Bramborový salát je v české kuchyni stálicí, která si našla své místo nejen na štědrovečerním stole, ale i při rodinných oslavách. Zatímco klasická verze s majo ...
Útok na vánoční trh v Magdeburku sám o sobě nepředstavoval nic nového, už jsme si bohužel zvykli. Ale profil pachatele nový byl. Takže se řada lidí, kteří neodolali potřebě ihned vykřiknout svůj názor, pěkně blamovala a zadostiučinění došla rada expertů, aby se lidé zdrželi rychlých soudů a vyčkali vývoje. To bylo ale to jediné, v čem na slova expertů došlo. Ulevit se jim nemohlo. Ten případ souvisí s migrací sice jinak, než je obvyklé, ale neméně.
O další útok islamisty z té várky, jíž Německo obšťastnila Angela Merkelová, nešlo. Útočník přišel do Německa už dávno před ní, v roce 2006. V nějakém formálním testu by splnil všechna kritéria integrace – byl vzdělaný, ovládal nejen jazyk svého nového bydliště, ale i angličtinu, pracoval jako lékař. A nebyl radikální islamista, islám opustil. Vedle toho se taky zbláznil.
Teď bychom mohli sklíčeně pokrčit rameny, že to se může přihodit vždy, že z toho nelze nikoho obvinit, žádnou ideologii nebo hnutí. A měli bychom do značné míry pravdu – ale ne úplně. U imigrantů se totiž psychózy vyskytují častěji. Zejména u těch, kteří imigrovali v dospívání, ale i u ostatních z Afriky a Blízkého východu. Není to žádné tajemství, lidé, kteří se migrací zabývají, to vědí. A nejsou to jen dojmy a anekdoty (i když kdo četl autobiografii Ayaan Hirsi Aliové, pamatuje si, že zatímco ona v Holandsku rozkvetla, u její sestry, jež přišla ze Somálska jako ona, propukla schizofrenie). Jsou na to studie. Jen se o tom moc nemluví.
V Saúdské Arábii panují takové poměry, že historicky vysílala do světa množství džihádistů, a zároveň není problém pro kdekterého jejího obyvatele naplnit západní kritéria azylu. To asi platilo i pro útočníka, tím spíš, že vyrůstal v šíitské rodině v majoritně sunitské společnosti.
V Německu ovšem od islámu odpadl a stal se militantním ateistou. Tak militantním, že jako by vyhledával problémy a s jednou organizací věnující se podobnému oboru jako on, péči o ateisty z islámských zemí, se dokonce začal soudit. Začal připadat divný i lidem z těchto organizací. Vyvolával konflikty s úřady. Letos už vydával prohlášení jménem podle všeho neexistující „saúdské liberální opozice“ s požadavky na německou vládu, jaké zákony má změnit na podporu ateistů („Zrušit článek 166 trestního zákona,“ ultimativně požadoval člověk, který nikoho nezastupoval a ani neměl německé občanství.).
A začal prohlašovat, že ke svým požadavkům je ochoten přivolat pozornost radikálním činem. Co si má s takovým člověkem počít německá policie? Podle deníku Welt o něm věděla, byla na něj upozorňována řadou aktivistů. Ale loni si vyhodnotila, že nepředstavuje nebezpečí. Někteří z těch aktivistů působili ovšem jen o málo méně divně než útočník. Němce před ním varovaly taky saúdskoarabské orgány, taky prý požadovaly jeho vydání. Ale jak zacházet s varováním od vlády, jež je schopná se zbavovat kritiků tak, že je rozřeže pilou?
V každém případě to ukazuje zásadní věc. Německo, ale i každý podobný stát si dováží s imigranty i jejich politické problémy. Ty země na to nejsou připravené. Jsou do značné míry postnáboženské a postnárodní. Ne každý používá doslova tento výraz tak jako kanadský premiér Trudeau, ale všechny musí řešit problémy imigrantů, jež koření v představách a vášních, pro něž západní země dávno ztratily pochopení. V Kanadě byl loni zabit kanadský občan původem z Indie, vůdce separatistického hnutí sikhů usilujících o zřízení vlastního státu jménem Khalistan. Hnutí má prý v Indii jen mizivou podporu a taky je zakázané. Kanadská vláda zjistila, že stopy od vraždy vedou na indické velvyslanectví, což vedlo k diplomatické roztržce. Indové a sikhové – ti v Indii i ti v Kanadě – teď kanadské vládě spílají a dožadují se dodržování svých práv. Zároveň jsou ovšem svým sporem ukotveni v Indii, v Kanadě nedává smysl.
Podobně právní řád a justice Spolkové republiky Německo nejsou stavěné na rozsuzování problémů odpadlíků od islámu. V roce 2019 s ním natočila rozhovor BCC v žánru „dokument o aktivistovi“. Promlouvá v něm dívka ze Spojených arabských emirátů, které se útočník snažil pomáhat (on se vůbec orientoval hlavně na pomoc dívkám). Z jejích slov vyplývá, že její největší problém byl, že ji rodiče nechtějí pouštět ven s kamarádkami. Mluví sice o strachu ze stíhání pro odpadnutí od víry, ale to se prý v emirátech v praxi nedělá. Takových zemí, kde je teoreticky problém přestat být muslimem, je na světě víc, některé velmi lidnaté (Malajsie). Co s tím má Západ dělat, má jim všem poskytnout azyl? Jak by lidé, jako je ta dívka, nahlíželi své problémy, kdyby nepřipadli na myšlenku pokusit se o získání azylu v Německu?
K potížím s magdeburským útokem připočtěme, že útočník působil na sociálních sítích, kde je bizarní, velikášské a útočné vyjadřování, v jakém si liboval, v podstatě normou. Navíc je to globální aréna, kde nejrůznější lidé řeší své partikulární problémy globalizovanou formou. Úročník například vytvářel pomocí umělé inteligence deepfake videa, v nichž vkládá své názory do úst Elonu Muskovi. To, že Německo vybudovalo obrovský režim monitorování sociálních sítí, neznamená, že vidí do hlav lidí.
Takže není pravda, že magdeburský masakr byl politováníhodným absurdním činem šílence, za nějž nikdo nemohl a nešlo mu zabránit. Souvisí s imigrací a s islámem sice jinak než většina teroristických útoků, ale souvisí s nimi velmi silně.
00:03
