Děti a jejich potřeby jsou jiné než v 90. letech. Školství se musí změnit, říká ministr Bek

Resort školství potřebuje výrazné navýšení rozpočtu. Změnit se ale musí i systém rozdělování peněz v regionálním školství tak, aby motivoval školy k vyšší přidané hodnotě, případně řešil socioekonomické problémy. V rozhovoru pro Echo24 to řekl ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek (STAN). Dále hovořil o nutnosti lépe financovat univerzity, o reformě doktorského studia nebo o vztazích ve vládě a potenciálu pokračování vládní koalice po příštích volbách.

Jak je na tom rozpočet pro školství na letošní rok? Začátkem roku jste intenzivně vyjednával další miliardy navíc…

Na vládě jsme shromáždili dodatečné nároky resortů. My máme téměř miliardu nespotřebovaných výdajů a žádáme další téměř dvě miliardy. Z nichž jedna by měla sloužit vysokým školám a jedná by měla mířit na financování soukromého školství. V posledním roce se debata opravdu hodně soustředila na takové rozpočtové dostihy ve školství. To ale nechalo ve stínu celou řadu z dlouhodobého hlediska mnohem důležitějších otázek. Finance jsou důležité, ale jsou jen nástrojem, který má sloužit k tomu, že budeme lépe vzdělávat děti.

Během posledního roku dostáváme zpětnou vazbu z řady výzkumů a šetření školní inspekce ohledně úrovně vzdělávání, které nejsou úplně optimistické. Já bych byl rád, kdybychom tu debatu o financování a o rozpočtu vedli i v souvislosti s tím, co se reálně děje ve vzdělávání našich dětí, jaké máme výsledky.

V oblasti financování regionálního školství je největším problémem to, že mechanismus, který byl u nás zaveden před nějakými pěti lety, nezohledňuje kvalitu a nějaké specifické cíle, ale prostě jen plošně rozděluje. Nerozděluje peníze způsobem, který by motivoval školy k tomu, aby se zaměřily na to, co je z hlediska vzdělávací politiky podstatné.

No a není na vás to změnit?

Děje se to samozřejmě postupně a není to úplně jednoduché ve chvíli, kdy se vláda zároveň snaží stabilizovat veřejné rozpočty. Ten letošní nárůst rozpočtu školství nakonec ale vůbec nebude malý, bude činit nějakých 10 až 11 miliard meziročně, což jsou obrovské peníze. Ale na druhé straně je menší, než byl v těch předchozích letech. My ale musíme nejenom získávat dostatečný objem peněz, ale musíme je také lépe zacílit tak, abychom školy motivovali.

Snažíme se poopravit současný model financování, protože teď určitě není na programu dne nějaká zásadní změna celého systému. Většina zemí okolo nás, které vyšly historicky z podobného institucionálního základu, dává část finančních prostředků školám třeba podle toho, jakou přidanou hodnotu mají, jak kvalitní vzdělávání poskytují, nebo podle toho, jak obtížnou mají situaci z hlediska socioekonomického zázemí těch dětí, které učí. Tohle jsou věci, na které musíme zaměřit pozornost.

K těm změnám má sloužit novela školského zákona, která je nyní v legislativním procesu…

Ano, ta by měla umožnit vládě pozitivně zvyšovat učitelské úvazky, a tedy i finance pro školy, které právě fungují třeba v obtížnějším socioekonomickém terénu, nebo mají mezi žáky vyšší podíl cizinců, nebo dobře pracují s nadanými dětmi.

Do toho jste ale nyní snížili PH Max. Jde to dohromady?

My jsme pro všechny mírně snížili to základní financování a teď si chceme zákonem otevřít cestu k tomu, abychom mohli cíleně navyšovali podporovat školy právě v souvislosti se základními cíli vzdělávací politiky.

Vaši kolegové z vládní koalice vás kritizovali za to, že pouze žádáte o další peníze, kterých je přitom ve školství dost a potřeba jsou spíše systémové změny. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová vás dokonce přirovnala k hnutí ANO. Už jste si to vyříkali?

Nepovažuji za šťastné, když si členové koalice vyřizují názory přes média. Považuji to za chybu a trochu selhání. Takže já to nebudu dělat, ale v obecné rovině chci říct, že jsem pro resort školství od května minulého roku pracoval se stále stejnou částkou, která by v tom rozpočtu měla být. Vznášel jsem stále stejný nárok. A minimální výše toho nároku odpovídá tomu, o čem ještě teď jednáme, tedy včetně těch tří miliard.

Já celou dobu říkám, že bez této částky není možné provést nutné systémové změny, aniž bychom vyvolávali zbytečné konflikty. Protože je jasné, že musíme pokrýt mandatorní výdaje nebo opravdu nezbytné kvazimandatorní výdaje proto, aby školství mohlo fungovat a abychom dostáli závazkům, které máme vůči školám. Smyslem novely pak zůstává motivovat a podpořit školy, které dobře plní cíle vzdělávací politiky.

