Politolog Kaufmann: Není jisté, že menšiny vidí svět tak, jak by si progresivní běloši přáli

Tento rozhovor se odehrál v Londýně ještě před vraždami v Southportu 29. července 2024. Vlna násilných protestů, již vyprovokovaly, pozornost upřená na původ vraha, na to, jak oficiální Británie reaguje na tyto protesty ve srovnání s protesty jinými – o tom všem se lépe uvažuje ve světle myšlenek kanadského, v Británii působícího politologa Erica Kaufmanna.

Nepotřebuje každá společnost nějaké posvátné předměty, které uctívá a jejichž nerespektování tabuizuje?

V každé společnosti existují normy a je těžké se jich úplně zbavit. Stará tabu, jako sex před manželstvím a rozvod, vycházející z morálky založené na křesťanství, se počínaje 60. léty různou rychlostí rozpustila. A teď se vynořují nová tabu.

Co je dnes nejmocnější tabu?

Myslím, že je to tabu rasismu následované sexismem a pak homofobií. Transfobie by byla níž, ale stále s určitou silou. Ještě o hodně níž na pomyslném žebříčku by bylo elitářství ve smyslu být proti pracujícím lidem. Bráno z hlediska, za co můžete být „zrušen“, přijít o práci a reputaci, má antirasismus nejvíc bodů v hierarchii.

Kde by byla nenávist? Je to pojem stejné kategorie?

Nenávist se skoro vždy točí okolo těch tří. Nikoho moc nevzruší nenávist vůči adventistům nebo Hare Krišna. Mohou být terčem stejné nenávisti, ale nebude z toho takové pozdvižení, nejsou tak politicky významní, aby to znamenalo porušení posvátna.

Jak rozlišit, co je opravdu tabu a co je slabší norma?

Tak třeba nadváha – když někoho zesměšňujete kvůli tomu, že je tlustý, tak to, i navzdory hnutí body positivity, nemá tu kulturní sílu.

V amerických médiích je zjevné, že prezentují černochy ve větším počtu, než by odpovídalo jejich počtu v populaci. Má to nějaký dopad?

I ve filmech a reklamách máte mnohem víc černochů než Hispánců, i když těch je mezi Američany víc. V Kanadě, kde jsou černochů dvě až tři procenta, je pomalu každý druhý pár v reklamě smíšený bělošsko-černošský. A to vám napovídá, kdo je považován za posvátnou skupinu, kolem níž musíme kvůli historii našlapovat opatrně a v diskurzu ji „centrovat“, jak zní ošklivé nové sloveso.

Jsou tu ovšem náznaky, že část dotyčného publika tento pohled nepřijímá. Podpora Donalda Trumpa mezi černochy stoupá, nové označení pro Hispánce Latinx, prosazované progresivními akademiky, se mezi Hispánci neujalo…

Polarizace kulturní války je nejsilnější mezi bělochy. Ostatní jsou mnohem méně političtí a hlavně Hispánci jsou ovlivněni bělošskou dělnickou kulturou a ve třetí generaci už jsou hodně promíšeni s bělochy. Ale třeba v jednom městě, kde mají muslimové většinu v městské radě, odmítli podporu pride month a vyvěšování duhových vlajek. V této „koalici skupin-obětí“ je spousta vnitřních rozporů a není jisté, že menšiny vidí svět tak, jak by si progresivní běloši přáli.

Nemůže toto ignorování empirické evidence být až nebezpečné, když ho lidé budou praktikovat i při jiných činnostech?

Lidé jsou schopni namlouvat si neuvěřitelné věci. Justin Trudeau už léta opakuje naprostou lež, že v západní Kanadě jsou v hrobě u církevní školy pochovány zabité domorodé děti. On musí vědět, že je to lež. Ale je to posvátná lež, protože se týká domorodců, takže musíte sklopit hlavu a nezpochybňovat nic, co se uvádí v jejich jménu. A kvůli tomu bylo v Kanadě podpáleno přes sto kostelů, mnoho měsíců jsme měli vlajky na půl žerdi, byl zrušen Den Kanady, měli jsme vymyšlený, falešný svátek jménem Den smíření s oranžovými tričky… Celá tahle hora nonsensu byla vybudována na tom vylhaném mýtu.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku nebo si jej můžete objednat ZDE.