Národní parky u nás patří ideologům. Sevření se za vlády pětikoalice upevnilo

Léto je v českých zemích spojeno s chozením do přírody. Nejhodnotnějším koutům české krajiny, tak si to aspoň představovali tvůrci zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se dostane zvláštní ochrany v podobě národních parků. Parky samozřejmě budou přívětivé k poutníkům a na turistice vydělá i místní ekonomika.

Proč tedy kolem národních parků roste napětí a formuje se domorodá rezistence, tak jako ještě nikdy za existence České republiky? Aktuálně je vláda v klinči s místními hned na třech místech: ve stávajícím NP České Švýcarsko, kolem plánovaného národního parku Křivoklátsko a na Břeclavsku, kde u soutoku Moravy a Dyje naráží na odpor už i vyhlášení chráněné krajinné oblasti (CHKO). A to se podle plánů vlády v jejím programovém prohlášení měl i tady vyhlašovat přísnější národní park.

Při bližším pohledu zjistíme, že zmíněné střety jsou provázané a že zkušenosti s neúprosnou správou národního parku (NP) v jednom místě slouží dnes jinde jako memento.

Zavřeno do odvolání

To, čím byl dřív ve veřejném prostoru NP Šumava, představuje v posledních letech NP České Švýcarsko: laboratoř ochranářské filozofie bezzásahovosti a pak, po kůrovci, následků této filozofie. Kůrovcová kalamita řádila v Českém Švýcarsku od roku 2018 a správa národního parku s odvoláním na riziko pádu suchých stromů začala v parku omezovat pohyb. Před dvěma lety se k tomu přidal spektakulární požár, založený místním podivínem (a kdysi zaměstnancem Správy NP České Švýcarsko). Obě pohromy se dohromady postaraly o to, že podstatná část parku je dnes zapovězena turistům. Co nejprve vypadalo jako logické opatření – v lese se po požáru musí uklidit –, působí zpětně jako záminka, jak zvětšit zakázané území.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.