Norský seriál Exit je husté vyprávění o nudě
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
„Nechť soudcokracie zvítězí nad demokracií,“ zněl titulek, kterým se před rokem Deník N vztahoval k možnému soudnímu zastavení Trumpovy kandidatury. „Není jisté ...
Česká televize v posledních zhruba dvou letech konečně začala vnímat své internetové vysílání jako plnohodnotný prostor, který nemá jen překlápět novinky z lineárního vysílání, ale má nabízet i řekněme prémiový obsah. Zatím jsou to především různé české a evropské seriály – a díky za to, protože takto soustavně (ve smyslu pozornosti věnované konkrétnímu typu produkce) podobný tovar jiné médium u nás nenabízí. Mohli jsme tak vloni na podzim sledovat například český seriál Vlastně se nic nestalo nebo ještě dříve osvěžující a vtipný belgicko-francouzsko-německý seriál Parlament, jenž pojednával o fungování zásadních evropských institucí (ostatně už jsem tu o něm kdysi referoval). Nu a počátkem letošního roku přibyla do iVysílání oceňovaná norská série Exit.
Je o čtyřech kamarádech, kteří obchodují na burze, mají pro to talent, odhodlání i lokty a kteří již jako pozdní dvacátníci zbohatli tak, že patří k nejmovitějším lidem své země. Mají všechno: miliony peněz, výstavní domy, naleštěná auta (často vzácné rarity), vinné sklepy s nejlepšími víny, dostatečné zásoby kvalitního kokainu, krásné manželky i děti. To pořadí je důležité, má pro vyprávění význam, jelikož ne nepodstatnou příběhovou linkou je, že všichni čtyři hrdinové si svých rodin vlastně příliš nevšímají, děti přehlížejí a nechávají vychovávat chůvami (do Norska přišedšími Afričankami nebo Asiatkami), manželky mají za okoukané a žijí s nimi ze zvyku (což ty ženy vnímají, a ničí se proto alkoholem nebo prášky), zatímco alespoň chvilkovou vášeň nacházejí ve společném tajně pořízeném bytě, v němž často pořádají orgie obžerství, sexu a drog.
Mají všechno, a přece nemají nic. Chybí jim totiž to podstatné: nasycení duše. Nevědí, kvůli čemu žít ani jak duchaplně a plnohodnotně žít. Určujícím jejich životním pocitem je neustálá nuda. (Dokáže ji na chvíli rozptýlit nikoli koupená žena, nýbrž vzrušení z práce – tedy když je na obzoru zajímavý obchod, obzvlášť pokud se pohybuje na hraně zákona.) Ale jinak je to bída. Což znamená, že se všichni čtyři muži chovají jako absolutní hovada, lidé opojení mocí, kteří nepochybují o tom, že si k druhým smějí dovolit všechno a kteří je huntují proto, že huntují sami sebe, jenom si to neuvědomují. Zkrátka řečeno: nekompromisní vystavění hlavních mužských charakterů i jejich zbídačených ženských protějšků je v první sérii seriálu Exit velkým společenským románem o naší době. Je to vyčerpávající vyprávění o nudě, takové, jaké produkovala literatura devatenáctého a první půle dvacátého věku. Například v dílech jako Velký Gatsby nebo Paní Bovaryová.
Je skutečně náročné, protože nepříjemné těch několik prvních dílů sledovat, jelikož příběh nenabízí žádný oddech ani omluvu. Před zvoleným tématem neuhýbá, nenadržuje žádné postavě, nepodrývá sám sebe nedejbože humanismem. Tím vším je přitažlivý. Leč bohužel ve druhé a třetí řadě seriálu se to naopak rozplizne do podoby připomínající telenovelu ze života bohatých (například Dallas –což je dáno zejména soubojem jednoho z hrdinů s manželkou, která najde sílu od něj odejít, ale zároveň je odhodlána se manželovi pomstít). Rozvíjejí se osudy vedlejších postav, zbytečných, hrdinové jsou stíhaní za svůj zhýralý život fatálními zkouškami – jednomu hrozí AIDS, druhý se snaží usmířit své staré a dávno rozvedené rodiče, další bojuje se schizofrenií, čtvrtý právě se svou ženou. Do hry vstupuje policie i dávný soupeř z makléřského prostředí, který se rovněž touží pomstít…
Úhrnem je Exit bohužel dílem, jež dokládá, že úspěch se nevyplácí. Nekompromisnost a odvahu prvních epizod pochopitelně nebylo možné udržet dlouhodobě, okoukaly by se, takže bylo třeba vypomoct si berličkami. A to už je problém: nuda, již prožívají hrdinové a řeší ji absolutní bezohledností, což diváky šokuje, v dalších sériích přechází na diváky. Je to škoda. Ale zhlédnout minimálně první řadu se vyplatí už proto, že nasazení Exitu se v tuzemsku trefilo do času: koreluje s tím, co se děje ve Spojených státech, kde můžeme sledovat, jak to vypadá, když enormně bohatí lidé, kteří mají všechno, nic jim nechybí, a proto hledají nějaké nové naplnění, pocítí potřebu rozvinout svůj život organizováním životů druhých. K témuž nutkání hrdinové Exitu zatím nedošli (zatím, jelikož vyprávění není uzavřeno a je nachystáno na pokračování) – leč co není, může být.
POLITIKA NA SLOVENSKU
PROTESTY KVŮLI ZRUŠENÍ 168 HODIN