Ekonomický výhled jako vlnobití

ÚHEL POHLEDU: Kdo by to byl řekl, že hospodářský růst v Německu prý letos kvůli energetické krizi výrazně zpomalí. Letos prý dosáhne 1,4 procenta, a příští rok dokonce poklesne o 0,4 procenta. Takto se tento týden vyjádřil německý ministr hospodářství Robert Habeck, který představil aktualizovaný hospodářský výhled německé vlády.

Ministři se sice kvůli snižování ekonomického výhledu tváří překvapeně, ale jak víme, ministři se tváří soustavně překvapeně z ekonomického vývoje již od začátku pandemie. Překvapuje je, že ekonomika zpomaluje víc, než původně prognózovali, když ji svými vlastními rozhodnutími nejprve zastavili v lockdownu a potom jí zase svými vlastními rozhodnutími podepsat Green Deal sebrali dostatek energií.

Lidé, kteří ve vládách a centrálních bankách rozhodují o ekonomice, se ovšem diví nejen tomu, že ekonomika zpomaluje víc, než stále čekají, ale také tomu, že ceny rostou rychleji, než čekali, když předtím svými vlastními rozhodnutími napumpovali do oběhu kvanta peněz. A tak se finanční trh nejen ve Spojených státech amerických diví tomu, že index cen výrobců v USA v září vzrostl meziročně o 8,5 procenta, tedy více, než se předpokládalo – čekal se totiž růst o 8,4 procenta.

Jistě, není to velký rozdíl, mohli byste namítnout; problém ale je v tom, že ekonomická očekávání se v poslední době mýlí soustavně. Ve většině případů z měsíce na měsíc se čekají o něco málo lepší výsledky, než jaké nakonec statistici přinesou. Na základě skutečných výsledků je pak očekávání očištěno a zhoršeno – a ona je příště realita zase o kapku horší než i nedávno zhoršené očekávání.

Čas od času se v tom sice objeví nějaký záblesk naděje, jako třeba údaj z tohoto týdne o tom, že průmyslová výroba v zemích Evropské unie se v srpnu vrátila k růstu a podle sezonně přepočtených údajů se meziměsíčně zvýšila o 1,1 procenta – jenomže to na celkovém obrázku a trendech mnoho nemění. Na jednotlivých číslech až tak moc nezáleží, podstatný je celkový obrázek, který čísla dávají ve svém propojení. Evropská unie se přibližuje recesi a dost možná zpětně řekneme, že v říjnu jsme v ní již byli.

Něco trochu jiného si z toho vezmou maloobchodníci a něco trochu jiného zase třeba průmyslníci. V oblasti maloobchodu či služeb by měli všichni podnikatelé počítat s tím, že větší náraz pocítí až v zimních měsících. V tento okamžik ještě spotřebitelé moc nepanikaří. Loni totiž měli na svých účtech rekordní míru úspor, které jim tam nahrnula vláda v sociálních dávkách a pandemickém rozdávání vrtulníkových peněz, ale které během lockdownů neměli jak utratit.

Tyto rekordní úspory se rozpouští jen pomalu. Dnes sice lidé již reálně chudnou, protože inflace roste mnohem rychleji než průměrné výdělky, ale ještě pořád se subjektivně necítí vysloveně chudí, protože úspory na účtech stále mají. Míra úspor se ale prudce zmenšuje.

V posledním záchvěvu tak spotřebitelé utrácí rekordní peníze za dovolené a jiné zbytečnosti, ačkoliv nyní by bylo prozíravější šetřit peníze na chvíli, kdy jim přijdou vysoké zálohy na energie, ale jejich zaměstnavatelé již nebudou mít na to, aby přidávali na platech. Bude tedy ještě dva, tři, nebo čtyři měsíce trvat, než spotřebitelé tento růžový filtr odhodí, prudce zkrouhnou útraty a podnikatelům a podnikům se propadnou maloobchodní tržby.

Průmyslové podniky prožívají naproti tomu zvláštní sinusoidu, od začátku pandemie chodí šoky pro průmysl ve vlnách v podobě tu nedostatkových metalurgických výrobků, tu zase nedostatečných čipů, pak zase v podobě prudce zdražujících surovin, pak zase v podobě zastavení lodní dopravy a prodloužení dodací doby pro subdodávky.

Tohle vlnobití bude podle všeho pokračovat. Tak například z nejhoršího se po stránce drahých materiálů už dostalo stavebnictví, ale nová rána pro něj přichází v uvadající poptávce po stavebních pracích. Podobně automobilky se již vyrovnaly s nedostatkem čipů, ale zase se na ně valí dosud ne plně propsaný náraz v podobě cen energií. Proto nyní sice zaznamenáváme růst průmyslu, ale ještě přijdou jeho další skoky. Při plánování dalšího podnikání je tedy dobré mít tohle všechno na mysli.