Český poklad Jiří Bartoška

KOMENTÁŘ

Český poklad Jiří Bartoška
Jiří Bartoška byl naprosto ojedinělým úkazem: Barťáka měli rádi snad úplně všichni, píše Jiří Peňás. Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V téhle zemi, kde to už vypadá, že každý je naštvaný na každého, byl Jiří Bartoška naprosto ojedinělým úkazem: Barťáka měli rádi snad úplně všichni. Ale vlastně nejen rádi: lidé si ho dlouhá léta vážili! Vážili si ho, jako si lidé váží podařené odrůdy vína, ušlechtilého koně, krásného stromu, malebné krajiny, starého hradu, pěkně vedeného života.

Jiří Bartoška byl tohle všechno v jedné lidské podobě: od mládí představitel mužného archetypu lovce, milovníka a bojovníka, který se přenesl důstojně přes střední věk a v neztenčené míře vydržel tuto sílu a nadání vyzařovat až do konce žitého a přijatého osudu moudrého starého muže, jenž dospěl k svému naplnění.

Byl samozřejmě obdivován z mnoha důvodů: měl obrovské charisma, celý život velmi dobře vypadal, byl vtipný, s bravurou zvládal, co si na sebe vzal. Obklopovala ho skvělá rodina a přátelé, byl dobrý společník a uměl žít naplno, ale přitom bez trapností a křečí některých celebrit. Byl v něm ale i romantismus a fanfarónství, stejně jako věcnost, důslednost a věrnost. Byl to od pohledu švihák, šarmér, elegán, přitom přímočarý chlap se zásadami a s jasným pohledem na stav světa. Nezkazil žádnou legraci a tomu, kdo potřeboval, pomohl.

 

Tak o něm mluví ti, kdo ho dobře znali, ale dalo se to odhadnout i z odstupu. A zároveň všechno se to spojovalo přirozeně a nenuceně, jako by bylo tak snadné a lehké to všechno zvládat a ani se při tom trochu nezadýchat, ale naopak znovu s elegancí potáhnout z padesáté cigarety, uchopené znovu a znovu neodolatelným způsobem, pronést při tom něco, co sedělo, hlasem, který měl nezaměnitelnou barvu, takže zněl lyricky se zdrsnělým nádechem tabákového kouře a barového světáctví.

Byl to ale především skvělý herec filmový a divadelní. Byl z těch herců, kteří „dělali“ film, on říkal biják, a kteří táhli představení. Ne všechny filmy byly dokonalé a ne vždy se hrálo jen skvělé divadlo. Ale s Bartoškou vždy všechno stoupalo vzhůru, takže pokaždé, když se objevil, to bylo, jako když projde scénou divoká ušlechtilá šelma. Originálně se v něm spojovala mužnost s jemností, intelekt s dravostí, uměl být ironický a jízlivý, ale přitom diváky dojmout a třeba i rozplakat. Měl navíc štěstí na skvělé a inspirativní kolegy, režiséry, herce a dramaturgy. Talent ho přivedl k významným osobnostem divadla i filmu své doby, on sám se jí pak stal. Uměl zajisté být i tvrdohlavý a vědomí vlastní výjimečnosti mu nemuselo vždy jen prospět, ale vždy se vše odehrávalo na úrovni respektu a slušnosti, ve které se ozývalo něco ze starých gentlemanských časů, které mu i kostýmově velmi seděly a slušely.

Smrt Jiřího Bartošky je nepochybně bolestivá a smutná věc, především pochopitelně pro jeho blízké. Ale i za tak bohatým a naplněným životem musí vždy přijít pozemská tečka. Smutek utěšuje celek života, který byl veden radostnou povahou, smyslem pro pravé hodnoty, jež uměl přijmout, vychutnat a předat dál. Byl příkladem toho, že i v Česku, v té zemi malicherností a kňouravosti, se může dařit vitálním elementům, jež nasávají sílu z kořenů, které přitom samy zapouštějí do půdy. Jiří Bartoška se narodil na jaře (24. 3.) a nesl i jarní jméno (24. 4.). Jarní rostlinstvo umí nasát mízu a vláhu země, aby rozkvetlo a rozkošatělo do bujarého květenství. Z těchto plodů má pak užitek doslova celá země, neboť ta takové jarní stvoření potřebuje, aby se znovu radovala, že je po zimě. Když pak Jiří, což znamená „člověk země“, svůj úkol splnil, mohl uprostřed jara z té země také fyzicky odejít. V jiném smyslu tu zůstane napořád.

×

Podobné články