Králíci z klobouku pana prezidenta? Senát asistent

ÚHEL POHLEDU: Ještě než Petra Pavla zvolili prezidentem, zajímal jsem se zde o to, kdo bude jeho právní poradce či poradci. Potvrzuje se, že to je extrémně důležitá pozice. Prezident není právník, nesledoval právní dění před svou volbou, také proč by, není na tom nic špatně. Právě proto poradce má.

Je zde však jeho klíčová role v právním světě - tou je jmenování soudců obecných soudů a specifický vliv na obsazení soudu Ústavního. Tedy vrcholné moci soudní a vlastně i zákonodárné - vezme-li v úvahu jeho negativní zákonodárnou moc - rušit zákony, vyhlášky a nařízení.

Přístup k navrhování obsazení toho soudu jsem kritizoval, nebo přitakával opakovaně zde v Echu. Veřejně se odehrála diskuse nad jednotlivými kandidáty (ty ze zásady nekomentuji), byť i výlučně poněkud na hraně bulvární notečky. Informace o dalších kandidátech a způsobu jejich volby, včetně jednání druhého hráče v této hře - Senátu - upadlo však do nějaké podivné atmosféry míru a vzájemného porozumění. Přiznám se na tomto místě, že nejsem v tuto chvíli osobou stojící mimo. Byl jsem pověřen Českou advokátní komoru o hledání podpory pro jí navržené kandidáty v širším právnickém světě. Mluvil jsem se všemi špičkami profesních organizací i s panem profesorem Kyselou.

Česká advokátní komora - na začátku oslovená panem prezidentem totiž byla z celého postupu velmi překvapena, zdá se, že se nějak zapomnělo, že je v úplně jiné roli než kupříkladu Soudcovská unie, a to jak z hlediska výkonu státní správy, kterou na úseku veřejné advokacie vykonává. Tak jako ve všech civilizovaných zemích, pro zajištění základní podmínky právního státu a to je na samostatný článek - sem to nyní nepatří. Tedy i jí navržené osoby - nebo způsob navržení je extrémně omezený a vlastně pro celou věc nevhodný. Dostalo se mi však významné lekce z politiky. Profesor Kysela je ostatně profesor politologie a úvahy o způsobu nominace a obhajoby kandidátů vs. jejich “grilování” byly absolutně přilnavé. Jak najít obhájce kandidátům, když s tím náš systém nepočítá? Komise, která navrhuje kandidáty (ty reálné, skutečné), je prezentována na veřejnosti a je dle mého soudu částečně stínová - se poučila.

Prosazuje kandidáty stojící mimo širší okruh kandidátů z justičních kruhů a jména, která padají, zvlášť to poslední, připomínají tahání tajemných králíků z klobouku. Bez ohledu na kvalitu kandidátů. Tvrzená názorová, osobnostní, lidská a krajová pestrost je zastírací manévr prezidenta. Realita je taková, že - jak mi řekl předseda České advokátní komory- někdo z nás dělá nevědomé asistenty show, která má přivést hvězdy z jiných kruhů, než jsou každodenní právní profesionálové (s výjimkou těch, co mají kariéru na Nejvyšším správním soudu). Může to být jen moje smyšlenka, ale zamilovanost do kandidátů jejichž společným znakem je přednášení na fakultách a život v závětří, kdy se chodí pro výplatu do mzdové účtárny a nikoliv vydělávání v přímém výkonu života - tedy tam kde fouká, a to setsakra je víc než markantní. Znovu zde připomínám, nevyjadřuji se o osobě žádného kandidáta.

Pan prezident projevil, z mého úhlu pohledu, za poslední dobu více něž dost kroků svědčících o pragmatismu, pochopení role prezidenta, a respekt před minulostí a zásluhám o naši zem. V druhém kole jsem ho volil doufaje, že se něco takového stane. Aktuálně mám proto prosbu, aby ve věci klíčové pravomoci - navrhování soudců ústavního soudu jednal trochu jako voják. Řekl jestli chce u ústavního soudu vojáky nebo teoretiky, co nikdy nestříleli z pušky. Prohlášení o o tom, že potřebujete na ústavním soudě někoho, kdo se vyzná v evropském právu vychází pak jak neužitečná knížecí rada. Ne nepotřebujeme. Každý den ústavní soud řeší obyčejné věci obyčejných lidí - chci na něm někoho, kdo je názorové ukotvený a problémy běžných lidí zná a ví, jak je řešit v reálném světě. Bude to tedy podle mě jen soudce nebo advokát, který je pravicového a konzervativního smýšlení. Levicově orientovaný právník nebývá dle mého soudu vždy reálný v pohledu na svět. Považuje totiž řešení právního případu jako základní ideový krok na své cestě ke svému vidění společnosti. Pro roli negativního zákonodárce potřebuje někoho úplně stejného, ideálně někoho, kdo vedle své úzké odbornosti má i širší přesah do jiných oblastí práva - a z praxe - to podtrhuji desetkrát. Také by bylo vhodné mít kandidáta, který se věnuje soustavně či alespoň částečně lidským právům. Řadu jich znám, pokud je vyjmenuji, tak by veřejnost možná byla překvapena, jak se lidé konzervativního smýšlení věnují usilovně tématům, které považuje veřejnost za levicovou blbost.

Položte si toto měřítko na stávající soudce a kandidáty. Je v nich, co píši? Zase zdůrazňuji, netýká se to konkrétního kandidáta. Je to řečnická otázka, na kterou nemohu odpovídat já. Taky Senát by se měl trochu sebrat, ať relevantně řekne, že chce člověka levice či pravice, co má mít za sebou, jak má být profesně ukotven. Ať se trochu vymezí, je to politika a ne odpolední sedánek, kdy si na čaji s panem prezidentem popovídáme o genderové a profesní vyváženosti vysněných kandidátů z říše nemožného. Vaši voliči si mimochodem zaslouží, milí senátoři, alespoň tady trošku show, politika a patří to k ní. Voliči vás i vašich stran na to mají nárok.

Jinak bude pan prezident dál tahat Králíky z klobouku dál, což je sice skvělé dílo, mám ho moc rád, ale je pro děti. Ústavní soud není večerníček pro mládež, je to nejvyšší hra pro dospělé. Řeší se tam s pomocí Machiavelliho a Švejka někdy Sophiina volba, někdy Vesničko nás středisková a brzo bude i třeba Jdi a dívej se.