Druhé jaro. Jak na epidemii únavy ze života

ESEJ VÁCLAVA CÍLKA

Druhé jaro. Jak na epidemii únavy ze života
Japonské slovo meiwaku znamená udržení veřejné harmonie. Foto: Shutterstock
2
Týdeník
Václav Cílek
Sdílet:

Věc zašla tak daleko, že holandští psychologové diskutují možnost zařadit utrpení z únavy životem mezi situace, které umožňují eutanazii. Znepokojivým tempem totiž roste počet starších lidí, kteří trpí existenční osamělostí nebo mají pocit, že jejich duše odešla do nějakých vzpomínkových krajin, a nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měla vrátit do tohoto světa.

Covid a změna mysli

Když prožijete válečné tažení, povodeň nebo destruktivní hurikánovou sezonu, tak máte asi dvacetiprocentní šanci, že během dalšího roku, ale někdy i několika let, se začnete trápit nějakým posttraumatickým syndromem. Budete mít třeba divoké sny, budete častěji podléhat smutku a občas si nebudete vědět rady, co máte dělat se svým životem. Něco podobného se týká i covidu, kde nemusí jít o psychologické následky strachu a ohrožení, ale o reálné biochemické dopady na tělesné funkce.

Posttraumatická stresová porucha se celkem pochopitelně týká hlavně pacientů, kteří prošli vážným onemocněním, ale zdá se, že covid je ještě něco víc. Je událostí, která někde hluboko v mysli změnila způsob, jak uvažujeme o životě. Nejradši bychom na něj zapomněli, ale cosi s námi provedl a my se s tím pomalu učíme žít. Možná že covidová vlna je za námi jenom ve fyzickém světě, ale přesunula se a doznívá v jemných a nenápadných vnitřních podobách.

Když nám někdo zemře, tak to průměrně trvá rok až tři, než se s tou situací rozloučíme. Neumíme tak rychle zavírat dveře emocí. Takže někde vedle nás či s námi jako stín, který se ještě nerozplynul, stále žije těch asi 42 tisíc lidí, jejichž smrt měla nějakou vazbu na covid. Není divu, že se tolik lidí cítí zpomaleně a nejistě, ale covidový útlum má nejspíš i reálný fyziologický základ. Infekce byla dva roky všudypřítomná, mutovala, vracela se a náš imunitní systém ji musel zvládat. Tyto procesy probíhají automaticky bez účasti každodenního vědomí, ale spotřebovávají vnitřní sílu, což nejvíc pociťují starší lidé. K únavě ze života covid určitě přispěl, ale jsou zde další faktory.

Celý text Václava Cílka si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články