Zemřel světově proslulý dirigent Zdeněk Mácal, bývalý šéfdirigent České filharmonie

Ve věku 87 let zemřel ve středu světově proslulý dirigent Zdeněk Mácal. Za svou kariéru dirigoval více než 170 významných orchestrů, řídil Berlínské filharmoniky, Královskou filharmonii v Londýně, Vídeňské symfoniky či symfonické orchestry v Chicagu a Bostonu. V letech 2003 až 2007 vedl jako šéfdirigent Českou filharmonii. O úmrtí Mácala z pověření rodiny informoval Filip Wágner.

„Pozůstalí se rozhodli, že poslední rozloučení se uskuteční v rodinném kruhu,“ sdělil Wágner.

Mácal pocházel z Brna, narodil se 8. ledna 1936. Poprvé se výrazně zviditelnil v polovině 60. let na dirigentských soutěžích ve francouzském Besançonu a v New Yorku. Vedl Moravskou filharmonii v Olomouci a úspěšně spolupracoval s Pražskými symfoniky a Českou filharmonií. Zlom v jeho životě přišel po srpnové okupaci v roce 1968, kdy emigroval. Pro českou hudební veřejnost se pak na téměř 30 let „ztratil“, protože pro minulý režim byl tabu.

Do vlasti se jako umělec vrátil v roce 1996. Vedle ČF pak obnovil spolupráci i se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Když poprvé po 28 letech stanul na Pražském jaru 1996 znovu před dirigentským pultíkem v Rudolfinu, byl jeho návrat senzací.

Šéfdirigentem nejprestižnějšího českého tělesa se stal v roce 2003, v září 2007 se nečekaně vzdal mandátu. Jak později uváděl, v ČF se „často cítil spíše jako host než jako šéf“. „Do všeho zde mluvilo příliš mnoho lidí,“ konstatoval.

V zahraničí působil v Nizozemsku, Švýcarsku a v Německu, a od roku 1982 především v USA. Deset let byl šéfem Milwaukee Orchestra a v letech 1993 až 2002 se zasloužil o umělecký vzestup symfoniků v New Jersey. Spolupracoval se spoustou špičkových orchestrů čtyř světadílů, s předními operními domy. Podílel se na realizaci nesčetných zvukových záznamů, mimo jiné nahrál kompletní Dvořákovy symfonie. V cizině, stejně jako na tuzemských pódiích, prosazoval českou hudbu.

Ve své dirigentské práci se zaměřoval na Gustava Mahlera, Johannesa Brahmse či Antonína Dvořáka. Provázelo ho však i dílo Leoše Janáčka, jehož je obdivovatelem. Proto také přijal čestnou funkci prezidenta Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj.