„Tento návrh Eura 7 projít nenecháme. Odporuje fyzikálním zákonům,“ říká ministr Kupka

Zákaz nových aut se spalovacími motory od roku 2035 se loni dojednal na schůzkách ministrů životního prostředí, ministři dopravy posléze do zákazu vnesli výjimku pro vozy na syntetická paliva. Boj, kde má ministr dopravy Martin Kupka za Českou republiku nedělenou pravomoc, se dnes vede o konečné znění normy Euro 7 pro motory.

Ta nahradí dosud platnou normu Euro 6 a zpřísňuje jak některé emisní limity, především pro oxidy dusíku a tzv. pevné částice (saze) uvolňující se při jízdě z pneumatik nebo z brzdných destiček, tak povinnost dodržet některé limity nově vyžaduje pro celou jízdu auta. Podle kritiků tím Evropská komise hodila rukavici fyzice a přírodním zákonitostem. K čelným kritikům patří Martin Kupka.

Co byste z českého pohledu na normě Euro 7 kritizoval nejvíc?

Přehnané požadavky. Požadavky, které v mnoha případech odporují fyzikálním zákonům. Tak především se v návrhu objevily takzvané okrajové podmínky, anglicky boundary conditions. Až doposud se jakékoli nové auto, aby se mohlo homologovat pro evropský trh, a tedy plnit emisní normy, musí do norem pro emisi škodlivých látek vejít v nějakých základních rámcích: městský provoz, jízda na dálnici, jízda na obvyklých silnicích. Dosud to auta měla plnit za standardních teplot, řekněme mezi 21 a 24 stupni Celsia. O. k. Ale podle Eura 7 by tytéž limity musela auta plnit i například v chladných teplotách, tedy v situaci, kdy v zimě nastartujete čerstvě auto v alpské vesnici a vydáte se s přívěsem do průsmyku. Prostě aby auto plnilo stejné limity i v hraničních situacích. No to nejde. A nejde, aby se předpisovaly neuskutečnitelné limity.

Myslíte, že tyto okrajové podmínky do návrhu někdo vepsal s úmyslem spalovací motory úplně zabít? Protože jestli ty limity odporují fyzikálním zákonům, musejí to autoři normy vědět.

Ono asi nemá smysl přemýšlet, jestli to bylo z neznalosti, nebo s tímto ideologickým úmyslem. Výsledek je stejný. Teď je důležité, abychom to dokázali zvrátit. A všechno nasvědčuje tomu, že se nám to podaří.

Co vám u Eura 7 vadí dál?

Například časová osa. Podle návrhu má norma Euro 7 platit od poloviny roku 2025; a nám, opět i díky našemu vlivu za předsednictví, slíbili posunout účinnost aspoň u nákladních vozidel na polovinu roku 2027. Ale to je málo. Víme, i s ohledem na vývoj technologií, že aby se průmysl na normu mohl připravit, potřebuje minimálně tři a spíš čtyři roky. Mimochodem, i k odsunutí platnosti ta jednání, která teď vedeme, směřují. My chceme, aby se lhůta počítala až od zveřejnění posledního souvisejícího předpisu. Tady je totiž ďábel skrytý v detailu zcela zaručeně. Nestačí jenom říci, co máte sledovat, musí se určit i metodika. Jednou z novinek je palubní monitoring škodlivých emisí, který bude průběžný, od chvíle, kdy se rozjedete. Tady samozřejmě záleží i na zvolené technologii měření. Můžete vydat normu ve znění, která sice stanoví, že se to bude sledovat, ale pokud neupřesníte jak, bude průmysl tápat, čas ubíhat, a průmysl nebude mít velkou šanci se vašemu požadavku přizpůsobit. Pak ale průmyslu ani nedáváte prostor se té normě nějak přizpůsobit. Zkrátka lhůta by neměla běžet dřív, než zavládne shoda nad metodou.

No a když jste sám říkal, že v některých případech ta norma popírá fyzikální zákony, tak by asi neměla vstoupit v platnost nikdy, ne? Protože fyzikální zákony budou platit i za tři čtyři roky.

Jistě, a proto jednoznačně chceme některé věci – třeba právě ty okrajové podmínky, ty asi především – z normy úplně, bez náhrady škrtnout. Rezolutně. Zatímco onboard monitoring neboli palubní diagnostika se technicky v čase nějak řešit zřejmě dá. Jen k jeho zavedení potřebujeme víc času.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.