Německo ztrácí, střední Evropa sílí

Na pozadí ruské agrese proti Ukrajině se pozvolna mění mocenské poměry nejen v Evropě, ale také v Asii.

Samozřejmě největší obětí války je Ukrajina, která ztrácí velkou část území na východě a samotná válka ji decimuje ekonomicky a společensky. V boji proti Rusku je závislá na západní pomoci a především na vůli USA financovat masivní vojenské dodávky zbraní.

Není pochyb o odhodlání Britů, kde vnitropoliticky není významná opozice proti podpoře Ukrajiny, v Americe to tak jednoznačné není. Nejen Donald Trump, ale i jeho straničtí republikánští rivalové dávají jasně najevo, že americké angažmá na Východě by mělo skončit a vést k jednání o smíru.

I tykadla americké zahraniční politiky ve střední Evropě už několik týdnů vysílají vzkazy, že Ukrajinci Rusy ze svého územní nemusejí vyhnat a že takového vítězství nedosáhnou. Stačí sledovat výroky prezidenta Petra Pavla, který svými úvahami ještě před nástupem do úřadu rozlítil na konferenci v Mnichově ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kulebu.

Spravedlivá víra a odhodlání zvítězit nad ruským agresorem jsou narušovány realitou geopolitických her. V Evropě na úkor Německa vychází posíleno Polsko, které buduje nejsilnější armádu na kontinentě a stává se spolu s dalšími středoevropskými zeměmi významným opěrným bodem americké zahraniční politiky.

Německo oslabuje především v roli hegemona starého kontinentu. Berlínu se zhroutila doktrína Ostpolitik, tedy tolerance pro temnou ruskou duši, díky které měl levné energetické zdroje jeho průmysl a ekonomika sílila a nekonečná perspektiva levného plynu a ropy z Ruska byla zdrojem ambiciózních plánů Zeleného údělu, Green New Dealu, postavených na utopickém sociálním konstruktu pro bohatou německou společnost.

Německo dostává těžké rány a s ním celá Evropa postavená na regulacích, zákazech, dotacích, snaze o totální unifikaci, a tak není divu, že oslabuje své tradiční ekonomické domény a jako celek zaostává v technologickém vývoji ve srovnání s Amerikou nebo Čínou.

A právě Čína je pro Ameriku největším ohrožením a na tom se shodnou demokraté i republikáni. Čína využívá roztržky euroamerického světa s Ruskem k posílení vazeb s režimem Vladimira Putina, jehož v Moskvě navštívil čínský prezident Si Ťin-pching. Ale před několika týdny posilování velmocenské politiky v Asii Čína demonstrovala zprostředkováním navázání diplomatických vztahů mezi nesmiřitelnými nepřáteli Saúdskou Arábií a Íránem.

Evropa jako celek nestojí před nejlepšími vyhlídkami, je navíc svázána ideologickými dogmaty, která jsou ve vzájemném protikladu a nebude snadné se z nich vymotat. Racionalita ve společně posilující jednotě zemí střední Evropy může být základem proti sebedestruktivním krokům staré Evropy.