Naděje z Argentiny

KOMENTÁŘ

Naděje z Argentiny
Milei nijak nezastírá, že jím naordinovaná ekonomická kúra bude pořádně bolet. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

„To nebyl pravý komunismus, pravý komunismus nikdy nebyl vyzkoušen,“ je častá odpověď radikálních levičáků na námitku, že všechny komunistické země skončily jako totalitní režimy s ekonomikou v troskách. Nyní se v Argentině rozjíždí experiment opačného typu. Nový prezident Javier Milei slíbil znovu nastartovat argentinské hospodářství pomocí drsné „šokové terapie“. Nyní zastánci tržní ekonomiky a minimálních zásahů státu s napětím sledují, jestli se mu to povede.

 

Milei upoutal pozornost světových médií díky své excentričnosti. Sice vystudovaný ekonom, ale mezi jeho bývalá povolání patří i kouč tantrického sexu. Údajně mu s volební kampaní radil jeho mrtvý pes. Toho miloval tak moc, že si ho nechal pětkrát naklonovat. Všechny kopie nesou jména slavných libertariánských ekonomů. Vynikal také svérázným účesem a motorovou pilou, kterou nosil na volební mítinky – jako symbol toho, co provede argentinské byrokracii.

Vládnout je samozřejmě něco jiného než vést volební kampaň a v úřadě Milei své kroky mírní. Zatím nezrušil centrální banku, jak sliboval, a plány na dolarizaci ekonomiky byly údajně odloženy. V jiných oblastech ale postupuje velmi rychle. Zredukoval počet ministerstev z 21 na 9 a devalvoval argentinské peso o 50 %.

Milei nijak nezastírá, že jím naordinovaná ekonomická kúra bude pořádně bolet. Jeden komentátor charakterizoval jeho první prezidentskou řeč jako ekonomickou obdobu Churchillova projevu, „nemůžu vám slíbit nic jiného než krev, pot a slzy“. Milei si nejspíše myslí, že musí postupovat extrémně rychle. Nebude to trvat dlouho, než lidé pocítí dopady tvrdých reforem a zmobilizují se části argentinské společnosti závislé na sociálním státu. Milei tak musí doufat, že Argentinci uvěří, že někde na konci těchto útrap je světlo na konci tunelu. Koneckonců, proto si ho zvolili. Argentina sice nebyla komunistická země, ale léta vlády ekonomicky levicových peronistů ji dovedly do vleklé hospodářské krize. Inflace je momentálně 140 %. Argentinci tak cítili, že volbou neortodoxního Mileiho nemají co ztratit.

Může tedy uspět? V tom se ekonomové rozcházejí. Podle některých je argentinská ekonomika v tak děsivém stavu, že je nad síly kohokoliv ji z marasmu vytáhnout. Navíc Milei narazí na odpor nejrůznějších klientelistických sítí, kterým dosavadní řízení státu vyhovovalo. Prezident také nemá většinu v argentinském kongresu, jeho strana a spojenci mají dohromady 76 křesel z 257. Jsou tak závislí na podpoře nejrůznějších pidistran. Celý Mileiho projekt se mu tak během pár týdnů může rozpadnout pod rukama.

Šance na úspěch mu dává ekonomický komentátor magazínu The Spectator Matthew Lynn. Myslí si, že pokud se mu podaří zkrotit inflaci a nastartovat export, může to fungovat. Argentina je velkým vývozcem zemědělských produktů. Také vlastní 21 % světových zásob lithia, které bude s nástupem elektromobily růst na ceně. Má také zásoby plynu a ropy. S trochou štěstí by se tak Mileimu mohl podařit zázrak.

Je třeba mu držet palce. Nejen kvůli trpícímu argentinskému lidu, ale hlavně kvůli zbytku světa. Uvolněná tržní ekonomika není nyní v módě. V USA demokraté i republikáni ztrácejí víru v kapitalismus a mluví o potřebě národních ekonomických plánů. V Evropě Unie vesele reguluje vše, co se hýbe. Naposledy se takto chlubila novou regulací umělé inteligence, k níž přikročila jako první na světě. Nelze si nevšimnout, že i když Unie je na světové špici v technologických regulacích, technologický vývoj ji do velké míry obchází. Málokdo souhlasí s Ronaldem Reaganem, že „devět nejděsivějších slov v anglickém jazyce je: Jsem z vlády a jsem tu, abych pomohl.“

Bylo by hezké mít ve světě příklad, že to jde i jinak. Zvláště pokud k tomu připočteme fakt, že Mileiho zahraniční politika je velmi sympatická. Ohlásil vyvedení Argentiny z proruského BRICS a chce se orientovat na USA. Podporuje Ukrajinu a Izrael dokonce do takové míry, že chce konvertovat k judaismu.

Milei byl v médiích okamžitě označen za krajině pravicového politika. Zatím chce redukovat roli státu a podporovat demokratické síly ve světě. Opravdu zvláštní fašista.

×

Podobné články