AD Porno není dokument BBC o životě zvířat

Nedá mi to, pane Peňási, než se vyjádřit k vašemu rozhovoru o "sexu, erotice atd..." V první řadě bych vám rád poděkoval - jako jediný jste nabízel zdravou protiváhu vašim hostům, když jste mluvil o tom, že pornografie likviduje intimitu nebo, že nás čeká společnost jedináčků a starých lidí, atd.

Myslím, že problémem současné doby a sexuality jsou právě lidé jako paní "Gaia" Poupětová, ač "sexuální koučka" (ať už to je cokoliv), mluví o sexu jako o páření, nebo o jeho stmelovací funkcí či o reprodukci ale do dalších generací (o tom, že sex slouží taky k tomu, aby byly vůbec nějaké ty děti nebo k podpoře vztahu partnerů mlčí).

Nicméně jsem se chtěl vyjádřit hlavně k panu Weissovi, který, pokud vím, tak je ten typ lékaře známého tím, že předepisuje "tranzice na opačné pohlaví" jako na běžícím pásu. V rozhovoru říká, že to, že lidé sledují porno víc a víc a vyhledávají stále extrémnější formy, je přirozený vývoj - což je tedy poněkud zarážející (zajímalo by mě, kde si naši předci v době kamenné mohli přirozeně pouštět Pornhub.com, když po tisíce let během celého svého života viděli méně nahých žen než průměrný teenager za jednu půlhodinovou návštěvu pornoserveru. V okamžiku, kdy i ty střízlivější průzkumy mluví o 5 až 10 procentech dospělých lidí závislých na pornografii, a to se bavíme jen o těch, kteří si to přiznají (u mladých lidí a mužů budou čísla ještě vyšší), tak mi tvrzení pana "sexuologa", že pokud dvanáctileté děti při masturbaci ví, že pornografie na internetu je pohádka, tak je vlastně vše v pořádku, přijde zarážející.

Nemluvě o tom, že velká část lidí po rozvodu uvádí v dotaznících, že sledování pornografie druhou stranou bylo pro ně problémem. Možná by nebylo od věci, do podobného budoucího rozhovoru si pozvat např. někoho z organizace NePornu, která se snaží vnášet do tématu závislosti na pornografii osvětu nebo někoho, kdo má deset dětí a šťastné manželství. Nemyslím si, že je náhoda, že v okamžiku, kdy porodnost na Západě strmě klesá, je zároveň západní kultura přesexualizovaná a saturovaná pornografií do nebývalých rozměrů. Vytrácí se intimita, zdrženlivost, odpovědnost; zato narůstají dekadentní fenomény jako polyamorie (což není nic jiného než maskovaná polygamie) a jiné.

K paní Elšíkové snad jen poznámka, že ve 21. století, padesát let po sexuální revoluci, hovořit o potřebě oprostit se v sexu od patriarchátu, je poněkud bizarní a patřilo by to spíše do 19. století.

S přátelským pozdravem, Lukáš Janáč.