Ad Marketingový mýtus o souboji dobra se zlem

NÁZORY ČTENÁŘŮ: Srdečné pozdravení všem, jsem vaší pravidelnou čtenářkou a teď už i posluchačkou podcastu, za který moc děkuji. S velkou zvědavostí jsem se začetla do rozhovoru Daniela Kaisera s Janem Jirákem, Dalibor Balšínek psal o zjevení v ustrašené době. Avšak po přečtení se dostavilo pouze zklamání.

Byla to čistá nuda, občas okořeněná zahořklostí a taky nadutostí, bohužel u obou pánů. Kvůli rozhovoru jsem si znovu pustila tu debatu z Národního muzea, abych s dvoutýdenním odstupem zjistila, že to vlastně byla pěkná nuda, kde Andrej Babiš vyřkl o 1200 slov více než Petr Pavel. Nikdo AB nějak zvlášť nepřerušoval, a pokud ano, pouze v momentě, kdy prostě neodpovídal na otázky. Spíš mi chybělo, že pan Řezníček debatu víc „neřídil“ a nezasahoval do proudu nekonzistentních výkřiků AB. Proto to byla taková nuda. Kde je tedy ta manifestace sympatií a otevřená podpora jednoho z kandidátů v médiu veřejné služby? Terezie Dobrovolná byla na Primě mnohem tvrdší i osobnější. Nebála se AB skákat do řeči ani korigovat jeho lži. Velmi se jí dotkla šaškárna s Jezulátkem a dala to patřičně najevo, což bylo v pořádku. Pan Jirák si stěžuje na nezodpovědné marketéry a jmenuje prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga a Jiřího Drahoše, o Petru Pavlovi mluví jako o marketingovém produktu. Kde je jakákoli zmínka o lživých kampaních Miloše Zemana? Pardon, ale knížecí číro bez připomínky lživého inzerátu o nacistické minulosti rodiny Schwarzenbergovy manželky, jakkoli chápu, že tím chtěl pan Jirák ukázat, že číro bylo jen kvůli zacílení na mladé, vypadá jako ztráta paměti. Kde je jakákoli zmínka o permanentní desetileté kampani AB a jeho týmu? Proč nejmenoval také Tünde Barthu v souvislosti s rozhovorem pro Deník N? Tam přiznala, že strach z války vyšel z dotazníku, a tak to použili. To je přece nesrovnatelné s domalovanou kšticí. Když už si stěžuje na nezodpovědnost marketérů a řekne a, měl by říct i b. Čemu už vůbec nerozumím, je stížnost na to, že pan Jirák nevěděl, kdo všechno pracuje pro PP, že to bylo vidět až na jevišti Fóra Karlín. Stačilo se podívat na stránky PP, kde byly a jsou takové informace dostupné. Novináři je tam taky našli, protože o těch lidech psali. Poznámky o tom, kdo navedl PP, aby kandidoval, a že za ním není žádný životní příběh, jsou přesně tatáž emocionalita, kterou pan Jirák tolik kritizuje v souvislosti se sociálními sítěmi. Stejně tak podivování se nad tím, proč byl PP ve Všechnopárty nebo Danuše Nerudová v OVM. Naopak o marketingovém týmu AB toho moc nevíme a o pocitu pana Jiráka, že AB je autentický a neuřiditelnější než PP, už nevím, co si myslet. Kde byla autenticita AB, když se snažil stylizovat do role hodného strejdy? Stěžovat si na novináře jako na své bývalé i současné studenty je pláč na špatném hrobě. Asi tedy nedělal a nedělá svoji práci dobře. Obzvlášť pokud na FSV učí 40 let a tohle je podle něho výsledek.

Co se týče fact-checkingu, v médiích se vyvracejí především obsahy řetězových e-mailů, a pokud vím, novináři nejsou jejich autory, tím pádem si před uveřejněním neověřují jejich pravdivost ze dvou nezávislých zdrojů. Ale vyvracejí je. Je to jen nepochopení, nebo manipulace? Nemám žádné sociální sítě, přesto jsem cítila strašný tlak médií před volbou, chybí mi jistá uměřenost až střídmost napříč celým mediálním světem. A fanatická psychóza? To je nějaká psychiatrická diagnóza? Na základě jakých faktů tohle pan Jirák diagnostikoval?

Závěrem ještě poznámku k celé redakci. Chtěla jsem vám to napsat už strašně dlouho. Nerezignovali jste na stupňování adjektiv? Dokonce i pan Peňás. Používáte místo toho anglicismy jako například „víc blbý“ a „nejvíc blbý“ – a já u toho trpím jako zvíře. Ale na vaši obhajobu musím konstatovat, že to dnes dělá kdekdo, nejen v médiích.