Představili jste návrhy, jak zamezit častým odkladům nástupu prvňáků. To je mimo jiné i návrh NERV. Co si od posunutí odkladů slibujete?

Tohle téma velmi rezonuje mezi politiky koalice, hodně aktivní jsou v tom poslanci školského výboru. Česká republika, má úplně extrémní míru odkladů nástupu do první třídy. Je to pomalu 25 % dětí. To je v Evropě naprosto výjimečné. Jsou země, kde odklady také existují, ale neděje se to v téhle míře. To prostě svědčí o tom, že systém není v téhle době dobře nastavený.

MŠMT připravilo analýzu různých variant. Žádné rozhodnutí ještě nepadlo, ale vedeme o tom velmi intenzivní debatu. Budeme hledat nějaký mix opatření, kterými bychom chtěli množství odkladů omezit. Tím by se uvolnilo místo ve školkách, které jsou zejména v některých regionech opravdu přetížené. A když tam zůstane 20 nebo 25% dětí o rok déle, tak to prostě zabírá kapacitu, kterou by mohli obsadit zase ty nejmladší děti.

Řešením ale není jenom prosté omezení cestou zákona. Musí to být spektrum opatření, které souvisí s tím, jak se pracuje s dětmi v prvních třídách a podobně. Věřím si, že materiál, který MŠMT připravilo, je dobrý základ pro debatu. Několikrát jsme o tom jednali s poslanci a budeme o tom dál jednat. Politické rozhodování proběhne v nejbližších týdnech a měsících.

A máte ambici to schválit ještě v tomto volebním období?

Ano, určitě bychom chtěli, aby do konce tohoto volebního období byl ten scénář narýsovaný, včetně případných legislativních úprav, které by si to vyžádalo.

V procesu jsou také změny tzv. Rámcového vzdělávacího programu. Posune se Česko více na Západ a do budoucnosti?

Revize rámcového vzdělávacího programu zatím postoupila do fáze veřejné konzultace prvního návrhu, který je výsledkem práce velmi rozsáhlého týmu asi 600 odborníků, které shromáždil Národní pedagogický institut. Chtěl bych říct, že ambicí není nějaká revoluce, spíš jde o to pokračovat v trendu, který byl nastaven už dosavadním rámcovým vzdělávacím programem a zároveň je ambicí zohlednit proměny, ke kterým došlo celospolečensky.

Dnešní populace dětí vypadá jinak, než tomu bylo v 90. letech, což bylo období, které formovalo autory toho dodnes platného vzdělávacího programu. Nový vzdělávací program nepochybně musí také reagovat na technologické změny, jako je rozšiřování digitálních technologií, umělé inteligence a podobně, což samozřejmě ovlivní fungování škol. A musíme se snažit dívat na ten vzdělávací program perspektivou dětí, které budou vstupovat do profesního života někdy za 15, 20 let. Ambicí je, aby vzdělávání na základních školách mělo méně takový ten encyklopedický charakter, což už se v řadě škol děje. Není nezbytně nutné při probírání dějiny od pravěku až po současnost věnovat všem obdobím stejnou pozornost. Ale to neznamená, že bychom chtěli rezignovat na faktické znalosti. Možná se děti, stejně tak jako studenti na středních a vysokých školách, někdy naučí více, když proniknou hlouběji do nějakého konkrétního problému.

Ale není už teď pozdě? Nemělo to přijít dávno?

Od kolegů z jiných zemí vím, že prakticky v každé zemi, kde se měnil vzdělávací program, to trvalo o něco déle, než se na začátku plánovalo. Podmínkou úspěchu každé takové změny totiž je, že je výsledkem poměrně širokého odborného konsenzu. Ta odborná debata je ale mimořádně důležitá proto, aby se změny skutečně promítly do škol a nezůstaly jen na papíře. Když jsem se stal ministrem školství, tak už nabírala určité zpoždění, harmonogram jsme proto o rok posunuli. Počítáme s tím, že by revidovaný rámcový vzdělávací program měl být naplno uplatňován od školního roku 2027/2028. Do té doby bude pilotně ověřován na některých školách.

A jak bude probíhat ta změna v praxi? Pro řadu škol to určitě bude extrémně náročné, respektive nebudou chtít svou výuku měnit…

Je potřeba si uvědomit, že nejdřív vznikne rámcový vzdělávací program. Pak chceme připravit modelové školní vzdělávací programy, na jejichž základě budou školy zpracovávat i svoje vlastní. Musí vzniknout nové učebnice, ať už elektronické, nebo tištěné. A teprve pak má šanci ten nový vzdělávací program na úspěch ve školách.

