„Bylo mi těch bukurešťských psů líto.“ Velvyslanec Šitler o Rumunsku a pověsti Čechů v Rakousku

Když se v Rumunsku „odnikud“ vynořil tzv. populistický kandidát Călin Georgescu a vzápětí Ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb a Georgescovi zakázal v těch budoucích kandidovat, přivolala na sebe tato velká balkánská země nárazovou pozornost. Co se to u nich děje? A co vlastně o té zemi víme? Co se tam za poslední léta stalo? Jak to, že tam najednou soud ruší volby? Může se to stát také někde jinde?

Lidí, kteří Rumunsko sledují soustavně, není zas tak mnoho. Určitě mezi nimi ale je diplomat a historik Jiří Šitler, který byl v letech 2010 až 2015 velvyslancem České republiky v Bukurešti. Nyní působí třetím rokem na ambasádě ve Vídni, kde se rozhovor dvou někdejších spolužáků uskutečnil.

Začněme takovou alternativní úvahou. Nebylo by pro Rumunsko lepší, kdyby se na začátku 90. let vrátil na trůn král Michal? Za války se postavil Hitlerovi, o trůn přišel po komunistickém nátlaku jako pětadvacetiletý v roce 1947, pak žil v exilu, v roce 1990 by mu nebylo ještě šedesát, styky měl po celém světě, vládl by konstitučně, asi podobně jako král ve Španělsku, kde žil…

To je opravdu hypotéza… Za sebe osobně mohu říci, že jsem s králem Michalem i s celou rumunskou královskou rodinou udržoval jako velvyslanec velmi dobré vztahy. Dokonce jsem dostal od krále Michala osobní vyznamenání, Kříž rumunské královské rodiny, to bylo, abych to citoval přesně: Za péči o uchování památky na roli rumunské královské armády při osvobozování Československa. To je málo známá historická zkušenost, že asi čtvrtinu území nynější České republiky, konkrétně jižní Moravu a část východních Čech, osvobodili Rumuni, kterých při tom padlo asi pět tisíc. A to nemluvím o Slovensku. To bylo jedno téma. Druhým byl Karel Zdeněk Líman… Nevím, jestli se o tom ví, ale stejně jako Masaryk měl svého Josipa Plečnika, tak rumunská královská rodina měla osobního architekta Karla Zdeňka Límana (1855–1929), rodáka od Mladé Boleslavi, který navrhl nebo rekonstruoval dnes nejnavštěvovanější rumunské památky: zámek Peleş, hrad Bran, částečně i královskou rezidenci Cotroceni, kde je sídlo rumunského prezidenta… Snažili jsme se společně tohoto významného architekta připomenout.

Ano, ale proč tak sympatický člověk, jako byl král Michal, který přitom své služby Rumunsku nabízel, byl Rumuny odmítnut? Dodám, že král umřel v roce 2017.

Protože na to už asi nebyla doba… Určitě existovaly skupiny, především intelektuálů, které by si to přály, ale to prostě nebyla realistická volba. To bychom mluvili o alternativní historii. Režim, který vznikl po svržení Ceauşesca, vnímal možný návrat krále jako své ohrožení, takže král měl celá devadesátá léta zákaz vstupu do Rumunska, a když se později ty vztahy nějak urovnaly a král mohl do Rumunska přicestovat, byla přece jen ta postceauşescovská republika tak etablovaná, že bylo na podobné úvahy pozdě. Ona monarchie potřebuje kontinuitu – když se přerve, už se těžko obnovuje, a když už se to podaří, pak je to trochu opereta.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.