Globální Británie. Nová suverenita a staré impérium
ECHOPRIME
V září se objevila informace, že britské námořnictvo řeší problém, kam přemístit své nukleární ponorky v případě, že by se od Velké Británie oddělilo Skotsko, kde je nyní i základna pro tato plavidla. Povaha této otázky demonstruje komplikované dilema, ve kterém se postbrexitová Británie ocitla. Na jedné straně chce posílit svou pozici velmoci s globálním vlivem (což podtrhují i ony ponorky jako nástroje jaderného odstrašování), ale na straně druhé musí čelit nepominutelnému riziku vlastního rozpadu.
Mezi argumenty zastánců brexitu náleželo i tvrzení, že Evropská unie fakticky oslabuje pozici Londýna na mezinárodní scéně. Tvrdili, že zahraniční politika Bruselu je slabá a nekoncepční, že první housle hrají zájmy Francie a Německa a že „jednotná“ (ve skutečnosti spory zmítaná) Evropa není schopna uspět proti jiným mocnostem. Jinak řečeno, nastal pravý opak toho, co si kdysi Britové od zapojení do evropské integrace slibovali.
Britové se k tomuto procesu dlouho stavěli zdrženlivě a také na kontinentu existovaly vůči Londýnu averze. Francie dvakrát vetovala žádost Británie o vstup do Evropského hospodářského společenství (EEC), hlavního předchůdce soudobé EU. Také stojí za připomínku, že právě Britové kdysi iniciovali vznik tzv. Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), které mělo vzdorovat německo-francouzskému vlivu.
Do EFTA se zapojily především skandinávské země (tedy Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko a Island) a vedle nich i Rakousko, Švýcarsko, Portugalsko a Lichtenštejnsko. Ony dva soupeřící projekty se ale postupně sbližovaly a členy EEC či EU se poté stala i většina členů EFTA, kde nyní zůstává již jenom Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Příležitostně ovšem znějí hlasy předpovídající či navrhující „vzkříšení“ EFTA.
Velká Británie vstoupila do EEC v roce 1973, ale vždy si zachovávala určitý skeptický postoj, v referendu v roce 1975 třetina Britů preferovala odchod. Zmíněnou skepsi sdílela část konzervativců i labouristů, ačkoli logicky z různých důvodů. Pro ty první šlo o organizaci, jež Londýnu brání udržovat pozůstatky globálního impéria, ti druzí se obávali, že nastane oslabení tradičně vlivné pozice britských dělníků.
Na „imperiální“ argument tedy došlo též během kampaně před referendem v roce 2016. Podle tvrzení části konzervativních zastánců odchodu měl brexit znamenat obnovení plné suverenity Londýna v oblasti zahraniční politiky, což mělo umožnit (mj.) novou epochu budování vztahů v rámci Commonwealthu, tedy bývalé britské světové říše. Začal se používat termín „globální Británie“, který figuruje i v názvu letos publikované britské obranné strategie Global Britain in a Competitive Age.
