Jsme už jen den vzdáleni od částečného znovuzavedení roušek a jeden den od konce prázdnin, po němž hrozí další kolečka a kola omezování života ve jménu boje proti covidu-19. Že tu není třeba jen pasivně přihlížet a remcat, ukázalo o víkendu několik velkých měst po světě. Berlín, Londýn, Ottawa, Curych, Kodaň nebo Paříž byly dějištěm protestů proti „zavíračskému“ reflexu vlád a úřadů.
Města jsem seřadil od největších demonstrací po ty malé. V Paříži to bylo zhruba dvě stě, ale v Berlíně zřejmě hodně přes 100 tisíc. Webová stránka prominentního řečníka pod berlínským Sloupem vítězství Roberta Kennedyho jr. mluví dokonce o stovkách tisíc. Policie udává asi 40 tisíc, necháme tuto otázku otevřenou. Každopádně tyto demonstrace dosahují někdy řádově vyšší účasti než nedávno protesty proti rasismu (Black Lives Matter) a řádově menší pozornosti médií. Proč?
Pokud jsou zahraniční zkušenosti k něčemu, na co by se případní organizátoři nějaké další české už masovější demonstrace proti karanténám měli připravit? 1) Postaví se proti nim hlavní média, 2) vláda a policie budou mít tendenci demonstranty skandalizovat a ztěžovat jim výkon jejich ústavního práva na veřejný protest.
Na Trafalgarském náměstí v Londýně, hlásil Daily Mail, v sobotu proti nošení roušek a dalším omezením „protestovalo 10 tisíc příznivců konspiračních teorií“. Tak za prvé jich tam bylo třikrát až čtyřikrát víc, což je odhad listu Sunday Express, který v tomto bodě můžeme považovat za věrohodný, demonstrantům totiž také mírně řečeno nefandí. A za druhé paušálně celý dav strčit do pytle bláznů je neomluvitelná demagogie. Jistě v davu konspirátoři byli, ostatně jeden, David Icke, mluvil i z pódia. Nicméně soudě podle transparentů většina na náměstí nepřišla proto, aby popírala existenci čínského viru a připisovala karantény po světě Billu Gatesovi, ale proto, že odpověď úřadů považuje za naprosto přestřelenou. Společným jmenovatelem pestrého davu byla svoboda.
Stejný pokus převyprávět děj platí, a v mnohem větším měřítku, pro Berlín. Česká tisková kancelář a po ní většina českých webů sice v dojemné shodě s notičkami německé politické třídy charakterizovala protestní pochod pořádaný občanskou skupinou Querdenken jako demonstraci svolanou „pravicově populistickými uskupeními“, to je ale hrubá lež, a upřímně řečeno by to měl být podnět pro Radu ČTK. Německé televize, hlavně ty veřejnoprávní, dnes už můžeme klidně psát vládní, zdramatizovaly incident, při němž několik desítek demonstrantů povalilo zábrany u schodů do historické budovy Reichstagu – a doputovalo ke skleněným dveřím, které se ovšem ani nepokusilo rozbít. Dělá se z toho „útok“ na budovu parlamentu, přeneseně, nebo ani ne tak přeneseně, útok na zastupitelskou demokracii.
Malá část vetřelců na schodech pod parlamentem nesla symboly „špatného Německa“, nikoliv hitlerovského, ale ještě císařského. Ze záběrů a videí je vidět, že pro drtivou většinu demonstrace byli zcela nereprezentativní.
A pak jsou tu reakce politiků. Zemský ministr vnitra pro Berlín Andreas Geisel (sociální demokrat, před rokem 1989 člen vládnoucí komunistické strany v NDR) nahlášenou demonstraci minulý týden zakázal, jednak s odvoláním na hygienické nebezpečí a infekci, jednak s politickým argumentem: „Nejsem ochoten podruhé akceptovat, aby byl Berlín zneužit jako jeviště pro popírače korony, pro říšské občany a pravicové extremisty.“
Až na dvě menší opoziční strany AfD a FDP tento protiústavní tah celkem nikomu z politické scény nestál za řeč. Zákaz doslova pár hodin před začátkem zrušil Vrchní správní soud v Berlíně.
Ovšem policie zahrazovala trasu pochodu ze stran a zepředu tak, že se do čela pochodu nasunuly velké davy, které nemohly dodržovat nařízený odstup. A protože demonstrace byla primárně proti rouškám, velká většina účastníků roušku ignorovala, takže policie mohla konstatovat nebezpečnou hygienickou situaci a tento pochod úředně ukončit.
Což okamžitě reportovaly témě všechny velké servery a zapomněly přitom dodat, že jiné, centrální shromáždění u Vítězného sloupu (známého z Nebe nad Berlínem) se koná podle plánu. Robert F. Kennedy jr. tu podobně jako jeho slavný strýc John před nadšeným mořem lidí propagoval svobodu.
Berlín se od první masové demonstrace 1. srpna skutečně stal jakýmsi hlavním městem boje proti Prymulům tohoto světa. Nepřiměřené nafukování malých incidentů, pokus převyprávět tyto pomalu se tvořící globální protesty jako internacionálu extrémní pravice, bych bral jako pokus zabránit šíření nákazy, tentokrát nákazy svobodomyslnosti a odporu vůči „novému normálu“.
00:07
