Filozofie, láska a sex: Proč se cítí každý nedostatečně milován?

Láska je klasické filozofické téma, na němž je zároveň patrné, jak mocně do filozofie vstupuje duch doby. V předmoderní době byla zamilovanost často vyváděna ze společnosti do umění nebo vztahu k Bohu, čímž byl tento nebezpečný cit neutralizován. Od romantiků se stává základem pro natolik společensky stěžejní instituci, jakou je manželství. Autorka Tereza Matějčková se v novém podcastu zaměřuje na proměny lásky ve filozofii, zvláště zdůrazňuje její moderní podoby od Georga W. F. Hegela a Arthura Schopenhauera přes Niklase Luhmanna po současnou myslitelku Evu Illouzovou.

Celé video a audio podcastu Terezy Matějčkové ZDE.

Georg W. F. Hegel, který se ještě zcela nerozchází s platónským přístupem, podržuje vazbu lásky na duchovnost, což je v jeho pojetí soustavné překonávání svého vlastního „milovaného já“. Sice je i on romantikem v tom smyslu, že odmítá smluvená manželství, a trvá na tom, že východiskem vztahu musí být zamilovanost, dodává však, že to, jak obtížné je manželství, je samou jeho pointou. V manželství překonáváme „idiocii vlastního názoru“ a pokoušíme se smířit s tím, že se musíme zařídit podle druhého. V tom je prý mnoho duchovnosti.

Německý sociolog a filozof Niklas Luhmann a současná izraelsko-francouzská socioložka Eva Illouzová tento moderní posun ve svých dílech již reflektují. Zajedno jsou v tom, že společnost vstupuje do toho, jak milujeme, avšak Illouzová odmítá redukovat lásku na společenskou komunikaci, jak to činí Niklas Luhmann ve své klasické knize Láska jako vášeň. Spolu s romantiky chápe lásku jako revoluční sílu, která umí měnit životy i společnost, a potud rovněž lituje, že se v současné společnosti propadáme za romantismus.

Jestliže se moderna vyznačovala odklonem od smluvených manželství a uznáním zamilovanosti v její nepředvídatelnosti, dnes jako bychom se navraceli do stádia před modernu. Výběr partnerů je disciplína, do níž zapojujeme moderní dohazovače – kouče, psychology, astrology, dokonce lékaře. Ti všichni mají zjistit, s kým by vztah mohl fungovat. Tato racionalizace, která se ozývá i v tezi, že zamilovanost je pouhou hrou přírody, která nás má podrobit voláním nových generací, přitom podrývá naši důvěru nejen v lásku, ale v emoce vůbec.