Strůjce druhé prezidentské blamáže
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
CENY POTRAVIN
Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ...
Prezident Petr Pavel vrší ve výkonu svých reálných pravomocí chybu za chybou. I když se mu daří komunikace s veřejností, spanilé jízdy po zemi a vůbec politická popularita, která je pro něho tím vůbec nejdůležitějším, u reálného rozhodování je skóre přesně opačné. A teď se naplno ukazuje, že do těch pastí reálných rozhodnutí ho ženou jeho poradci.
U ústavních soudců to byl poradní panel vedený Janem Kyselou, který mu nedokázal dostatečně prověřit kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra. Pod tlakem svých rozsudků z komunistické éry musel rezignovat.
Místo něj poslal teď prezident po Senátu jako adepta soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona. Případem Fremr se zjevně podařilo zvýšit nároky i pozornost senátorů. A tak senátorka Hana Marvanová už hlásí, že soudce Simon je podepsaný pod rozsudkem, který odmítl přiznat adekvátní náhradu státu okradeným klientům společnosti H-System.
Ústavní soud už předtím rozhodl, že náhrady mají být výrazně vyšší. Pavel Simon ten nález znal. Přesto rozhodl jinak. Hana Marvanová moc dobře ví, o čem mluví. V roli advokátky roky klienty H-Systemu zastupovala. Pavel Simon z případu vychází jako ten, kdo odmítá právo lidí na spravedlivé odškodnění. Ten, kdo odmítá hájit člověka proti selhání státu.
Je otázka, jestli profesor Kysela a jeho lidé pana prezidenta o těchto rozhodnutích Pavla Simona informovali. Jestli si ho po chybě s Robertem Fremrem dost prověřili. Nebo jestli se opět jen spokojili s tím, že přišel na korporativistické nominační listině.
Další blamáž, ve které prezident uvázl, byl pozdní podpis změny valorizací důchodů a zpřísnění předčasných penzí. Tím dal podle odhadů ministra práce Mariana Jurečky zhruba deseti tisícům lidí šanci uniknout do důchodu dříve podle starých pravidel. Stát to přijde zhruba na čtyři miliardy korun.
Na veřejnost teď vyrazil prezidentův politický poradce Tomáš Lebeda a v rozhovoru pro Novinky.cz vysvětluje, že to byl vlastně záměr. Prezident tu šanci uniknout dát chtěl. Podle Lebedy prý Petr Pavel od začátku věděl, že penzijní novelu nepodepíše v srpnu. Chtěl prý dát lidem dost času na to, aby se s ní seznámili. Fakticky přiznává, že tento manévr Petru Pavlovi poradil on. Argumentu, že změny byly jasné dlouhé měsíce, kdy se zásah do důchodů projednával, Lebeda formalisticky odbývá s tím, že nebylo jisté, jestli projdou. Při většině 108 hlasů je to od profesionálního politologa víc než legrační alibismus. „Věděl, že nechce zákon podepsat ještě v srpnu. Chtěl lidem poskytnout komfort jednoho měsíce, během kterého budou definitivně vědět, že zákon bude platit, a mohou se rozhodnout, jak s tím naloží. Během tohoto měsíce by vláda mohla kvalitní informační kampaní dosáhnout toho, že sníží počet žádostí o nové předčasné důchody. Ti, kdo už požádali, si to ještě mohou rozmyslet. Pak žádné škody nebudou. Míč je na vládní straně hřiště,“ vysvětluje Tomáš Lebeda.
To je skutečně pozoruhodná úvaha. Takže lidé zjistí, že předčasný důchod je pro ně skutečně méně výhodný, a neodejdou do něj? Jak by asi pan Lebeda ty škody zastavil, když pro toho, kdo do předčasné penze chce, jsou ty současné podmínky mnohem výhodnější? To mu nedochází, že právě proto to kabinet zpřísňoval?
Z rozhovoru i dalších kuloárních informací z Hradu je zřejmé, že jestli někdo žene prezidenta proti vládě, je to právě Tomáš Lebeda. U důchodů to udělal mimořádně amatérsky a hlavu státu výrazně poškodil. Dostal Petra Pavla do role, že vypadá jako populistický surfař na vlnách nálad, který se chce zalíbit všem. Těm, kdo chtějí, aby měl stát co nejmenší dluhy, i těm, kdo žádají předčasné penze, které k těm dluhům přispívají. Politický praktik ví, že zalíbit se všem je nemožné. V praktické politice naprostý nováček Tomáš Lebeda zjevně věří, že se toho dá dosáhnout. Zahnal tím prezidenta do situace, kdy ve finále naštval všechny, protože vypadá nevěrohodně.
Na Hradě už funguje pravidlo, že když klíčový poradce udělá chybu, jde se pak vyzpovídat do médií. Udělal to po Robertu Fremrovi v mnoha verzích Jan Kysela. Po blamáži s důchody ho následuje Tomáš Lebeda. To je skutečně transparentní. Alespoň každý ví, co se s Petrem Pavlem děje.
Jen doufejme, že tam také nezačínají bujet konspirační nálady. Tomáš Lebeda je totiž přesvědčen, že pád Roberta Fremra byl řízen ze zahraničí. „Bylo vyvinuto obrovské úsilí ze strany historiků, některých politiků a obávám se, že i některých zahraničních aktérů. A to vedlo k tomu, že pan doktor Fremr nakonec rezignoval.“
Máloco ukazuje, jak daleko je od reality. I domácího politického úsilí bylo u Fremra bohužel na začátku vyvinuto málo. Jen díky laxnosti a dovoleným Senátem o tři hlasy prošel.
PREZIDENT K ROZPOČTU
O LÉKAŘÍCH V ČESKU