American Dream se poněkud zakalil. S Michaelem Žantovským o životě v blázinci a krizi liberální demokracie
ECHOPRIME
Michael Žantovský jde do senátorských voleb v Praze 5. Znalec Woodyho Allena, překladatel nejlepších amerických autorů, textař Pavla Bobka, důvěrník, životopisec a nyní knihovník Václava Havla, šarmér a světoběžník, svým způsobem nepostradatelný zjev české společnosti. Věci nevidí růžově, ale realisticky ano.
Pavel Tigrid psal začátkem 90. let takové shrnující komentáře, jeden se jmenoval V jaké době to, holoubkové, žijeme?. Tak v jaké době to žijeme?
Nad tím asi teď přemýšlí řada z nás. Zdá se, že žijeme v době zásadní změny. Evoluce funguje tak, že se zvířata i lidé přizpůsobí prostředí, a většinou dlouho podceňujeme signály, že se něco děje a mění. Pak jednoho dne ten zlom nastane. A vypadá to, že ta dlouho odkládaná chvíle nastává nyní. Není to jenom kvůli koronaviru, není to ani především kvůli němu. Koronavirus jen akceleroval a zvýraznil poruchy a problémy našeho civilizačního okruhu, které se rýsovaly už dlouho, ale všichni jsme věřili, že jsou nějakým obvyklým způsobem zvládnutelné bez mimořádných změn. Domnívám se, že už to možné není.
Když jsme se naposledy hodně měnili, tedy po roce 1989, tak jsme se museli změnit hlavně my, tady v Čechách. Jenomže teď vidíme, že to už nestačí, že jsme zapojeni do daleko širšího celku a že jen naše (případná) změna nepostačí.
Souhlasím. A koronavirus to názorně ukazuje. V první řadě se asi mění relativní velikost světa: donedávna se svět zmenšoval a vzdálenosti se zkracovaly. Ted najednou může být problém, doufejme jen dočasně, odjet z Vídně do Prahy: zrovna mi psala Dáša Vokatá, že nemůže přijet na dnešní odhalení pamětní desky Ivanu Jirousovi… Možná skončí oblíbená konferenční turistika, možná se změní podoba turistického ruchu, možná představa světa bez hranic pomalu končí. Ale na druhé straně se nesmírně zrychlil pohyb ve virtuálním světě! Svět se nesmírně propojil, zrychlil a znásobil, aniž bychom se zvedli od svých notebooků a meků. A to považuju za změnu nezvratnou. Ta bude pokračovat. Za poslední půlrok jsme šli všichni znovu do školy. Mnohé jsme získali, uvědomili jsme si, že některé věci se dají dělat efektivněji, nebo se dělat třeba vůbec nemusí. A platí železný zákon ekonomiky, že když se dá něco dělat efektivněji, tak se to holt dělat bude.
Ať se nám to líbí, nebo ne…
Ano, bohužel. Přicházíme tím totiž zcela jistě také o rozsáhlou oblast soukromí, intimity, spontánnosti. Třeba i přátelských vztahů… A i když epidemie pomine, je otázka, jestli se nám podaří k tomu vrátit. Tím, že se velká část lidstva pohybuje v rouškách, mizí jedna důležitá součást mezilidské komunikace: nonverbální chování, mimika. Kdysi jsem se tím zabýval jako psycholog. Nonverbální komunikace není o nic méně důležitá než ta verbální. Je to její základní složka.