Když přejdu k vysokému školství, nemůžu začít jinak než tragickou střelbou na FF UK. Jaký je nejnovější vývoj v souvislosti s touto událostí?

Kriminální rovina této hrozné události je v rukou ministerstva vnitra a policie, tady já nemám žádné jiné informace. Mě se ta situace dotkla osobně a velmi mne zasáhla. Mezi oběťmi byla moje bývalá žačka, kolegyně, odehrálo se to v prostorách, kde jsem léta sám působil. Stále je to pro mne velmi citlivé.

Pro školství je důležité vyvodit z této zkušenosti zásadní důsledky pro nastavení bezpečnosti nejen na vysokých školách, ale vlastně v celém školství. Ve spolupráci s ministerstvem vnitra a policií, ale i hasičským záchranným sborem a dalšími bezpečnostními složkami jsme vytvořili dva pracovní týmy, které se na úrovni regionálního a vysokého školství zabývají úpravou metodik a standardů bezpečnosti na našich školách..

Vyčlenili jsme i finanční prostředky pro zmírnění dopadů případu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v Operačním programu Jan Amos Komenský jsme pak za účelem zvýšení bezpečnosti navýšili prostředky pro všechny vysoké škol. A když se ukáže, že potřeby jsou odůvodněně vyšší, tak to zohledníme potom v rozpočtu na další roky.

Předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová navrhuje studenta FF UK Tomáše Hercíka, který se prokázal hrdinstvím během útoku, na státní vyznamenání. Podpoříte tento návrh?

Domnívám se, že všechny takové činy, které byly opravdu projevem statečnosti, si zaslouží ocenění.

S rozdílem financování regionálního a vysokého školství vnitřně nesouhlasím

A když přejdu k financování vysokých škol, tak nejen představitelé iniciativy Hodina pravdy nadále tvrdí, že peněz pro vysoké školy stále není dost. Navíc vás kritizují kvůli údajně přehnaně rychlému nátlaku na jednotný mzdový tarif. Kam se situace za rok od loňských protestů posunula?

V Česku mají univerzity naprostou autonomii ve využívání finančních prostředků, které dostávají. A jak rozdělují peníze uvnitř, mezi své fakulty, je zcela na jejich rozhodnutí. Takže sice považuji ty protesty za pochopitelné, ale mají mířit na rektoráty vlastních univerzit. Tady se ukazuje, že některé univerzity mají obrovské rozdíly nejenom v reálných platech mezi fakultami, ale dokonce i v platových tarifech, které mají být tou základní částkou mzdy akademiků.

Ten odpor je nicméně právě kvůli údajné rychlosti a nátlaku…

My jsme nabídli univerzitám 800 milionů korun v tomto roce formou programu, který by měl univerzity motivovat k přijetí kroků, které umožní rozdíly v tarifech snižovat. Opakuji, že je to nabídka. O nastavení konkrétních podmínek programu jednala pracovní skupina začátkem dubna až poté, co se k tomu vyjadřovala Hodina pravdy nebo jiní aktéři včetně Akademického senátu Univerzity Karlovy. Vyjadřovali se tak zčásti patrně k něčemu, co znali z třetí ruky a nebylo hotové. Nežádáme po univerzitách, aby tarify sjednotily letos. Chceme, aby přijali legislativní opatření, která v rozumném čase povedou ke snižování rozdílů v tarifech, protože podle zákoníku práce má být za srovnatelnou práci srovnatelná odměna. Ve výkonnostní částce mzdy pak samozřejmě mohou být rozdíly.

Principiálně ale souhlasíte s tím, že vysoké školy podfinancované jsou?

Já jsem přesvědčený o tom, že potřebujeme začít zvyšovat rozpočet vysokého školství. Budu o to usilovat. Je to důležité i proto, že se na vysoké školy blíží silnější populační ročníky a je potřeba, aby se na to vysoké školy během následujících dvou až tří let připravily. Takže je nutné, abychom v příštím roce významněji navýšili rozpočet vysokých škol. Vysoké školy totiž za těch posledních nějakých sedm let zůstávaly trochu ve stínu.

Mechanismus financování v regionálním školství a ve vysokém školství je diametrálně odlišný. Já s tím vnitřně moc nesouhlasím, ale historicky to tak máme nastaveno. Zatímco v regionálním školství je dneska téměř všechno mandatorní výdaj, který je zakotven zákonem a nerozděluje se podle nějakých výkonnostních parametrů, ale plošně, tak v případě vysokých škol není mandatorní výdaj takřka nic a všechno je postaveno na výkonnostních indikátorech.

