Stát nezvládá integraci uprchlíků. Bude to mít následky, varují odborníci

Váleční uprchlíci z Ukrajiny stojí o to zůstat, pracovat a žít v Česku. Země se však podle toho příliš v některých ohledech nechová. Jak ukázal čerstvý průzkum agentury PAQ Research, většina ukrajinských uprchlíků stále pracuje i výrazně pod svou kvalifikaci, rodiny s dětmi se potácí na hranici chudoby a vláda stále pokulhává s dlouhodobější strategií integrace. Co by mohlo být značně pozitivním vlivem pro českou ekonomiku, může mít brzy naopak negativní dopady: růst šedé ekonomiky, odchod kvalifikovaných lidí do Německa či Polska, vyloučení lidí na okraj společnosti. Tak zní varování z byznysu i od expertů.

Podle průzkumu agentury PAQ Research se kloní už více než polovina válečných uprchlíků z Ukrajiny k tomu zůstat v Česku. „Mírně větší podíl je mezi uprchlíky, kteří jsou v ČR déle a lépe se zde integrovali (umí lépe česky, mají v Česku práci, bydlí v nájmu). Z Ukrajinců, kteří se česky domluví, chce v ČR zůstat 62 %, zatímco z těch, co česky neumí, je to 32 %. Z domácností, které bydlí v nájmu, chce v ČR zůstat 57 %. U uprchlíků, kteří bydleli v bezplatném nebytovém ubytování (státním humanitárním), chtělo v červnu zůstat v Česku pouze 38 %, zatímco ze všech uprchlíků chce v Česku zůstat 52 %,“ uvádí agentura v červnové vlně dlouhodobého výzkumu Hlas Ukrajinců, na kterém spolupracuje se Sociologickým ústavem Akademie věd.

Další čísla už ale tak pozitivně nevyznívají. Sedm z deseti uprchlíků v Česku žije pod hranicí příjmové chudoby. Dvě třetiny příchozích nad 17 let přitom mají práci. Dvě třetiny ukrajinských pracovníků si nevydělají ani 150 korun čistého na hodinu. Bezmála tři pětiny ze zaměstnaných jsou stále na místech pod svou kvalifikací. Dvě třetiny uprchlíků také žijí pod hranicí příjmové chudoby. Nejvíc ohrožené jsou rodiny s dětmi a senioři.

Podle socioložky a expertky na migraci Marie Jelínkové je problém v sice aktualizované, ale nepříliš povedené strategii. Chybí podle ní především někdo se silným mandátem prosadit potřebná opatření. „Národní koordinátorka pro integraci válečných uprchlíků Klára Laurenčíková pro svoji práci nedostala potřebné finanční, personální a zřejmě ani kompetenční nástroje. Čerstvá data PAQ Research ukazují, že dvě třetiny uprchlíků žijí pod hranicí příjmové chudoby, a to zejména ty s dětmi. Navíc se jedná o situaci, která ještě nezachycuje dopady Lex Ukrajina. "Zůstává však nejasné, kdo by měl kopat za potřebnou změnu a kdo k tomu má prostředky,“ uvedla pro deník Echo24 Marie Jelínková.

Podle ní je třeba vybudovat institucionální podporu pro integraci migrantů do společnosti a v prvních letech je třeba významná strukturální podpora. „K menším zlepšením postupně dochází, ale tam, kde k potřebným změnám nedochází, je minimální tlak na změnu. Typickým příkladem je uznávání kvalifikací a podpora kompetencí (například jazykových) k možnosti dělat kvalifikovanou pracovní sílu. Příklad Německa a v některých oblastech i Polska ukazuje, že to může jít docela dobře,“ dodala Marie Jelínková.

Pokud se zásadně nezmění přístup k uprchlíkům, dojde podle ní k řadě negativních jevů. Velká část kvalifikovaných lidí odejde do zahraničí, kde mohou daleko lépe uplatnit svou kvalifikaci či zásadně poroste šedá ekonomika. „Lidi, kterým jsme měli poskytnout ochranu a podporu, necháme žit v bídě, zejména matky s dětmi,“ dodala s tím, že také nedojde k vybudování infrastruktury, která by fungovala v případě budoucích výzev spojených s migrací.

Před negativními dopady varuje i Hospodářská komora. „Největší překážkou pro uplatnění na českém trhu práce je nedostatečná znalost češtiny. Protože ve výsledku větší počet zaměstnaných uprchlíků znamená, že tato komunita bude soběstačná, je třeba získání jazykových znalostí maximálně podpořit, a to bez ohledu na to, zda po ukončení konfliktu se jich většina vrátí do své země nebo zůstane v ČR. Vzhledem k tomu, že nemůžeme nijak predikovat konec konfliktu, který uprchlíky do ČR přivedl, je třeba maximálně podpořit jejich ekonomickou soběstačnost a integraci do českého prostředí. Z toho ale právě vyplývají i možná rizika,“ uvedla pro deník Echo24 právní expertka Hospodářské komory Kateřina Kozáková.

Je podle ní třeba vedle znalosti jazyka zajistit také to, aby uprchlíci získávali příjmy z legální práce, nebyli diskriminování a vylučováni do šedé zóny či na okraj společnosti. „V tom mohou být zaměstnavatelé nápomocni, ale hlavní roli musí hrát stát, a to jak v nastavování rozumných pravidel a podpor (nejen finančních), tak v rámci výkonu svých kontrolních funkcí,“ dodala Kateřina Kozáková.

Setrvání uprchlíků v zemi tak může mít negativní i pozitivní dopady, z hlediska podnikatelů pak jde zejména o dlouhodobě chybějící pracovní sílu, ale také zvýšení celkové výkonnosti ekonomiky. Podle Kozákové ale záleží na tom, jak dokáže Česko eliminovat rizika.

„Základní problém pro využití kvalifikace je jazyková bariéra. Je otázka, zda požadovaný standard znalosti českého jazyka při konání zkoušek ověřujících odborné znalosti není příliš vysoký a proč (dle zkušeností z praxe Hospodářské komory) není možná malá míra podpory, např. účastí tlumočníka u odborných zkoušek. A druhý problém, který se týká nejen uprchlíků, je příliš vysoký počet regulovaných povolání, které v ČR jsou, a časově náročný způsob získávání, resp. ověřování kvalifikace,“ dodala Kateřina Kozáková. Změna pak podle ní leží na spolupráci několika resortů – průmyslu, školství, práce a v některých případech i ministerstva zdravotnictví.

Podle Marie Jelínkové bylo od začátku jasné, že tu značná část uprchlíků zůstane a experti upozorňovali, že jsou třeba dlouhodobá opatření. „Bohužel to bude velká ztráta pro Ukrajinu. Domnívám se ale, že dojde k tomu, že významná část Ukrajinců bude nějakým způsobem žít v obou zemích a že pro to bude potřeba vytvořit takové podmínky, aby to bylo přínosné pro obě země,“ dodala.

I Česko podle ní bude benefitovat, pokud se podaří zlepšit bytová výstavba, posílit kapacity školek či usnadnit uplatnění kvalifikace či specializovaných kurzů Češtiny. „Když přístup zůstane beze změny, bude naší vizitkou, že po počáteční snaze nabídnout pomoc a ochranu jsme matky s dětmi hledající bezpečí před válkou zbytečně ponechali v chudobě a bez příležitostí se uplatnit. Na tom jistě proděláme ekonomicky, ale pořád myslím, že bychom neměli zapomínat na hodnoty, na kterých stojí naše společnost, a solidarita je jednou z nich,“ dodala Marie Jelínková.