Sedláci, půda a další generace. Je těžké řešit kvalitu, když je hlavní důraz na cenu

U zemědělců problém s kvalitou produkce není, ten začíná až u spotřebitele. Pokud ten je ochoten nakupovat co nejlevněji a nezajímá se o složení, je těžké řešit důraz na kvalitu, říká docent České zemědělské fakulty v Praze Jiří Mašek. 

Hodně se hovoří o využívání moderních technologií v zemědělství. Znamená „moderní“ nutně ekologický a podporující udržitelný rozvoj? Nebo jde stále spíš o to, jak dosáhnout co největší sklizně?

V zemědělství se využívaly a využívají moderní postupy neustále, jen díky tomu je současné zemědělství schopno produkovat dostatek surovin pro zajištění lidské výživy. Samozřejmě že moderní postupy mají za cíl dosáhnout co nejvyšší efektivity, ale zároveň se snaží minimalizovat negativní vliv na okolní prostředí. Můžeme tedy říci, že moderní technologie dbají i na ekologii. Z hlediska podpory udržitelného rozvoje musím podotknout, že by se tato filozofie měla uplatňovat ve všech sférách lidské činnosti, a ne to vyžadovat pouze od zemědělců, tak jak je to mnohdy prezentováno. I běžné lidské chování musí být korigováno s ohledem na trvale udržitelný rozvoj. Zavedení moderních postupů využívajících nové poznatky se příznivě projevuje nejen v ekonomice provozu, ale i ve snižování zátěže životního prostředí. Snahou dnes již není dosahovat nestále vyšší a vyšší sklizně, neboť jsme již dosáhli určitého stropu. Snahou je tyto úrovně sklizně dlouhodobě udržet s minimalizací poškození životního prostředí.

S přibývající populací je samozřejmě aktuální otázka zajištění surovin pro výrobu potravin. Jak zajistit to, aby se kladl důraz na kvalitu před kvantitou?

Tato otázka začíná u spotřebitele. Pokud je ochoten nakupovat co nejlevněji a nezajímá se o složení, je těžké řešit důraz na kvalitu. Domnívám se, že produkce našich zemědělců je na velmi vysoké kvalitativní úrovni. Tedy suroviny dodávané zpracovatelům jsou, co se kvality týče, v pořádku. Problém nastává mezi zpracovatelem a obchodním řetězcem. No a spotřebitel je v ČR citlivý zejména na cenu. Tedy u zemědělců problém s kvalitou produkce rozhodně není.

Jak hodně čeští zemědělci investují do technologií, které přispívají k trvalé udržitelnosti?

Udržitelné hospodaření na půdě lze uskutečnit i se starší, nemoderní technikou, jen se k půdě musíme chovat podle určitých pravidel. Zemědělec je spjatý s půdou, jeho život je na ní de facto závislý. Díky tomu mohu s klidem říci, že všichni zemědělci se snaží půdu udržovat ve stavu, kdy nedochází k její degradaci. Samozřejmě půda je živý organismus a při práci v zemědělství jsme značně ovlivňováni jevy, které nemůžeme nijak ovlivnit, takže se výjimečně může stát, že se něco nepovede. Prostředí zemědělství je z hlediska místních podmínek značně variabilní, a proto je nutné zvolenou technologii vždy konfrontovat s podmínkami daného podniku. To, co funguje dobře u souseda, nemusí a priori fungovat u mě. U sedláků vždy platilo, že půdu by měli předávat následující generaci ve stejném nebo lepším stavu, než v jakém ji přebírali od svých předků. A to je myslím myšlenka udržitelnosti, která existovala ještě dříve, než byl definován pojem „trvale udržitelný rozvoj“.

Je pravda, že moderní technologie šetrné k přírodě a přispívající k udržitelnosti jsou ekonomicky náročnější než ty, které jsou třeba efektivní, ale vůči přírodě agresivnější?

Na první pohled to tak může být, ale při podrobnější analýze to tak rozhodně není. Samozřejmě na počátku je určitá investice, která je proti konvenčním technologiím vyšší, a to může u někoho evokovat vyšší ekonomickou náročnost. Nicméně z dlouhodobého hlediska dochází ve většině případů k poklesu nákladů. Je to dáno zejména snížením počtu přejezdů po pozemku, snížení množství aplikovaných prostředků atd. Ve výsledku zdravější půda vyžaduje nižší energetickou náročnost na zpracování. To vše potom znamená výraznou úsporu, takže vyšší počáteční investice se brzy vrátí a celkové jednotkové náklady jsou nižší při výrazném zvýšení kvality provedené práce.

Dělá český stát dost pro to, aby byli zemědělci motivovaní investovat do precizního zemědělství a mysleli na udržitelnost?

Systém podpor považuji za dostatečný, na druhou stranu si musíme uvědomit, že systém precizního zemědělství přinese největší efekt na podnicích s vyšší výměrou. Na malé výměře se vyplatí snad jedině v případě produkce zeleniny. Velkou výhodou systému precizního zemědělství je dokumentace činností, což je přínosné při zpracování povinné dokumentace o hnojení a chemické ochraně rostlin. Takže motivace může být pomoc tvorbou povinné dokumentace činností podniku.

Velkým tématem je sucho, které trápí nejen zemědělce. Jak tento problém dlouhodobě řešit? Co mají dělat zemědělci, aby voda v půdě zůstávala?

Na zemědělské půdě souvisí zadržování vody se způsobem hospodaření a strukturou pěstovaných plodin. Celosvětový problém týkající se půd je nežádoucí technogenní zhutnění a eroze půdy na obhospodařovaných plochách. Můžeme hovořit dokonce o určité formě epidemie, která je spojena s intenzivním využíváním půdy. Zatížení půdy mechanizačními prostředky vede ke zvyšování její objemové hmotnosti, což se projeví právě nežádoucím zhutněním, které má kromě negativního vlivu na růst plodin také velice nepříznivý vliv na vsakovací schopnost půdy. Tím dochází ke snížení retenčních schopností půdy v krajině a zároveň se zvyšuje erozní ohroženost půdy. Můžeme říci, že odtok vody z krajiny úzce souvisí se změnami klimatu, teplot a hlavně srážkového režimu. Nastává doba, kdy je potřeba se mu přizpůsobit a co největší množství „rychle spadlé“ vody udržet v krajině. Tomu musíme přizpůsobit skladbu osevních postupů i doporučených technologií zpracování půdy pro svažité pozemky.