Uplynulý týden byl v naší prezidentské kampani štědrý na vlastní góly. Byly to projevy či kroky, kdy kandidáti bezděky vyjevili svou povahu. A skutečně dodávají váhu bonmotu „začínám se obávat, že prezidentské volby asi vyhraje někdo z trojice Babiš, Nerudová, Pavel“, píše Martin Weiss.
Foto: Echo24
1
Zatykače, které dnes Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a na bývalého ministra obrany Joava Galanta, nejsou ...
Uplynulý týden byl v naší prezidentské kampani štědrý na vlastní góly. Zapomeňte na nějaké programové body či na pojetí výkonu pravomocí prezidenta a podobně. Nešlo o události, kde bychom hledali komentáře ústavních právníků, ani by nám nepomohla žádná volební kalkulačka. Byly to projevy či kroky, kdy kandidáti bezděky vyjevili svou povahu. A skutečně dodávají váhu bonmotu „začínám se obávat, že prezidentské volby asi vyhraje někdo z trojice Babiš, Nerudová, Pavel“.
Někdo si dal tu práci a sestříhal vystoupení Andreje Babiše z pořadu televize Prima K tabuli. Odpovídal na dotazy žáků základní školy a ukázalo se, že neví, kdo napsal Švejka. Neví, jaké planety má sluneční soustava. Myslí si, že jedna z nich je Slunce a další Měsíc. Neví, jaký je nápis na oponě Národního divadla. Neví, kolik žaludků má kráva. A když říká „nevím“, zní to arogantně jako „na tohle se může ptát jen blbec“.
Možná to byly takové otázky pilných žáků, šlo taky o výběrovou školu. Ale kdo napsal Švejka a co je na oponě, přesněji nad oponou Národního divadla, nejsou otázky pro šprty. Jsou to kousky příběhu této země, jaké znají i občané bez vysokoškolského vzdělání. Jistě je znají ti, kteří si teď rádi říkají vlastenci a s jejichž hlasy Babiš počítá.
Dokonale to potvrdilo negativní charakteristiku Babiše: je to cizinec, kterému na téhle zemi nikdy nezáleželo, přišel sem jen kořistit. A místo aby hleděl, aby se na věc zapomnělo, ještě se v tom patlal: vyfotil se druhý den se Švejkem, jako že dohání učivo. Kam se poděl legendární Babišův tým kampaňových profesionálů?
Generál Pavel vyrazil do Maďarska. Aby si přímo od tamních aktivistů vyslechl, jaký je Orbánův režim. Byly z toho fotky lidí sedících u konferenčního stolu s generálem dělajícím si poznámky. Proč? Pavel již jinde říkal, že hrozba orbánismu byla jedním z motivů, proč do prezidentské kampaně šel. Působí to vykonstruovaně. Maďarsko je daleko a tamní společnost je velmi odlišná, naše hrozby vypadají jinak. Vymezování se proti Orbánovi může působit na pár aktivistů. Proč tam jet? Aby vyvolal dojem, že Nerudová není dost protiorbánovská? A proč teď? Zrovna pronikly i do běžného zpravodajství zprávy o tom, že v Maďarsku jsou benzin a potraviny na příděl, takže nějaké toužení po Orbánovi, bylo-li jaké, přinejmenším dočasně vychladlo.
V úterý se pak Pavel pochlubil podporou Petra Ludwiga. Sláva tohoto „datového vědce“ trochu povadla. Ale někteří si jistě vybaví jeho legendární tweet z března 2021 „Jsme v takovým loji, že dám večer veřejně ven můj normálně placený 2hod. webinář kritického myšlení zdarma a nechám ho pár týdnů volně přístupný“. Jeho expertní vystupování pak mělo formu doporučování lockdownů, jimž se sám vyhýbal v Dubaji. Doporučení zdůvodňoval predikcemi, v nichž se trochu mýlil.
Ludwig je něco jako dědic osvícenských encyklopedistů – jeho kritické myšlení rozlouskne jakýkoli problém, i z tak zdánlivě odlišných oblastí jako infekční nemoci a boj s dezinformacemi. Facebookový srandistický Fanklub KFC v České republice Ludwig označil za „vzorového aktéra hybridní války“, protože si tam z něj dělali legraci. Dožadoval se toho, aby stránka byla smazána. Své obvinění zdůraznil větami „Náhoda? Nemyslím si.“, které se na internetu používají už aspoň deset let pouze ironicky.
