu. KHNP také slibuje, že nedodržení podmínek, tedy nesplnění plánu, by měla sama kompenzovat.

Nyní je tedy jisté to, že se mají stavět dva bloky v Dukovanech a do toho chce vláda s KHNP jednat ještě o opci na až dva další reaktory v Temelíně. První, tedy pátý dukovanský blok by se měl začít stavět v roce 2029, zkušební provoz by měl zahájit v roce 2036. Podle šéfa ČEZ Daniela Beneše se mají bloky stavět s odstupem zhruba rok až dva za sebou. Toto všechno je ale zatím jen v rovině optimistických plánů.

Cena za blok bude vyšší, než vláda tvrdí

Obrovsky důležitá je cena, kde je také několik otazníků. Vláda tvrdí, že jeden blok vychází na 200 miliard a že postavení dvou bloků současně zajistí dvacetiprocentní úsporu. Další čísla, která zazněla jsou 80 až 85 miliard korun, což mají být náklady na přípravné práce pro jaderné bloky, které půjdou v příštích pěti letech ze státního rozpočtu. Ministr financí tvrdí, že nebude nutné dělat mimořádná rozpočtová opatření a že stát bude nést pouze náklady za provedenou práci. Do toho premiér prohlásil, že výrobní cena elektřiny z nových bloků bude 90 eur za MWh, což je přitom mnohem nižší cena než v případě jiných v současnosti stavěných jaderných elektráren v Evropě. A právě těmto dvěma sdělením je nutné věnovat do budoucna pozornost.

Jak u nízké výrobní ceny, tak u ceny za jeden blok je na místě skepse. Sama KHNP ve své tiskové zprávě uvedla, že celkové náklady projektu 200 miliard korun pro jeden blok a 400 miliard korun pro dva bloky jsou pouze odhadem české vlády. „O konečné hodnotě zakázky bude rozhodnuto po jednání se společností KHNP. Celkové náklady projektu vyčíslené českou vládou, které zahrnují náklady na výstavbu a rezervní fond pro nepředvídatelné události, zatím neuvádějí konečnou výši smlouvy s dodavatelem, ta se může lišit v závislosti na výsledku společných jednání,“ uvádí Korejci v tiskové zprávě vydané po oznámení vítěze tendru.

V ceně 200 miliard za jeden blok nejsou zahrnuty náklady na financování. A náklady velmi pravděpodobně porostou, což se bude do výsledné ceny stále více promítat. To, že stát na sebe vezme po dobu výstavby bezúročnou půjčku (popisujeme níže v textu), znamená to, že náklady neponese nikdo jiný, než daňoví poplatníci.

„Premiér vychází z overnight ceny, která je z reálných a aktuálních zkušeností Westinghouse v USA (Vogtle) a EdF v EU (Hinkley Point) zhruba třetinou celkové ceny. Výrobní cena elektřiny bude logicky násobná tomuto amatérskému propočtu. Fígl spočívá i v tom, že značnou část těch skutečných nákladů stavby jaderné elektrárny zaplatí daňový poplatník v rámci rozpočtu (aby to nebylo přímo vidět). Že je v tomto případě daňový poplatník téměř totéž jako spotřebitel elektřiny nikdo neřeší,“ poznamenal k tomu investor a významný akcionář ČEZ Michal Šnobr, který k jaderným plánům ČEZ ze své pozice dlouhodobě zaujímá kritický postoj.

Máme jen jednu notifikaci, která je nevýhodná

Vláda původně vyhlásila tendr na stavbu pouze jednoho jaderného bloku. Také u Evropské komise jsme proto žádali o notifikaci pouze pro jeden, tedy pátý dukovanský blok. Finanční model je tak připraven pouze pro jeden blok, u dalších chybí. Nepříliš výhodné jsou pro nás i podmínky z notifikace. Podle nich by nový jaderný zdroj fungoval kvůli působení obnovitelných zdrojů v síti omezeně, protože by s nimi musel na trhu fungovat společně. Jaderná elektrárna však není stavěna na flexibilní regulaci a platí, že jaderné elektrárny prodělávají, pokud nejedou na maximum své kapacity.

S tím právě souvisí i „nepevná“ garantovaná výkupní cena, s čímž se původně nepočítalo. Podle podmínek v notifikaci má ale být při poklesu tržních cen elektřiny, tzn. když obnovitelné zdroje hodně vyrábějí a vznikají přebytky, nižší. To znamená, že když bude přebytek ve výrobě, bude nový jaderný zdroj muset snižovat výkon, aby dodával méně elektřiny.

S Bruselem budou tedy muset nyní proběhnout další jednání, abychom získali notifikaci, tedy možnost veřejné podpory, i na šestý dukovanský blok. Ministr financí Stanjura ambiciózně tvrdí, že to bude otázka „několika měsíců“.

Plně státní společnost?

V ČEZ je třicetiprocentní podíl ovládaný minoritními akcionáři, z čehož plyne, že investování do jaderných bloků je dosti nebezpečné. Pokud by riziko tak obrovské investice nesl pouze stát, byl by manévrovací prostor větší. Víme jen to, že by financování mělo proběhnout formou třicetileté půjčky od státu s po dobu výstavby nulovým úrokem pro společnosti Dukovany II a Temelín II, což jsou stoprocentní dceřiné společnosti ČEZ, které mají nové bloky stavět. Což, jak jsme zmínili, znamená, že náklady na úroky zaplatí daňoví poplatníci. Elektrárna by pak měla dluh splácet z prodeje elektřiny, kterou od ní bude vykupovat státní obchodník za onu garantovanou výkupní cenu.

Dříve rovněž vládou naznačovaná možnost vykoupení podílu minoritních akcionářů s prémií po vzoru Francie už zdá se není ve hře, ačkoliv nic nelze tvrdit s jistotou. Vláda navíc minoritní investory znechutila tzv. lex ČEZ, kdy mělo dojít ke snížení podílu hlasů akcionářů pro přeměny obchodních společností a družstev. Vládní návrh počítal s tím, že místo současných devadesáti procent hlasů všech akcionářů mělo pro rozdělení firem stačit sedmdesát pět procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. Současně by ale museli být přítomni držitelé alespoň dvou třetin základního kapitálu. To nakonec neprošlo sněmovnou.

Stále je ale také ve hře možnost, že nové bloky by opravdu stavěla plně státní společnost, a to zmíněné Dukovany II a Temelín II. Tedy za předpokladu, že by stát tyto dceřiné společnosti ČEZ vykoupil. Stávající jaderné bloky by ale do této společnosti nepatřily, zůstaly by pod ČEZ, který by zůstal v současné „polostátní“ podobě.

Spory Američanů s Korejci

Sledovat bude nutné i to, jak se vyvine soudní spor KHNP s americkým Westinghausem, který se o tendr na české bloky také ucházel a byl vyřazen. Podle Američanů nejsou Korejci oprávněni používat technologii reaktoru, kterou Česku v tendru nabídli. Američané korejskou firmu viní z nedodržování amerických pravidel pro kontrolu vývozu a chtějí se kvůli tomu právně bránit. KHNP uvedla, že má ohledně práva na používání technologie rozdílný názor, a deklarovala, že americká pravidla bude dodržovat. ČEZ ke sporu sdělil pouze to, že má od Korejců potvrzení o vlastnictví technologie.