A máte v hlavě nějakou aspoň procentuální nebo nominální částku, kterou by vysoké školství potřebovalo? Mluví se o 10 miliardách navíc…

Vzhledem k tomu, že kapitola pro vysoké školy dnes činí 30 miliard, tak navýšení o třetinu není úplně realistický scénář. To musím říct. O konkrétních potřebách budeme jednat na vládě. Považuji ale za důležité a legitimní, aby vysoké školy v příštím roce významněji rostly, než tomu bylo v těch posledních letech.

Součástí nedávno schválené novely vysokoškolského zákona je reforma doktorského studia, která přináší mimo jiné výrazné zvýšení doktorandských stipendií. Je pravdou, že studentům, kteří nastoupí dřív než vejde novela v platnost, se stipendia nezvýší, respektive jim je budou muset doplácet univerzity?

Jako rektor jsem už před lety na univerzitě, kterou jsem vedl, prosadil výrazné navýšení základního doktorandského stipendia proti tomu, co garantoval stát. Myslím, že zodpovědná univerzita se prostě chová ke svým doktorandům tak, aby se mohli přiměřeně věnovat studiu. Návrh reformy, která byla připravovaná a diskutovaná řadu let, je podle mě krokem správným směrem, protože umožňuje motivovat univerzity, aby co nejdříve a co nejrychleji převáděli podporu doktorandů z formy stipendií na mzdu. To je totiž řešení pro celou řadu sociálních problémů, se kterými se doktorandi setkávají, ať už jde o rodičovskou, mateřskou či žádání o hypotéky. Mimo sociálních výhod vnáší podpora formou mzdy řád i do vztahu mezi doktorandem a pracovištěm, kde působí. Tyto sociální aspekty nyní aktivně řešíme.

Rakušan na výjezdech hájí pozice vlády

Hnutí STAN bere zjevně evropské volby velmi vážně, vy sám jste byl ministrem pro evropské záležitosti. Jak vnímáte průběh kampaně? A je už jasné kdo bude nominovat eurokomisaře?

Zatím se o nominaci eurokomisaře žádná systematická debata uvnitř vládní koalice nevede. Přijde na řadu až po volbách. Já vím z doslechu, protože jsem nebyl u koaličních jednání, že to nominační právo by měl mít STAN. Otázka je, zda dohromady s Piráty. Rozhodne ale vláda jako celek.

Pokud jde o ty volby, jsem rád, že STAN má jednoznačnou pozici a nabídku. Jsme pro budoucí přijetí eura. Byť o tom se nerozhoduje v evropských volbách, ale je to důležitý motiv celé té evropské agendy. Třeba Green Deal samozřejmě nelze vrátit, ale myslím si, že je na místě praktická debata nad konkrétními návrhy a opatřeními. My jsme v mainstreamu evropské politiky a máme tam být. Já jsem s tím spokojený.

Jaké jsou vztahy ve vládě? Pan ministr Stanjura uvedl, že uvnitř je to lepší než navenek. Nenarušily ty vztahy výjezdy pana předsedy Rakušana?

Na rozdíl od některých jiných kolegů, nemám srovnání s nějakou předchozí vládou. Mám jenom srovnání se svojí předchozí profesní zkušeností a myslím, že vztahy jsou v zásadě korektní. Je to prostě politika, takže samozřejmě máme některé zájmy společné, některé máme různé, oslovujeme různé voličské skupiny. Důležité ale je, aby i v případě, kdy máme různý názor, vláda v dalších agendách konstruktivně jednala. To si myslím, že se děje.

Výjezdy jsou předmětem mediálního a politického zájmu, protože na sebe upoutávají pozornost, ale já jsem opravdu přesvědčený, že pan předseda Rakušan na těch debatách hájí pozici vlády jako celku. Já jsem to zažíval opakovaně v debatě kolem toho rozpočtu. Samozřejmě moje politická strana i já sám jsme usilovali o větší částku. STAN měl nějaký názor na případné vyšší zdanění, na zvýšení výnosů státního rozpočtu. Také jsme byli připraveni podpořit větší schodek. Na druhé straně tady byli partneři, kteří měli názor takový, že ten schodek má být mnohem menší. Bránili se většímu zvyšování daní. Jsme koaliční vláda, musíme nakonec dospět k nějakému kompromisu. A přiměřeně ho musíme hájit. Máme ale právo říct, že jsme byli pro jinou variantu.

A myslíte, že by umožnily ty vztahy zopakovat tuto vládu po volbách v příštím roce ve stejném či podobném složení?

Já si myslím, že ano, že v tom není nějaký problém. Všichni jsou podle mě dostatečně profesionální na to, aby prostě unesli i ty neshody, které jsou logické. Máte manželství pro všechny, tempo stabilizace veřejných financí, euro. Tyto věci prostě budou mezi těmi stranami tématem složitých debat, ale to neznamená, že není spousta věcí, na kterých se dokážeme shodnout.