I ve svém poselství pro generála Ludwig zdůrazňuje „hybridní a kognitivní útoky na našem území“. Tohle není legrace. Kým se Pavel pochlubí příště? Alex Alvarovou? Jakubem Jandou? Jakubem Kalenským? Celý průmysl boje s dezinformacemi je markantním příkladem epistemického kolapsu liberálních elit. A Pavel jakožto bývalý vysoký činitel NATO by k tomu možná neměl poutat pozornost. Souvislost mezi angažováním podobných expertů a tím, proč to v Afghánistánu dopadlo tak, jak to dopadlo, je oblast, která čeká na prozkoumání.
Současný problém Danuše Nerudové je ukázkou toho, že v komunikaci hraje pozornost stejně důležitou roli jako svoboda projevu. O problémech na univerzitě, již vedla, se ví již od loňska, kdy na to úřady upozornil historik Petr Kreuz. Systematicky se o tom v médiích píše od letošního jara. Během této doby Nerudová vystoupala v průzkumech. Až teď celá historie pronikla do obecného vědomí, a Nerudová na to není připravena. S tím, kdo o tom chce mluvit, nechce mluvit – podle jednoho výčtu nyní odmítá komunikovat nejméně s osmi etablovanými médii. Skoro jako by vedla válku s médii. Ale to je brand Andreje Babiše, ten odmítá chodit do debat, a když už nějakému novináři rozhovor dá, tak mu vynadá, že je nepřítel. Brand Nerudové měl být jiný.
Nějaké rozhovory dává. Redaktor webu E15, který rozhovor získal, zaznamenal, že se Nerudová „poměrně pečlivě ujišťovala, na které konkrétní sociální sítě bude záznam rozhovoru umístěn, aby mohla odpovědi přizpůsobit cílovému publiku“. Jenže to je právě ta ekonomie pozornosti – na internetu může obsah snadno proniknout z jedné platformy na jinou, nezamýšlenou.
To se stalo s rozhovorem, který Nerudová dala internetové talkshow Standashow. Pořad je placený, nicméně někdo z něj pořídil úryvek na síť TikTok, z níž se mohl dále šířit. Nerudová dostala otázku, kolik existuje pohlaví.
„Většinová společnost se shodne na tom, že existují dvě, ale myslím si, že bychom měli respektovat, že jsou v naší společnosti minority, a že bychom to prostě měli akceptovat,“ odpověděla.
Na otázku, jaké myslí jiné pohlaví, Nerudová pokračovala:
„No tak třetí, čtvrté, páté, já už nevím, kolik v tuto chvíli jich je. Ale pro mě není důležitý, kolik jich je, ale pro mě je důležitý, aby většinová společnost tady toto akceptovala a nenálepkovala tyhle lidi, protože nálepkování je to nejhorší, co vlastně v tuto chvíli ve společnosti můžeme dělat.“
To je naprosto šílená odpověď jak od političky, tak od akademičky.
Pohlaví jsou dvě. To, o čem Nerudová mluví, je zřejmě gender, sociálně-psychologický projev pohlaví. Ty jsou tradičně taky dva, ale jistě může existovat spousta nějakých mezních případů. To, o co v současné diskusi jde, je zrušení dvou tradičních genderů jako normy. Celé kořeny tohoto obratu by byly na jinou diskusi, ale důležité tady asi je, že se mezi mladou generací na Západě šíří naprosto subjektivní pojetí genderu, a Nerudová na něj skáče. Jaká je povaha existence těch genderů, jejich obsah, když Nerudová klidně mluví o „třetím, čtvrtém, pátém pohlaví“? Jak se třeba pozná čtvrté od pátého? Jak vypadá člověk, který o sobě řekne „moje pohlaví je to čtvrté“? A pokud to myslela jen jako výčet, co si představuje, když říká, že neví, kolik jich je? Mohou se objevovat stále nová, tak jako přibývají nové prvky v Mendělejevově tabulce? Když si někdo usmyslí, že jeho genderová identita je zvíře, člověk bez nohou nebo třeba Korejec – upozorňuji, že to jsou reálné případy –, máme je akceptovat a nenálepkovat?
Nerudová sama žije a vychovává děti v normálním, na pohled pěkném manželství a říká, že polyamorie „by narazila na její hranici“. Je to typické pro vrstvu vzdělaných, úspěšných liberálů. Sami žijou relativně tradičně. Ale je pro ně strašně důležité být svobodomyslný, nenálepkovat a akceptovat. Tak, že nechají nešťastné mladé lidi plácat se v hlubinách psychopatologie. Kážou víno, a pijí vodu.
Proč s tím přišla? Vede mezi mladými voliči. Obává se snad, že jí v kruzích mladé progresivistické úderky začal generál šlapat na paty? Je to zhola nepochopitelné. Progresivisty svým zmateným výkladem asi neoslní. A nerozhodný volič může začít pochybovat, jestli je horší, že někdo nezná planety sluneční soustavy, anebo neví, co je to muž a co žena.
AKTUALIZOVÁNO
00:02
