Na pohodu. Nissan Qashqai

Když se Nissan Qashqai v roce 2007 představoval veřejnosti, bylo vlastně odvážné prodávat auto, jehož název tehdy neuměli vyslovit ani prodejci a jehož přepis byl noční můrou všech motoristických novinářů. Uplynulo téměř patnáct let a Nissan uvedl na český trh třetí generaci modelu, který si sice ponechal komplikované jméno, ale také mezitím dokázal přesvědčit přes tři miliony zákazníků. Novinka má, s ohledem na aktuální podmínky evropského trhu, předpoklady k tomu, aby příběh crossoveru Qashqai úspěšně pokračoval.

Jde totiž o auto z gruntu nové, které vychází z platformy CMF-C, jež je společným dítkem značek Nissan, Renault a Mitsubishi. Qashqai mezigeneračně lehce vyrostl a dospěl. Je o 31 mm delší, 29 mm širší a 35 mm vyšší. Také rozvor se zvětšil, a to o dva centimetry. Výsledkem je auto, které při délce 4,43 metru nabízí solidní vnitřní prostor i pro zadní cestující, kufr s objemem 461 litrů (+ 51 l) stačí běžným potřebám, ale kdovíjaký rekordman to v tomto segmentu není.

Praktickou vychytávkou je dvojitá podlaha zavazadlového prostoru, která je napříč rozdělena na dva samostatné segmenty, které lze vyndat, popřípadě je použít pro zabránění pohybu nákladu. Zadní sedadla lze sklopit v poměru 60 : 40, to pak je tu 1593 litrů pro náklad. V interiéru potěší nejen kvalitní materiály a solidní zpracování, ale také přehlednost a jasné rozmístění ovladačů, které jsou u nejčastěji používaných funkcí stále tlačítkové, což je jedině dobře. Také infotainment není zbytečně komplikovaný, má rychlou odezvu a funguje bez problémů.

Z hlediska jízdy osloví Nissan Qashqai zejména klidněji smýšlející řidiče. Pod jeho kapotou může být výhradně přeplňovaný benzinový čtyřválec 1,3 litru s mildhybridní technikou, který se nabízí buď ve výkonové variantě 140 koní, nebo v silnější verzi 158 koní. Právě ta byla pod kapotou testovaného vozu, a to v kombinaci s šestistupňovou manuální převodovkou. V nabídce je ještě automat X-Tronic a s ním případně ještě v kombinaci pohon všech kol.

První, co mile překvapilo, byla kultivovanost a tichost motoru, rušivý nebyl ani stop-start systém. Dráhy převodovky byly poněkud delší, nicméně dostatečně přesné. Skříň byla rovněž s ohledem na motor a charakter auta dobře zpřevodovaná. Čtyřválec totiž navzdory výkonu skoro 160 koní není zrovna kdovíjaký trhač asfaltu a víc mu vyhovuje klidnější vyrovnaný jízdní styl, při kterém si nechá líbit i vyloženě nízké otáčky.

Při požadavku na zrychlení je vhodné přepnout jízdní režim do modu Sport, aby byly trochu živější reakce na plynový pedál, a popohnat ho do otáček. Ani tak ale nečekejte nějakou zázračnou elasticitu. K předjíždění samozřejmě dynamika postačuje, v táhlých kopcích na dálnici už je ale menší objem motoru trochu znát. Také spotřebu paliva bychom zařadili do průměru – jen těžko se budete dostávat pod 7l / 100 km, spíš počítejte se spotřebou kolem 8–8,5 l / 100 km. To není v dnešní době žádný zázrak.

Pochvalu určitě zaslouží jízdní komfort, zejména co do odhlučnění. Vůz je uvnitř opravdu tichý, neproniká ani hluk od motoru, ani okolní ruchy, krásně si tak můžete vychutnat třeba zvuk audiosystému BOSE, který je ve výbavě Tekna+ ve standardu.

Testované auto mělo devatenáctipalcová kola, tudíž vlečenou zadní nápravu (verze na 20palcových kolech, popř. 4x4 mají sofistikovanější víceprvkovou zadní nápravu). Komfort odpružení na běžných nerovnostech byl zcela dostačující, u větších děr sice docházelo k odskočení, ale nijak podstatnému. Jízda je pohodová, nevybízí k nějakému divočení, byť rychleji protáhnout zatáčku také umí, k čemuž přispívá i docela přesné a strmé řízení.

Zatímco základní verze tohoto modelu se slabším motorem a výbavou Visia stojí poměrně přijatelných 604 000 Kč, testovaný exemplář už přišel na 940 000 Kč, a to měl pouze přední pohon a manuální převodovku. Úplně málo to za 4,4 metru dlouhé auto s „jednatrojkou“, byť bohatě vybavené, ale není.

 

Plusy:

Kultivovaný a tichý motor, odhlučnění interiéru, jízdní komfort.

Minusy:

Průměrný kufr, omezenější dynamika motoru, spotřeba.