Prezidentské volby – vizitka průměrnosti

KOMENTÁŘ

Prezidentské volby – vizitka průměrnosti
"Proč tato země vygenerovala jako přední uchazeče o prezidentský úřad tak zoufale průměrné kandidáty?" ptá se Martin Weiss. Foto: Echo24
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Spousta slavných a úspěšných lidí dnešního světa pochází ze zemí, které moc nefungují. Pokud tam přímo nezuří občanská válka, spojujeme si je s korupcí a útlakem, přičemž to není nějaká naše nafrněnost – mnozí obyvatelé těch zemí to důrazně dosvědčují. A přece tu jsou íránští filmoví režiséři, ruští IT podnikatelé, maročtí šéfové farmaceutických firem.

U nás se žije docela dobře. Jsme země s relativně nízkou nerovností a relativně nízkou pravděpodobností, že upadnete do chudoby. Je u nás nízká kriminalita a standardy řešení společenských sporů velmi mírné. Molotovovy koktejly a slzný plyn jsou u nás exotické, což se třeba o každé západoevropské zemi říct nedá. Naše země je docela dobře zregulovaná a má celkem funkční a transparentní státní správu. Jestliže je v některých směrech nefunkční nebo není schopna zbavit se dobře známých neduhů, taky by to všechno mohlo být mnohem horší. A bylo, každý, kdo má určitá léta a není zaslepený, ví, že korupce – ta běžná, uživatelská – u nás rapidně poklesla. Transparentnost, jakou u nás poskytují služby jako Hlídač státu nebo Registr smluv, není samozřejmostí ani v některých vyspělých zemích.

 

Toto shrnutí zde neuvádíme proto, abychom vedli nějaký spor o to, zda jsme dobří, nebo špatní, v čem zaostáváme atd., nýbrž jako pozadí k položení otázky: Proč tato země vygenerovala jako přední uchazeče o prezidentský úřad tak zoufale průměrné kandidáty?

U generála Pavla je tu ten známý problém jeho minulosti. To, že i při té nejvíce empatické interpretaci jeho komunistického angažmá bychom si snad po třiceti letech mohli dopřát do funkce, jež má velký symbolický aspekt, člověka nezatíženého takovým reputačním kompromisem. Když člověk potřebuje třeba špičkového specializovaného lékaře nebo dobrého advokáta, prostě člověka na naléhavý konkrétní úkol, může se neohlížet na minulost. Rozhodování o tom, kdo bude na Hradě, je něco jiného.

Nemluvě o tom, že čím podrobněji Pavel v rozhovorech zabíhá do politiky, tím častěji se zdá, že se o ni a o roli prezidenta v ní zas tak moc nezajímal. To jsou ty fráze o tom, že by vláda měla lépe komunikovat a podobně, floskule dostupné v repertoáru všech průměrných politických marketérů.

Danuši Nerudovou teď táhnou dolů události z její rektorské éry. Měla na ně být připravena, a ne že na několik dnů až týdnů odstřihne všechna média, kde nemůže počítat s pouhým společenským popovídáním. A opět – i při vstřícné, empatické interpretaci její osobní odpovědnosti tu zůstává vizitka zoufalé průměrnosti jejího akademického prostředí.

Až po jejím odchodu z funkce rektorky vyšlo veřejně najevo, že profesor, který měl být jejím nástupcem, je podvodník. Ale to si tam do té doby nikdo nevšiml, že seká akademické publikace jak cvičky? Proč nikdo neřešil, jakou mají skutečnou úroveň? Že by proto, že jsme zvyklí žádnou zvláštní úroveň prostě neočekávat? Že se spokojíme s umrtvující řečí různých akademických indexů, jež mohou být nanejvýš nutným minimem, ale nespočívá v nich skutečná produkce vědění?

Aféra s rakouskou dohazovačskou firmou má pak bezmála symbolickou kvalitu právě pro ekonomy. Z částky, kterou zájemci o rychlý doktorát zaplatili rakouskému Institut für Management, šla do Brna jen čtvrtina. Dokud někdo nehackne účetnictví Institutu, zůstane zřejmě tajemstvím, proč tomu tak bylo. Ale není toto jen zvláštní případ jednoho z popsaných neduhů české ekonomiky? Umíme vyrobit, ale jen subdodávku. Peníze za myšlenku, za schopnost zkompletovat a prodat, až příliš často zůstávají u zahraničního partnera.

Je cenou za to, že se u nás žije docela klidně a dobře, to, že společnost neprodukuje vynikající, silné, originální osobnosti? Anebo takoví lidé šli jinam, nepřišlo jim na mysl se v české společnosti angažovat?

×

Podobné články