Děti pošlete do školy 80 km daleko. Problémy plošného zákazu spádové turistiky

Spádová turistika znamená pro některé rodiče a jejich děti značný problém, pro další zase řešení. Společným jmenovatelem jsou nedostatečné kapacity základních škol a také jejich výrazně rozdílná kvalita. Po radikálních krocích zejména ze strany Prahy 6 či protestech rodičů v Karlíně se začíná rodit řešení i na státní úrovni. Jenže zmíněné problémy, které působí potíže obcím i rodičům už dnes, zákaz nevyřeší. Z pohledu některých rodičů je spíš může značně zhoršit.

Problémy spádové turistiky začaly letos rezonovat s rozhodnutím vedení Prahy 6 výrazně přitvrdit podmínky dokazování, že dítě skutečně žije ve spádové oblasti. To mělo městské části ušetřit až stovku míst. Magistrát i jiné městské části však čekají, jak tento „kanárek“ zafunguje, a obávají se spíše toho, že pokud některý z rodičů projeví nesouhlas, proti Praze 6 nejspíš uspějí. Od počátku se tak mluví o tom, že je potřeba legislativní řešení, které upraví současný stav, v kterém je posvátný samotný údaj o trvalém bydlišti.

Argumenty jsou poměrně jednoduché, podle vedení Prahy 6 nedává smysl, aby infrastrukturu městské části - kapacity na základních školách - využívali lidé ze Středočeského kraje, když pak ve škole není místo pro ty, kteří skutečně bydlí přes ulici. Motivace rodičů je pak také poměrně jednoduchá, chtějí pro svoje děti kvalitní a také dostupné školy, které dokáží skloubit se svým fungováním v pracovním životě. Nebo zkrátka řešit problém s nedostatečnými kapacitami. Z druhé strany pak fungování v jiném místě, než lidé bydlí, nevytváří tlak na politické řešení situace, dokud situace nenarazí na neúnosnou mez. To se pak snoubí s dalším problémem, řešit situaci může trvat roky.

Konkrétní případ z ,,prstence“ kolem Prahy popsala v nedávném rozhovoru pro deník Echo24 starostka středočeských Drahelčic Petra Ďuranová. Rodiče, a to v minulosti včetně ní, podle jejích slov nevyužívali spádové turistiky kvůli kvalitě škol, ale zkrátka kvůli chybějícím kapacitám. Letos přitom překročil počet dětí kapacity enormně a to i v okolních obcích. Při striktním dodržení pravidel by řešení vypadalo následovně: krajský úřad obci řekl, že má děti rozmístit po kraji a nabídl volné kapacity ve škole vzdálené 80 kilometrů.

Alternativou se tak stalo provizorium a děti zřejmě i v dalších letech budou trávit školní docházku v kontejnerových třídách. Postavit normální základní školu totiž bude trvat minimálně do roku 2025. Řešit to vedení obce přitom začalo v roce 2017 a nyní je ve fázi, kdy s povolením může žádat o finance. Postavit základní školu přitom znamená například v případě Drahelčic 750 milionů korun.

Problém spočívá také v často bující výstavbě a rozšiřování kapacit bydlení, které však v územních plánech obcí nedoplňovala školská infrastruktura. V případě, že počet zájemců kapacity převyšuje, přichází na řadu losování. To vyvolalo například tuhý odpor rodičů předškolních dětí v pražském Karlíně, kteří sepsali petici i protestovali před základní školou na Lyčkově náměstí.

Pod tímto tlakem nakonec vedení školy i městské části ustoupilo a došlo k otevření dalších tříd. Jenže to znamená zřejmě spíš jen odložen situace o rok, kdy bude ještě horší. Aby se přetíženým karlínským školám ulevilo, mají se řešit změny hranic spádové oblasti. Řešení nedostatku míst na školách vyjde podle městské části minimálně na 2,5 miliardy.

Po financích tak volají i starostové v Praze, kteří na jaře vyzvali ke vzniku státního fondu pro financování školské infrastruktury. Podle Prahy chybí na výstavbu škol miliardy korun a analýza Institutu plánování a rozvoje (IPR) ukazuje, že by už v roce 2030 mohlo chybět na pražských základních školách 3000 míst a v roce 2050 až 18 000.

Ze studie IPR vyplývá, že pražské městské části mají v současné době 141 projektů na rozšíření kapacit škol v součtu za celkem 26,77 miliardy korun. Pokud by byly realizovány, vzniklo by 27 000 míst v ZŠ a 5000 v mateřinkách. Z celkového počtu potom k 27 projektům již mají buď stavební povolení nebo mohou začít stavět. Připravené projekty však nemají z čeho financovat. Ze zmíněných necelých 27 miliard disponují necelými 2,4 miliardami.