Vyšší odvody: OSVČ čelí nejistotě a stát je nechrání, zaměstnanci jsou „opečovávaní“
DANĚ A OSVČ
Je to podnikání vlastně takové riziko a zátěž? Návrh na zvýšení daňových odvodů OSVČ vyvolal debatu, zda jsou na tom z hlediska práv a povinností živnostníci skutečně výrazně hůř než zaměstnanci. Při bližším pohledu je přitom zřejmé, že rozdílů lze najít celou řadu. A v naprosté většině případů znamenají pro živnostníky větší riziko, odpovědnost a například i paradoxně finanční znevýhodnění.
Možné navýšení sociálních odvodů živnostníků si začalo žít ve veřejném prostoru vlastním životem. Mohou za to i poměrně matoucí signály z řad vládní koalice, zaznívají rozdílná prohlášení o podpoře či nepodpoře v rámci vládních stran a premiér Petr Fiala (ODS) zatím uklidňuje, že zvažovat úpravu je sice na místě, ale ještě není rozhodnuto. Mezitím přišel server Seznam Zprávy s tím, že by se mohly odvody zvýšit až o 60 %. To tak vyvolává ostré debaty kritiků i podporovatelů návrhu, kteří se dohadují o tom, zda si živnostníci nižší odvody „zaslouží“.
Jádrem sporu jsou rozdílné povinnosti a práva zaměstnanců a lidí pracujících jako osoby samostatně výdělečně činné. Podle experta na pracovní právo Jiřího Gorčíka lze však jasně říct, že v případě skutečných OSVČ platí oproti zaměstnancům teze vyššího rizika a odpovědnosti a bylo by tak dobré zachovat určité zohlednění tohoto stavu i do budoucna.
V několika bodech pak shrnuje hlavní rozdíly, které se obou způsobů pracovního výkonu týkají. „Zaměstnanec je chráněný podle zákoníku práce, zatímco živnostník není. V případě úrazu nebo nemoci z povolání má zaměstnanec právo na odškodnění, na dávky, živnostník jedině pokud má sjednané v této věci pojištění. Živnostník nemá dovolenou, nemá nárok na ošetřování člena rodiny, nárok na nemocenskou má až od patnáctého dne a musí si na to zvlášť připlácet,“ řekl deníku Echo24 Jiří Gorčík z advokátní kanceláře Rada & Partner.
Složitější postup čeká živnostníky například i v otázce peněžního příspěvku v mateřství. Na ten mají podnikatelé nárok jen za připlacené nemocenské pojištění, splňovat však musí i další, přísnější podmínky než zaměstnanec, účastnit se pojištění alespoň zhruba 6 měsíců v posledním roce a zároveň 9 měsíců během posledních dvou let přede dnem nástupu na mateřskou. Mezi dalšími pak živnostník nemá zaručenou minimální mzdu, zaměstnanci oproti nim mají například omezenou odpovědnost za škody.
Podobně jsou pak zaměstnanci krytí například v otázce maximální délky pracovní doby, dostávají příplatky za přesčasy, práci o víkendech, svátcích, mají zákonem chráněný určitý výplatní termín. „V případě OSVČ to neplatí, když pracuje večer, pracuje večer, nikdo mu automaticky nezaplatí navíc práci o víkendu, svátcích a podobně. Pokud si to tedy nějak nesjedná, ale chráněné zákonem to není,“ dodává Jiří Gorčík s tím, že zaměstnanec je zkrátka „opečovávaný zákoníkem práce a dalšími zákony“.
Výhodou živnostníků naopak může být podle Gorčíka například možnost spolupráce mezi manželi jako živnostníky, zatímco jako živnostník nemůžete svého manžela zaměstnat, dále pak možnost rozhodnout se o své pracovní době či neplnit pokyny nadřízeného, nese s tím však právě i vyšší riziko. Výhodou zaměstnanců je pak menší administrativní zátěž, živnostník se musí o vyřizování daní, odvodů či dalších záležitostí starat sám, případně platit odborníkovi za vyřízení. Zaměstnanec „přenáší“ odpovědnost na zaměstnavatele.
Zvažované změny tvrdě kritizuje Asociace malých a středních podniků a živnostníků, jejíž zástupci mluví o „znechucení“ současných živnostníků, přechodech do šedé zóny či důsledkům na pokles jejich počtu. Navrhované změny by podle místopředsedkyně asociace Pavly Břečkové mohly narušit křehkou rovnováhu mezi odvodovou stránkou věci na jedné misce vah a břemenem spojeným s podnikáním na druhé. „Odvody navíc nejsou pro OSVČ nijak nízké, odvíjejí se přece od jejich příjmu, není tedy pravdou, že se bavíme o minimální částce, tj. v současnosti asi 6000 korun. I tak to není částka nijak zanedbatelná, a odvíjí se od průměrné mzdy. Vyměřovací základna se tedy odvíjí od vyšší částky, než vydělává většina populace, tedy za zaměstnanci nikterak nezaostává,“ podotkla.
Možnost zvýšení odvodů pro živnostníky patří mezi diskutovaná opatření, kterými chce vláda řešit úspory v rozpočtu. Ekonomové se na tom, zda jde o správný krok, neshodují (více jsme o tom psali například zde). Část odborníků argumentuje tím, že velká část podnikatelů měsíčně na pojistném platí jen minimální zálohy a vzhledem k fungování penzijního systému tak na ně svým způsobem doplácejí zaměstnanci, kterým pojistné odvádí zaměstnavatel. Podle jiných ekonomů je však situace mnohem prozaičtější, nejde o „spravedlnost“, ale o to, že stát potřebuje peníze. Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí si minimální pojistné platí dvě třetiny živnostníků.
Počet podnikatelů v Česku, kteří si samostatnou výdělečnou činností skutečně vydělávají, stoupl loni o 26 000 na 1,104 milionu. V žádném jiném státě Evropské unie nemají podle odborníků živnostníci na ekonomiku země takový vliv jako v Česku. Firmy, které zaměstnávají jednoho až devět lidí, se na celkovém počtu podniků v ČR podílejí více než 95 procenty a jsou největším zaměstnavatelem, vyplývá z veřejných zdrojů. Práci u nich našla více než třetina všech zaměstnanců.
