„Trump nám dal ještě zlatou dohodu.“ Křeček, Hampl, Kříž a Best v Echo Salonu

Koncem července ve Skotsku americký prezident Donald Trump a prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová uzavřeli předběžně velkou obchodní dohodu. Dohoda jak známo vypadá zcela nevyváženě v neprospěch Evropy. U 70 procent položek zboží dováženého z EU do USA se zavádí 15procentní clo, zatímco v opačném gardu bude clo nula. Komise se z vděčnosti, že cla do Ameriky nebudou ještě vyšší, i naším jménem zaručila odebrat z USA v příštích třech letech energii za 750 miliard dolarů. Zkapalněný plyn z USA je přitom citelně dražší než plyn, který jsme trubkami před válkou dováželi z Ruska.

Von der Leyenová slíbila také investice evropských firem v USA ve výši 600 miliard. Dohoda, tvrdí alespoň Američané, obsahuje i závazek masivního nákupu amerických zbraní. A to v době, kdy USA samy s Ruskem chtějí urovnat své spory. Po dvou týdnech už opadl prach, a tak jsme si ke zhodnocení dohody pozvali poradce premiéra a hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka, předsedu Národní rozpočtové rady a bývalého viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla, ekonoma Karla Kříže a amerického novináře žijícího v Praze Erika Besta.

Co na tu dohodu říkáte, měla na ni z pohledu Evropana Ursula von der Leyenová přistupovat?

Best: Zatím pořád nevíme přesně, jak to dopadne, ale už známe reakce. Viděl jsem obálku nějakého německého časopisu s obrovským Donaldem Trumpem, který položil k zemi malou Uršulu. To zachycuje pocit, že Evropa prohrála. Já se zdráhám ji takto hodnotit, na dohodu se lze dívat z různých hledisek. Pro mě nejdůležitější je směřování světa. Po zvolení Donalda Trumpa jsme všichni mluvili o geopolitických změnách, ale jak uvažujeme o obchodu, najednou jako kdybychom na geopolitiku zapomněli. Tady hodně záleží na tom, jaké jsou záměry prezidenta Trumpa, prezidenta Ruska a prezidenta Číny.

Hampl: Já úplně nepřijímám evropský a americký diskurz, kdo vyhrál a kdo prohrál. Obecně se v dohodách uzavíraných prezidentem Trumpem nedá nic vyhrát, jsme totiž na špatné cestě, pryč od řádu mezinárodního obchodu, který se budoval osmdesát let. A když se postupuje špatným směrem, skoro ani nemá smysl zaznamenávat, kdo ušel pět a kdo šest kroků. Prohráli nejen ti dva, ale my úplně všichni, obyvatelé, spotřebitelé obou bloků. Nicméně vzhledem k tomu, že se tu evidentně bourá dosavadní řád, tak ta dohoda mohla dopadnout ještě mnohem hůř.

Křeček: Bourání obchodního řádu ve světě je zřejmě něco, co Trumpova vláda chce. Ale právě uzavření dohody tomu chtění klade do cesty jakousi překážku, za předpokladu, že možná příští administrativa v Americe zase otočí kurz zpátky ke světovému řádu, jak ho známe dnes. V tomto chápání to může být dohoda, která nám umožní přečkat zbývajících tři a půl roku s Donaldem Trumpem. Ale kdybych měl hodnotit, jestli vyhrála Evropa, nebo Amerika, tak se musím ptát: Kdo je Evropa, kdo je Amerika? V Americe tu dohodu úplně jinak bude vidět podnikatel, zaměstnanec, spotřebitel. Najdou se i čistí vítězové, ale těch je málo. Na mezinárodním obchodu jsme mohli bohatnout všichni. Pro Ameriku to znamená, že nebude růst rychleji, spotřebitel tam bude mít dražší produkty. My zase budeme mít problémy s odbytem a může to poznamenat naši zaměstnanost. V Evropě jsme byli v pozici, kdy všechno, co nutně potřebujeme, jako digitální služby, si bereme od Američanů. Zatímco Američani u aut, oceli – uvidíme, jak s léky – na dovozech z Evropy nejsou životně závislí. Prostě startovní podmínky EU v jednáních byly velice těžké.

Kříž: Žijeme ve světě, kde čím jsou cla a další tarifní i netarifní bariéry větší, tím větší zdražení zboží a zhoršení kvality. Současně my si málo uvědomujeme, že Amerika je v tak obrovské obchodní a vůbec ekonomické nerovnováze, že něco se udělat muselo. Nerovnováha v platební bilanci dělá 70 miliard dolarů měsíčně, tedy skoro bilion ročně. V deficitu platební bilance to je 3,5 procenta HDP. Strašlivá čísla, jedna z nejhorších na světě. K tomu přistupuje deficit státního rozpočtu, dva biliony dolarů ročně. Když bude Amerika takto pokračovat, tak to samozřejmě zasáhne i nás. V roce 2008 americký problém, ne evropský a ne český problém, americký problém zatáhl celou Evropu do docela ostré krize. Ne zbytek světa, ale Evropu včetně nás. Neboli nějaké zreálnění obchodních vztahů s USA i pro nás bylo absolutně nutné, protože jinak se spolu se Spojenými státy zase časem ponoříme do nějaké katastrofy.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.