Rodina, nebo život. Zásadní omyl v přístupu k rodičovství

V průběhu uplynulých dvou týdnů se česká média i sociální sítě zaplnily vyjádřeními k přerušení projevu režisérky Darji Kaščejevové při předávání filmových cen Český lev. Nemá smysl vracet se k televiznímu přenosu, tento text ostatně nechce ani hodnotit nic z toho, co se kolem oněch několika nešťastných, nepovedených a tvůrci relace nedobře vyřešených vteřin strhlo. Jednak už éra největšího vzrušení zaplaťbůh přešla a jednak se už vyjádřil skutečně snad každý a zaznělo patrně všechno, co zaznít mohlo. Objevily se reakce příčetné i nepříčetné, takže se patří dodatečně poznamenat leda to, že v úhrnu šlo o ukázkovou debatu posledních let, kdy jakýkoli názor ztrácí platnost okamžikem svého uvedení, protože neslouží jako východisko k úvaze, nýbrž jako terč jiného mínění.

Aby bylo zřetelné, co míním: přitakal-li dav konstatování, že režisérka porušila pravidla přenosu, za několik minut již souhlasně lajkoval poznámku, že bez porušování pravidel přece není možný žádný společenský vývoj. Úplně stejné vlnění bylo možné ve veřejném prostoru zachytit například po předvánoční hromadné vraždě na pražské filozofické fakultě, kdy se nejprve sdílela fotografie studentů na římse, následně se houfně bědovalo, že přece nelze střelci ukazovat cíle, pak byl vrah jmenován, načež se honem lamentovalo, že jeho jméno se nesmí nikde objevit. Tyto spěšné „názorové“ energetické vlny, které se na člověka z monitorů valí se skutečnou fyzickou intenzitou, jsou nakonec paradoxně bezmyšlenkovité. Jako v případě reakcí na vystoupení paní Kaščejevové.

Přitom to podstatné z jejího projevu k úvaze a promýšlení vybízí, leč bylo tomu věnováno málo prostoru. Jde o věty: „Pokládám si otázky… Kdybych se rozhodla, že budu matkou a budu muset zvládat dvě směny: kreativní práci a péči o dítě, budu moct dělat svoji práci stejně kvalitně, jak jsem ji dělala doposud? Budu mít podporu ve vytváření podmínek, abych ty dvě směny úspěšně zvládala? Nebo jednu z těch směn budu muset obětovat? Mám obětovat to, že budu matka, když je pro mě má tvorba nesmírně důležitá? Nebo mám obětovat svoji tvorbu? A proč se vůbec musím rozhodovat mezi mateřstvím a tvorbou? Jenom proto, že jsem se narodila s dělohou? Už to slyším: ale jde to zvládnout, všechny ženy to zvládly… Ale za jakou cenu? Za cenu poklesu kvality mé tvorby? Nebo kvality výchovy mého dítěte? Za cenu vyhoření a neschopnosti pak vůbec tvořit a být mámou?“ Na několika řádcích je dobře vykreslen zásadní omyl v přístupu k rodičovství.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde. V tomto týdnu vychází časopis navíc s přílohou 10 let Echa.