Karel Kramář: Blahorodí z letenské vily, který se zamiloval do panovačné Rusky

Svéráznou postavou staré republiky byl Karel Kramář. Propadl politice, ale neživila ho. Stejně jako TGM, i jeho uhranula láska k cizince. Byla to pouze politická známost. V soukromí by na sebe nikdy nenatrefili. Starší dorazil do Prahy z rodiny vesnických proletářů a s vídeňským doktorátem z filozofie v kapse, aby si na univerzitě konečně trochu vydělal. Druhý, o deset let mladší, byl sice doktorem práv, ale těmi se neživil. Pocházel z rodiny severočeského podnikatele a dělal, co ho baví. V Praze to byla politika, česky panslovanská, vůbec ne zprvu protirakouská.

Oba byli urostlí a svým způsobem ženám atraktivní. Starší říkal mladšímu „Dítě“, všichni mladší okolo říkali staršímu „Pastýři“. Za monarchie byl mladší Čechy považován za neformálního vůdce. Za republiky však z téměř sedmdesátiletého biblického Pastýře povstal tatíček Masaryk a z toho druhého zapšklý, nenávistný ješita Kramář, který si kariéru ve stejné době uzavřel.

Lišili se i svými rodinnými životy. Zatímco TGM měl doma trpělivou a oddanou Američanku, matku svých čtyř dětí, Kramář se beznadějně zamiloval do panovačné Rusky způsobem, který jen tak obdoby nenalézá.

Pohlcen Ruskem

Na jaře 1890, šlo mu na třicet, odjel Karel Kramář poprvé do Ruska. Doporučující dopisy mu dal Masaryk, oba tehdy patřili k mladočechům. V Moskvě advokát zaujal v měšťanských salonech především dámskou část: studoval na Západě, mluvil skvěle francouzsky, překvapoval ruštinou. V jedné takové společnosti narazil na o dva roky mladší Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou, matku čtyř dětí. Patřila do významné obchodnické rodiny Chludovových. Její manžel Alexej Alexejevič Abrikosov provozoval továrny na cukrovinky a k Naděždě přišel tak, že jí sňatek vnutila vlastní matka.

Kramář, jenž nikdy předtím o ženách nehovořil, ztratil hlavu, Naděžda rozum. Jak k tomu přišlo, že si Abrikosov ničeho nevšiml, známo není, nicméně všichni tři odjeli na Krym, kde měli Abrikosovovi majetky, a pak na výlet do Rumunska. Kramář po návratu do Čech roku 1891 v březnových volbách získal mandát za mladočechy ve vídeňské říšské radě: jako třicetiletý byl ve sněmovně nejmladším, a poněvadž nekázal nic radikálního, dávaly se mu ve vídeňské politice slibné naděje.

Naděžda Nikolajevna už Kramáře z hlavy nedostala. Přijela s chotěm za jakýmsi zákrokem do Vídně, neboť Kramář nabídl služby svého přítele-gynekologa. Po operaci odjeli manželé na zotavenou do Itálie, Francie a Švýcar, kam dorazil i Kramář. Tam si všechno vyříkali a do Ruska k dětem se Abrikosov vracel sám.

Trápení s rozvodem

Milenci to neměli lehké. Kramář vztah tajil a Naděždin rozvod ležel v nedohlednu. Ruští pravoslavní se tehdy směli rozvádět pouze před církevním synodem a ten, na jehož konto rozvod šel, se nesměl podruhé oženit či provdat; Abrikosov se rozvádět nechtěl a o Naděždině nevěře věděl kdekdo.

Kramář bydlel ve Vídni na jiné adrese než jeho milá. Pravděpodobně prvním, jemuž se „Dítě“ přiznalo, byl „Pastýř“ Masaryk, jejž rovněž požádal o službičku: vysvětlit to Kramářovým doma, hlavně matce.

Zůstane záhadou, jak je možné, že to všechno Kramářovi vyšlo. Zjevně nikomu nevadil tolik, aby spustil skandál. Dokázal zaujmout, uměl mluvit spatra, prý byl z Čechů ve Vídni nejlepším řečníkem. Kramářovi se dokonce podařilo zapojit do rozvodových jednání rakouskou diplomacii, nicméně ani pokus o rozvod u konstantinopolského patriarchy nevyšel.

Celý portrét Karla Kramáře si přečtete v knize Velcí Češi 1918 historika a novináře Josefa Landergotta, která vyšla v Edici Echo. Objednat si ji můžete ZDE.