Komunisté se opět derou k moci. Kam se poděli předrevoluční papaláši?
FUNKCIONÁŘI KSČ
NOVÉ
6
Po sametové revoluci se museli stáhnout do ústraní. Bývalí funkcionáři KSČ, předchůdce KSČM, která se nyní nepřímo dostává téměř po 30 letech zpět k moci, se však většinou neztratili. Například poslední šéf StB Alojz Lorenc, který před pár dny oslavil své 78 narozeniny, dělal poradce slovenské investiční společnosti.
Poslední pověřený předseda vlády ČSSR a první premiér ČSFR Marián Čalfa (*1946) se stihl velmi rychle oprostit od své komunistické minulosti. „Zaujal pozici liberálně-demokratického středu a usiloval o zachování čs. federace v reformované podobě. V zásadě se ztotožnil s politickými koncepcemi presidenta V. Havla a stal se jeho blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem,“ uvádí u jeho profilu web vlády ČR. Po dalších neúspěších se však stáhl z politického života, přijal české občanství a rozhodl se věnovat podnikání a poradenství.
Lubomír Štrougal (*1924), který i přes původní nelibost změnil názor na invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, se stal nakonec jedním z nejvýznamnějších představitelů normalizace. Ve funkci předsedy vlády ČSSR byl od roku 1970 až do roku 1988, kdy ho k rezignaci přiměly rozpory s Milošem Jakešem. Rok poté politiku úplně opustil, v roce 1990 ho KSČ vyloučila ze strany. Lubomír Štrougal dnes žije v ústraní, ke svému bohatému politickému angažmá se však vrátil v knihách Paměti a úvahy a Ještě pár odpovědí.
Předsedou vlády SSR byl podobně dlouho od roku 1971 do roku 1988 Peter Colotka (*1925). Ten byl v roce 1990 taktéž vyloučen za svou politickou činnost v období normalizace z KSČ a následně byl stíhán pro zneužití pravomoci veřejného činitele, zpronevěru a krádež. V červnu 1994 byl v plném rozsahu osvobozen, uvádí web vlády. Do povědomí médií se znovu dostal v minulém roce, kdy na něj i mnoho dalších českých občanů včetně Lubomíra Štrougala a Miloše Jakeše, podala Platforma evropské paměti a svědomí trestní oznámení kvůli odpovědnosti za zabíjení na hranicích komunistického státu.
Už zmiňovaný Alojz Lorenc (*1939), poslední šéf Státní bezpečnosti, byl po revoluci v roce 1992 odsouzen na čtyři roky vězení za věci spojené s působením v normalizační StB. Trest však nikdy nenastoupil, po rozdělení Československa odjel na Slovensko a přijal slovenské občanství, díky čemuž se dokázal vězení vyhnout. Nakonec byl až v roce 2002 na Slovensku odsouzen k 15 měsícům podmíněně za zneužití pravomoci veřejného činitele. Po revoluci se jako mnozí začal věnovat podnikání, mimo jiné spolupracoval se společností Penta na zabezpečení počítačové sítě.
Nedávno překvapila proměna bývalého svazáckého a komunistického funkcionáře Vasila Mohority (*1952) v nadšeného sionistu. V dobách normalizace totiž patřil ke špičkám předlistopadového komunistického režimu, pro který Izrael představoval jednoho z úhlavních nepřátel. Mohorita však otočil a stal se i dobrovolníkem v izraelské armádě. Bývalý vrcholný svazák se teď na Facebooku chlubí kipou z vlajek USA a Izraele.
Poslední předrevoluční generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš (*1922) považuje za svůj největší životní úspěch vybudování socialismu v Československu. Bývalý vysoký komunistický funkcionář je přesvědčen o tom, že se podílel na budování spravedlivého sociálního systému. Změna režimu podle něj přinesla pouze negativa, z nichž nejhorší byla privatizace státního majetku. Do dnes se objevuje na veřejnosti například při oslavách státních svátků, kdy navštěvuje srazy KSČM jako řadový občan, stal se například i předmětem dokumentárního filmu. O svém dvouletém působení generálního tajemníka ÚV KSČ napsal po revoluci knihu Dva roky generálním tajemníkem.
Ustavující sjezd KSČM se konal v březnu 1990 a v listopadu téhož roku byla strana zaregistrovaná. O vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě přitom rozhodl už v prosinci 1989 mimořádný sjezd Komunistické strany Československa (KSČ). Až do dubna 1992 pak byla KSČM členkou federativní Komunistické strany Československa (KSČS). Strana měla v roce 2017 přes 66 000 členů. Předsedou je od října 2005 Vojtěch Filip. Na porevoluční „sametové“ vypořádání se s komunistickou stranou dodnes panují ve společnosti rozdílné názory.
