Nedostatek cibule ve světě. Nová potravinová krize postihne zeleninu

Lalaine Basaová používá cibuli k přípravě jarních závitků ve svém cateringovém podniku severně od Manily. Teď ale kvůli růstu cen na Filipínách změnila recept a používá poloviční množství. Fatima z marockého hlavního města Rabatu pak cibuli a rajčata kvůli vysoké ceně už nekupuje. Jako matka tří dětí místo toho k přípravě pokrmu tažín používá artyčoky. Zkušenosti těchto dvou žen, které od sebe dělí více než 12 000 kilometrů, ukazují, jak globální krize v zásobování potravinami nabírá znepokojivý obrat a ohrožuje dostatek surovin důležitých pro výživu po celém světě, píše agentura Bloomberg.

Ceny pšenice a obilí v posledních měsících klesly, což zmírnilo obavy o přístup k některým základním potravinám. Kombinace několika faktorů ale nyní otřásá trhem se zeleninou, která je základem zdravé stravy. A v první linii je skromná cibule. Ceny se prudce zvyšují, což zvyšuje inflaci a země přimělo podniknout kroky k zajištění dodávek. Maroko a Turecko zastavily část vývozu, stejně jako Kazachstán. Filipíny nařídily vyšetřování možných kartelů.

Omezení se však netýkají pouze cibule. Organizace spojených národů (OSN) a Světová banka (SB) tento měsíc varovaly, že se týkají i mrkve, rajčat, brambor a jablek. Prázdné regály po slabé úrodě v jižním Španělsku a severní Africe donutily britské supermarkety omezit nákupy některých druhů ovoce a zeleniny.

Cibule je základní přísadou vaření po celém světě a po rajčatech, která jsou technicky vzato ovoce, je nejvíce konzumovanou zeleninou na světě. Ročně se jí vyprodukuje zhruba 106 milionů tun – zhruba stejně jako mrkve, tuřínu, chilli papriček, paprik a česneku dohromady. Používá se do všeho možného a ve Spojených státech je od roku 1958 dokonce zakázáno s cibulí obchodovat na burze, po pokusu trh monopolizovat.

K prudkému růstu cen přispělo několik skutečností. Jsou to katastrofické záplavy v Pákistánu, mrazy, které poškodily úrodu ve Střední Asii, a válka na Ukrajině. V severní Africe pak zemědělci bojují s velkým suchem a s růstem nákladů na osivo a hnojiva.

Špatné počasí zasáhlo zejména marocké pěstitele. Fatima v Rabatu uvádí, že ceny zeleniny jsou „nehorázně vysoké“ i po zákazu posílat cibuli a rajčata do západní Afriky, který vláda zavedla v únoru. „Jíme více čočky, bílých fazolí a bobů a brzy se spokojíme s rýží,“ dodává Fatima.

Na trhu v centru Rabatu pracuje už více než 30 let prodavač zeleniny Brahim. Obchody jdou podle něj teď pomalu. „Myslel jsem si, že zeleninu na kusy kupují jen svobodní muži, hlavně ztroskotanci,“ říká 56letý Brahim. „Teď jsem vděčný, když vidím, jak mě lidé, kteří u mého stánku nakupují deset, 15, 23 let, žádají přerývaným hlasem o jedno rajče, jednu cibuli, jednu bramboru. Lidé jsou na pokraji svých sil.“

Na Filipínách v posledních měsících nedostatek cibule doplnil nedostatek všechno – od soli až po cukr. Ceny se dostaly tak absurdně vysoko, že krátce stála více než maso, takže letušky byly přistiženy, jak ji pašují z Blízkého východu. Vláda podpořila dovoz, aby zpomalila inflaci, která je nejvyšší za 14 let.

„Používám ty nejmenší kousky cibule,“ říká 58letá Basa. Už skoro 30 let vlastní podnik v provincii Bulacan, který se zabývá přípravou pokrmů pro narozeniny a svatby. „Musíme se přizpůsobit, protože nechci příliš zvýšit ceny a přijít o zákazníky,“ říká.

V Kazachstánu prudký růst cen přiměl úřady k čerpání strategických zásob. Ministr obchodu také lidi vyzval, aby nekupovali uprostřed paniky cibuli po pytlech, aby byl dostatek cibule v supermarketech. Navíc země přistoupila k zákazu vývozu. Ten zavedly v posledních měsících také Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán, který je díky svému národnímu pokrmu kurutob největším světovým konzumentem cibule na hlavu. Z dalších zemí Ázerbájdžán zavádí omezení prodeje a Bělorusko bude vydávat licence na vývoz.

Protože náklady na nákup zeleniny a ovoce bohatých na živiny se prudce zvyšují, zatímco příjmy s tímto růstem nedrží krok, stává se zdravá strava nedostupnou. Podle nejnovějších údajů OSN si zdravou stravu nemohou dovolit více než tři miliardy lidí. Tento počet bude celosvětově stoupat a výživa se stane mnohem důležitější pro vládní úvahy, říká výzkumník zaměřený na nová rizika společnosti Chatham House Tim Benton. Nazývá to „nutriční časovanou bombou,“ která pomalu vybuchuje.

Zatímco mnohé vlády ochotně dotují dovoz pšenice nebo mouky, aby obyvatelé zůstávali spokojení, podpora pěstitelů je omezená. Výsledkem toho je, že svět produkuje příliš mnoho škrobových obilovin, cukru a rostlinných olejů, ale jen asi třetinu potřebného množství ovoce a zeleniny, upozorňuje Benton.

Stejně jako chléb, i cibule prokázala potenciál vyvolat občanské nepokoje. V Indii, kde se její vývoz léta s přestávkami zakazoval, byly vysoké ceny uváděny jako příčina prohry Indické lidové strany v roce 1998 v Dillí. O dvě desetiletí později současný premiér Naréndra Módí v kampani za znovuzvolení prohlásil, že zemědělci jsou jeho nejvyšší prioritou. Zdůraznil přitom rajčata, cibuli a brambory.

„Pro mnoho zemí jsou to právě tyto a další věci, na kterých záleží, pokud jde o udržení spokojenosti obyvatelstva. Je to v jistém smyslu špička ledovce,“ dodává Benton.