Data jsou ropou 21. století. Kdy se k nim začneme chovat stejně opatrně?

Známá fráze praví, že data jsou ropou naší doby. Základním prvkem či přímo podstatou velké části hospodářství. Ropa je zapotřebí k produkci více než 90 % výrobků i vypěstovaných potravin. Na ropě jsme prostě závislí. Proto také věnujeme velkou pozornost její bezpečné těžbě, zpracování i přepravě.

Data jsou dnes podobně nezbytná k fungování řady odvětví. Bezpečnost, obrana, zdravotnictví, finanční služby, ale i rychlé vyřízení záležitostí běžného dne, jako je nákup, odhlášení dítěte z oběda ve škole nebo podání daňového přiznání. K tomu všemu jsou zapotřebí data, často o konkrétních lidech.

Každý z nás také denně generuje obrovské množství dat. Údajů o svém pohybu, nákupech, o zdraví, o tom, jak se baví, s kým a kdy. Tyto další údaje opět roztáčejí kola datové ekonomiky. A tak pořád dokola a dokola, nebo spíše ve spirále k dalším gigabajtům a terabajtům informací…

Staráme se o bezpečné a odpovědné využití osobních dat stejně, jako o bezpečné a odpovědné zpracování ropy?

Je vůbec na místě to takto porovnávat?

Ano, je. Ze dvou důvodů.

Tím prvním je závislost naše způsobu života na obou „palivech“. Bez ropy dnes takřka nic nevyrobíme ani nevypěstujeme. Bez dat už skoro také ne, a když ano, tak to jen obtížně přepravíme, prodáme či koupíme.

Druhou podobností je negativní dopad toho, když s jedním či druhým „palivem“ něco stane. Únik ropy otráví řeku, část moře nebo na pár let z pole udělá neúrodný úhor. Únik či nedostupnost osobních údajů může snížit důvěru ve státní instituce, odradit klienty nebo také zastavit provoz nemocnice, letiště či katastrálního úřadu.

Sbíráme, využíváme a chráníme osobní data tak, aby nedošlo k havárii? Jistě, máme na to řadu právních předpisů, nařízení a směrnic. Od těch se známými zkratkami, jako jsou GDPR nebo NIS2, až po málo viditelné vyhlášky a metodiky upravujících dílčí, byť někdy velmi důležité, oblasti. Ale jaká je realita?

Stát se snaží získávat přístup k dalším údajů a vytvářet další evidence, prolamovat bankovní tajemství nebo sledovat, jaké kdo navštěvuje weby. Soukromý sektor ovšem není pozadu. Osobní údaje klientů často vnímá jen jako další byznysové aktivum, se kterým lze dělat takřka cokoliv.

Plně si uvědomujeme ekonomický a mocenský význam dat. Rizika jejich nevhodného zpracování ale často přehlížíme nebo bagatelizujeme. Přitom mohou mít dlouhodobé důsledky nejen pro jednotlivce, ale i pro celou společnost. Často dokonce mnohem horší důsledky, než jaké má převrácený kamion s naftou či odstávka na ropovodu. Ale toho si stále ještě nejsme plně vědomi.

František Nonnemann, místopředseda výboru Spolku pro ochranu osobních údajů