Digitální Potěmkin

ÚHEL POHLEDU Digitalizace, vlajková loď vlády a donedávna také hlavní důvod existence Pirátů ve vládě, se hroutí jak hromádka z karet. A není to jenom kvůli naprostému selhání všech odpovědných osob v digitalizaci stavebního řízení, které končí, nikoliv neočekávaným, debaklem. Hlavní problém vidím v nekonečné naivitě spočívající v představě, že když zdigitalizujeme vše, co se hýbne, tak z Česka bude ekonomický šampióny. Nebude.

To samozřejmě neznamená, že se nemají zavádět nové digitální technologie a že se nemá každý proces ve veřejné sféře pečlivě vyhodnocovat. Jak jej zefektivnit, jak jej udělat příjemnější pro uživatele, jak na něm ušetřit nebo jak zkrátit čekací lhůty apod. Především bychom se ale měli zamyslet nad tím, co zrušit. Cílem totiž přece není zefektivňovat nesmysly, které jsme si za desetiletí na úrovni ČR i EU vymysleli, ale zbavit se jich. Ať už v papírové či elektronické podobě. Ale nahrazovat papírovou zbytečnost zbytečností digitální, je klasický Potěmkin.

Ve zpackané digitalizaci stavebního řízení totiž až nyní ministři s hrůzou zjišťují, že časová úspora při žádostech o stavební povolení nebude bůhvíjaká. I když to nejednoho Piráta možná překvapí, tak čučet do monitoru místo do papírového formuláře efektivitu práce fakt nezvýší.

V době naší vlády jsme bez většího humbuku zavedli e-neschopenku, e-recept nebo třeba elektronickou dálniční známku a spustili jsme i spoustu online služeb v portálu občana. Jsou to praktické nástroje, které všem pomůžou a není nejmenší pochyb, že to je správná cesta. V době pandemie jsme zase, uznávám docela hekticky a ne vždy ideálně, zaváděli přihlášky k očkování, testování, Tečku, Čtečku. Ale zvládli jsme neskutečný nápor, který si dnes již nikdo nedokáže představit.

Zavedením strategie Digitální Česko jsme nastavili proces digitalizace i pro další volební období. A zvládli jsme i klíčovou věc, a to bankovní identitu pro více jak 6 milionů lidí. Když uvádím zvládli, připomínám, že jsme na to neměli žádného ministra pro digitalizaci, ale skromný minitým kolem Vladimíra Dzurilly na Úřadu vlády. Ten bez okázalých gest udělal v této oblasti víc než kdokoliv před ním.
Proč? Protože se z toho nedělala mantra a především proto, že tento proces řídili ti, kteří mají manažerské zkušenosti. Ďábel je totiž opět skrytý v detailu. Jedna věc je vysnít si ideální stav, druhá je důsledně procesy nebo projekty řídit. A také umět si připustit nedobrý vývoj nebo chyby, umět komunikovat s odbornou veřejností a také adekvátně reagovat. Nelhat si do vlastní kapsy a nespoléhat na zázrak, když se nedaří. A to týmu okolo Ivana Bartoše chybí a je také důvodem, proč dopadla snaha změnit stavební řízení naprostou blamáží. Zničili námi připravený a s odbornou obcí vydiskutovaný stavební zákon. Fatální chyba, která se dala ustát pouze tím, že by připravili něco lepšího. Nejenže se to nepodařilo, ale systém je navíc nefunkční. Nemůže se povolovat, omezené jsou kolaudace, kolabují úřady. Frustrovaní jsou investoři, projektanti, stavaři i obce.

Všemu se přitom dalo předejít. Několik měsíců před ostrým startem bylo jasné, že to ministr Bartoš nezvládne. Opozice, odborná obec, města a dokonce i prezident varovali premiéra Fialu před hrozícím průšvihem. Pud sebezáchovy politika s průměrným hospodářským citem by velel odložit platnost a vše dopracovat. To by ovšem musel ve vládě být alespoň jeden člověk, který by měl ekonomický přesah. Bezskrupulentně to riskli a vzali si všechny jako rukojmí. Teprve nyní vidí, co způsobili.

Není fér vše nyní hodit pouze na bezelstného ministra Bartoše. Svazácky přesvědčeni v lepší zítřky byli ministři Martin Kupka, Jozef Síkela nebo třeba poslanec Martin Lochman. Hlavním viníkem je ale nepochybně premiér Petr Fiala. Ten hrubě neodhadnul rizika a dopady celého politického divadla pětikoalice, spojeného se stavebním zákonem. Výsledkem je další prohloubení nedůvěry veřejnosti ve stát. A to je průšvih největší.

Karel Havlíček, stínový premiér za ANO