Donucovací kapitalismus po česku

KOMENTÁŘ

Donucovací kapitalismus po česku
Sága s odvoláváním Miroslava Ševčíka z čela Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické dospěla do bodu, z něhož jedna ze stran už nevyjde bez ztráty tváře. Foto: VŠE
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Sága s odvoláváním Miroslava Ševčíka z čela Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické dospěla do bodu, z něhož jedna ze stran už nevyjde bez ztráty tváře. Skoro vzápětí poté, co senát fakulty svého děkana podpořil, takže špinavá práce (sundat Ševčíka si přeje ministr školství s velkými médii) přechází na rektora VŠE Petra Dvořáka a akademický senát, připojila se k honu na Ševčíka i Česká spořitelna. Ta VŠE přispívá finančním darem a pokračovat v tom bude, jen když škola Ševčíka odvolá.

Tady někdo úplně vypadl z role. Pokud se České spořitelně nechce peníze VŠE kvůli Ševčíkovi nadále posílat, může to jistě udělat – a třeba zpětně Ševčíkem i vysvětlit. Co provedla teď, je drastický zásah do vysokoškolské samosprávy, dokonce do akademických svobod. V dobíhajícím roce ČS darovala škole téměř pět milionů korun, tedy nezanedbatelné peníze. Žádá teď za ně na oplátku, aby škola panáčkovala před veřejným diskurzem.

 

Docentu Ševčíkovi se člověk už dlouho diví, jaká všechna si pro svou činorodost hledá bojiště, když má zodpovědnost za významnou fakultu a otevřený přístup do (komerčních) televizí. Na velké protivládní demonstraci loni v září na Václavském náměstí mluvil pod úrovní vysokoškolského učitele. Po úvodní větě „Fiala je hňup“ (v reakci na právě přečtená slova premiéra, že demonstraci organizují proruské síly) přecházel do nedůstojného tykání: „Fialo, nezasloužíš si vést tuto republiku“, aby o premiérovi prohlašoval, že v Evropském parlamentu na hanbě „jako malý smrad“ poslouchal belgického politika Guye Verhofstadta, který ho tam peskoval, což peskoval.

Po tomto nedůstojném vystoupení následoval kobereček u rektora a podle dostupných informací Ševčíkův slib, že se bude držet víc zpátky. Což na stejném Václavském náměstí o půl roku později dodržel a při demonstraci, po jejímž konci se skupina účastníků ještě pokoušela vniknout do Národního muzea, Ševčík v rozporu s prvotním zpravodajstvím nikam nevnikal, natož aby se snažil zevnitř strhávat ukrajinskou vlajku. Dokumentováno je pouze, jak protestoval proti zbití jednoho z demonstrantů a dožadoval se vysvětlení od nějakého vyššího důstojníka. Má být tedy odvolán za přítomnost na protivládní demonstraci a za protest proti prokazatelně nepřiměřenému policejnímu násilí. A k tomuto absurdnímu tlaku se přidává Česká spořitelna, soukromá, notabene rakouská banka.

Tohle přesahuje jednoho Ševčíka. Když byli za nějaké své politické postoje uvědomělými manažery bank ostrakizováni a demonetizováni pravičáci ve Spojených státech, v Británii nebo třeba Kanadě (v posledním případě jak řidiči kamionů protestující proti povinné vakcíně, tak drobní dárci, co jim poslali peníze), řada lidí u nás to intuitivně pochopila jako neslýchaný útok korporací na základní občanská práva. Nadhled je daný vzdáleností a často i menší znalostí konkrétních obětí. Taky by nám všichni trumpovci a populisté za oceánem při bližším pohledu nevoněli. Ale buď uznáváme zásady, nebo jsme bojovníci proti cenzuře a „kultuře rušení lidí“ jen teoreticky, tedy když se ten boj nevede v naší zemi a my se s lidmi, kteří mají vyhraněně negativní názor na zrušeného člověka (v argotu našich liberálních demokratů: dezoláta), téměř nemáme šanci potkat.

Americká filozofka Shoshana Zuboffová ještě před covidem, který jednou poslouží jako studijní příklad provázanosti státního aparátu a korporátních byznysmenů, vydala důležitou knihu Věk kapitalismu dohledu. Zuboffová má na mysli především shromažďování dat o pohybu a zálibách klienta, nicméně její definice výrazu se hodí i na ševčíkovské situace: „Kapitalismus dohledu asi nejlépe popíšeme jako puč shora, nikoli svržení státu, ale svržení suverenity lidu.“

Toto zasahování do politických a kulturně-civilizačních střetů bychom mohli nazývat mentorovacím kapitalismem. Před dvěma dny obletěly internet úvahy výkonného ředitele banky JP Morgan Jimieho Dimona, že v zájmu boje s klimatickou změnou bude třeba přikročit k nucenému výkupu majetku (od lidí, kteří se zdráhají vztyčit na svém pozemku větrníky a osázet jej fotovoltaikou). Je to pouze nejnovější příklad v řadě dokazující, že velký byznys už není na straně svobody. Čím menší odpor teď Česká spořitelna za svou pohrůžku VŠE sklidí, tím častěji se s donucovacím kapitalismem budeme potkávat i u nás.

×

Podobné články