Ohrožuje paragraf „činnost pro cizí moc“ svobodu projevu? „Přišlo to shora“

Minulou středu, tedy den před pořádáním tohoto Salonu, se v Senátu nepodařilo přijmout, ale ani odmítnout či pozměnit nový „lex Ukrajina“. Ten tak po uplynutí třicetidenní lhůty zamíří na Hrad k prezidentskému podpisu. Vášně budí zejména v něm obsažený nový trestný čin pojmenovaný jako „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Namířen má být proti každému, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“.

Podle kritiků může tato příliš široká definice ohrozit svobodu projevu. Nejen o tom, zda je tato obava oprávněná, debatovali nezávislí senátoři Václav Láska a Hana Kordová Marvanová, předkladatel návrhu, poslanec za STAN Martin Exner a poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí Oldřich Kužílek.

Pane poslanče Exnere, jste autorem nového paragrafu o činnosti pro cizí moc. Proč je podle vás potřeba?

Exner: Je potřeba, protože dnes je trestné pouze prozrazení utajované informace cizí moci. No a je určitý soubor informací, které když někdo organizovaně sbírá pro cizí moc, tak tím také ohrožuje zájmy České republiky. A to bohužel dnes pokryté nemáme. Spousta západních zemí to má a dobře ví, proč.

Co přesně máte na mysli? 

Exner: Třeba když se dělá diverzní operace ze strany Ruska, tak se napřed musí zmapovat cíl. Tím cílem může být osoba, může jím být budova, může jím být trubka infrastruktury, může jím být i instituce. Pokud je to osoba, tak o ní sbírají osobní informace. Kde a kdy se ten člověk zdržuje, jaké má slabosti, jaké má nemoci, kam chodí jeho děti do školy atd. A na základě tohoto souboru informací si cizí zpravodajská služba může vytvořit plán, jak na tu osobu útočit. Konkrétní příklad z Londýna, kde je soud s pěti Bulhary, kteří sledovali investigativního novináře Christa Grozeva, který zveřejňuje určité kauzy Rusů. No a Rusko mělo v plánu ho unést, ale to nedělá nikdy důstojník ruské tajné služby, protože to je příliš rizikové, byl by tam zbytečně vidět. Takže na to najímají lidi z místa, prostě nějaké pěšáky. No a tyhle informace vědomě z nějakých pohnutek shromažďují, dělají to vědomě, dělají to úmyslně. Takže tohle jsme neměli pokryté a těch případů, na které by se to dalo použít, je mnoho. Proto je potřeba to přijmout.

Paní senátorko, vy jste to přirovnala ke komunistickému paragrafu o podvracení republiky a pobuřování. Proč?

Kordová Marvanová: Moje základní výhrada je proti té formulaci. Asi před rokem začaly vycházet články, že tajné služby a další odborníci upozorňují, že trestný čin vyzvědačství čili špionáž umožňuje postihovat jenom vyzvídání a předávání utajovaných informací. A přímo v těch článcích bylo i uvedeno, že je tady požadavek, aby se upravil paragraf 316 trestního zákoníku, to je vyzvědačství, aby bylo možno postihovat i shromažďování a předávání i neutajovaných informací. Tomu jsem rozuměla, to je pro mě srozumitelné. Ale pak z toho vylezlo nynější konkrétní znění, které je velmi široké. Používá se tam pojem činnost. V nadpisu tedy neoprávněná činnost, ale v trestním zákoníku, který leží ve sněmovně, je jenom činnost pro cizí moc. A mně nejvíc vadilo, že není definováno, co to je ta činnost. Tou činností může být úplně cokoli. A nikoli jenom to, co popisuje pan poslanec. Je to nekonkrétní a nespecifikované a tím to připomíná ty paragrafy z podvracení nebo pobuřování. Ty se vyznačovaly také tím, že se jimi postihovala na základě úmyslu činnost, která byla jinak legální. Ale trestnost nelze dovozovat jenom z úmyslu. Musí být popsány znaky skutkové podstaty konkrétněji. Musí být v té skutkové podstatě napsáno, co se myslí tou činností. A abych to neříkala jenom já, tak velmi odborně výhrady formuloval ve svém stanovisku i Nejvyšší soud, který používá důležitý pojem trestního práva, že není trestného činu bez zákona. Prostě ten skutek musí být popsán v zákoně. Ale on tam popsán není, a tudíž to potom může zahrnovat, i když se někdo jenom vyjadřuje. Vím, že jsou protiargumenty, že ten úmysl musí být prokázán a že to bude ta brzda proti zneužití, ale to opravdu nestačí. Jako advokátka vím, že úmysl se často předpokládá nebo se řekne, že to tedy není přímý úmysl, ale nepřímý úmysl. Je velmi tenká hranice mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí. Výhrady mají i nastupující nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová či současný nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Mně vůbec není jasné, kdo to napsal takto široce a proč se na tom nepodíleli odborníci, kteří teď všichni mají výhrady. Protože pokud budeme mít takový bezbřehý gumový paragraf, který může být zneužitelný, tak se to mine cílem.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.