Turecko zvyšuje tlačí na Švédy kvůli přijetí do NATO. Chce vydání dalších osob

Turecko rozšířilo seznam lidí, jejichž vydání požaduje po Švédsku v rámci spolupráce v boji proti terorismu, kterou podmiňuje svůj souhlas se vstupem této severské země do NATO. Informoval o tom ve čtvrtek švédský rozhlas Sveriges Radio. Podle něj Ankara požaduje vydání 42 lidí, dříve média psala, že Ankara žádá vydání 33 osob. Turecký opoziční server Turkish Minute napsal, že většina z nich jsou političtí disidenti.

Seznam 42 osob zahrnuje 16 údajných členů teroristické organizace Strana kurdských pracujících (PKK), dále 12 lidí, jež mají podle Ankary vazby na duchovního Fethullaha Gülena, sedm členů levicových skupin a sedm osob obviněných z kriminální činnosti.

Švédsko se snaží Ankaru přesvědčit, aby jeho vstup do NATO přestala blokovat, a zástupci obou zemí o tom už jednali na řadě schůzek. Naposledy ve čtvrtek se sešli v Ankaře ministři zahraničí Mevlüt Çavuşoglu a Tobias Billström. Çavuşoglu ocenil pozitivní kroky Švédska, uvedl ale, že „jsou stále důležité věci“, které musí tato severská země udělat. Çavuşoglu rovněž přivítal zářijové zrušení švédského zbrojního embarga na Turecko, uvedl ale, že turecké zbrojní firmy „stále nemají pozitivní reakce na dovoz některých produktů“.

Švédsko a Finsko požádaly o vstup do NATO letos v květnu v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Narazily ale na odpor Ankary, která je viní z podpory kurdských a dalších skupin, jež Turecko pokládá za teroristické. Turecko a Maďarsko jsou poslední dva státy aliance, které vstup těchto skandinávských zemí do NATO dosud neratifikovaly.

Turecko v červnu podepsalo s oběma severskými zeměmi memorandum na summitu NATO v Madridu, kde se země zavázaly k těsnější spolupráci v boji proti terorismu. Švédští a finští činitelé ale zdůrazňují, že o vydávání do zahraničí rozhoduje nezávislá justice.

Například v pondělí švédský nejvyšší soud zamítl vydání tureckého novináře Bülenta Keneşe, jehož Ankara viní z účasti na pokusu o převrat z roku 2016, protože je podle ní příznivcem duchovního Fethullaha Gülena. Toho prezident Recep Tayyip Erdogan dlouhodobě viní ze snahy ho svrhnout. Tažení proti Gülenovi a jeho příznivcům začal Erdogan už jako premiér po korupčním skandálu z roku 2013, v němž figurovali ministři jeho tehdejší vlády i jeho syn. Režim pak pozatýkal desítky policistů, prokurátorů i soudců, kteří se na vyšetřování korupčního skandálu podíleli. Další rozsáhlé čistky ve státní správě Erdoganův režim provedl po pokusu části armády o puč v roce 2016.