Strach je větší než citelný pokles životní úrovně

Když jste před dvěma lety měli našetřeno sto tisíc, dnes mají hodnotu sedmdesáti tisíc. Třicet tisíc požrala inflace. Ukazuje to také bezprecedentní zdražení všech základních potřeb, největší od vzniku samostatného státu. Lidé citelně chudnou. Koaliční vláda Petra Fialy je u moci více než rok a drží se spíš kréda, že kdo nic nedělá, nic nepokazí, a zatím se jako v případě energií vyplácelo. Fialova vláda objektivně zdědila státní finance nejprve decimované pandemií čínského viru, na kterou kontinuálně navázala ruská válka proti Ukrajině, ale na chyby předchůdců a vnější neovlivnitelné události se nelze vymlouvat do konce volebního období, především v kontextu dlouhodobého zdražení potravin a rostoucího hrozivého dluhu z hospodaření státu, který bude horší, než si kdo představoval.

Jakákoli jiná vláda v minulosti by už čelila vládní krizi, nesnesitelnému tlaku opozice a poklesu popularity. To ovšem není případ té Fialovy. Po prezidentských volbách, ve kterých jednoznačně prohrál vůdce opozice, ani poslední výzkumy volebních preferencí neukazují na dramatické změny. Opoziční hnutí ANO Andreje Babiše posiluje, v případě agentury Median až na 35 %, u Kantaru trochu méně, ale neukazuje to na propad koalice SPOLU; dohromady i s Piráty a Starosty jsou schopni s opozicí hrát vyrovnanou partii. Dokonce ani hodně viditelné protivládní demonstrace organizované pod vedením Jindřicha Rajchla nemají efekt v podobě odlivu podpory vládní koalice, preference nové strany jsou zaznamenány na úrovni 3 procent, ale vše na úkor populistické formace SPD Tomia Okamury. Rétorika vlády na voliče platí, obava ze změny, tedy návratu Andreje Babiše, nebo podpora populistickým stranám je více než zhoršování životní úrovně a žádná jiná alternativa není.

Vládu bude čekat vnitrokoaliční boj o podobu nutných ekonomických reforem, kterým zatím vévodí zvyšování daní, ale vidět nejsou žádné nutné strukturální škrty ve výdajích státu. Škrty jsou nejvíce cizí socialisticky nejradikálnějším lidovcům, kteří paradoxně jako konzervativní strana se nejvíce hlásí k přerozdělování a zvyšování daní. Je to logické, lidovci by se jako samostatně kandidující do Poslanecké sněmovny vůbec nedostali, jsou v preferencích jako Rajchlovo PRO z Václavského náměstí a v koalici se chovají jako sociální demokraté a chtějí být garantem i nesmyslných sociálních podpor. Paradoxně nejpravicověji se vedle ODS chovají Piráti, kteří za žádnou cenu nechtějí připustit zvyšování odvodů OSVČ.

Koalici čeká první větší konflikt, ale ten nemusí vůbec nic znamenat. První volby budou až za rok, navíc to budou volby do Evropského parlamentu s minimálním vlivem na vnitřní politiku a do těch sněmovních domácích je mnoho času. Jisté je zatím to, že v době, kdy by Fialova vláda měla ztrácet nejvíce, tedy v polovině mandátu, je na svých pozicích.