„Zběsilá rychlost nás připravuje o radost ze života“

Ne každý sociolog má to štěstí, že na základě jeho díla vznikne film. Hartmut Rosa takové štěstí měl. Film Speed / Hledání ztraceného času od Floriana Opitze se zabývá základní tezí myslitelova díla: Zběsilá rychlost nás, moderní lidi, připravuje o radost ze života. Víme, jak zpomalit?

„Příští rok budeme muset běžet zas o něco rychleji než letos,“ píšete ve své poslední publikaci. Vy sám jste připraven na vyšší tempo?

Rádi si nalháváme, že příští rok budeme méně pracovat, budeme mít více času. Když se někoho zeptáte, jak se mu daří, uslyšíte: „Zrovna je to dost stresující.“ Dotyčný si myslí, že za týden bude lépe. Ale když si uvědomíme, že práce přibývá, a to všem, zjistíme, že jsme se ocitli v pořádné sociální krizi. A abych se vám nevyvlékl z otázky: Ano, cítím to i na sobě.

Ale vy víte, jak na to. Když vám člověk napíše e-mail, nejprve dostane úžasnou automatickou odpověď, v níž se mimo jiné píše, že se pokusíte odpovědět, ale nic neslibujete. To si člověk může dovolit až jako profesor, že?

Ano, ale i mladý člověk si musí umět říct: „Teď píšu disertaci, tak nemůžu odpovídat na každý e-mail.“ Tomu říkám funkční zpomalení. Také si lze vytvářet zpomalovací oázy, třeba si řeknete, že aspoň jeden víkend z měsíce nesáhnete na práci. Ale své knihy píši z jiného důvodu. Existuje mnoho koučů, kteří nám namlouvají, že jde o individuální problém, ve skutečnosti je to problém strukturální, který nevyřešíte vy ani já. Ale existují strategie, které pomáhají: na některých věcech umanutě trvat. Například si řeknete, že v pondělí večer budete chodit na koncerty, a na koncerty budete chodit, i kdyby se mezitím objevilo sto naléhavých úkolů.

Vraťme se ke zrychlení. Nejčastější kritika vaší teze zní, že společnosti vždy zrychlovaly. To nepopíráte, ale tvrdíte, že kvalita zrychlování je dnes jiná.

Zvláštností naší společnosti je, že musí trvale růst, aby zůstala taková, jaká je. Dřív bylo zrychlení způsobeno náhodnými objevy. Lidé jsou od přírody zvědaví, a tak jim něco sepne, něco objeví. Zásadní je energie: pokud nám nový objev umožní dosáhnout stejného výsledku s menším množstvím vynaložené energie, včleňujeme jej do našeho života. Jenže v moderní společnosti už máme příliš mnoho aut, letadel, potravin – a přesto musíme příští rok růst. Modernost znamená, že status quo lze udržet jen zrychlením.

Často zmiňujete pojem odcizení. Řekl byste, že současný výraz pro odcizení je vyčerpání a vyhoření?

To ne, existuje vyčerpání, které není odcizením. Pakliže člověk celý den sportoval anebo pracoval, večer budete vyčerpaný, ale ne odcizený. Odcizení je stav, v němž selhávají vztahy. Sice jsem zaměstnaný, ale má práce mi nedává smysl. Nijak se mě nedotýká. Dokládají to studie, které se zaměřily na učitele. Vyhořelí pedagogové poznamenávají: „Nedaří se mi proniknout k žákům. Tolik se snažím, ale není to k ničemu.“ Vztah já a světa je narušen.

Což ale nemusí souviset s časem.

Ne nutně. Florian Opitz natočil na základě mé teorie film. Mluvil s různými lidmi o obranných mechanismech před stresem. Režisér, ale i diváci došli k závěru, že jediní lidé, kteří ve filmu netrpí, jsou ze zemědělské rodiny v horách. Florian si to zdůvodnil tím, že si sami určují, jak naloží s časem. Ale v tom se mýlí. Právě zemědělci si svůj čas neurčují! Brzo ráno musí do stáje, večer se tam vracejí. Onen manželský pár nikdy nebyl na dovolené. Zpomalení nesouvisí s volným časem: zrovna tahle rodina žádný neměla. Skutečnost, že nevěděli, co je stres, byla dána souhrou tří okolností: toho, co od dne očekávali, toho, co se očekávalo od nich, a časového zdroje, který měli k dispozici. Tyto tři osy se ocitly v náležité rezonanci...

Celý rozhovor si můžete přečíst ve speciálu 30 rozhovorů, který je právě v prodeji. Objednat si jej můžete zde.