Francie versus američtí „imperialisté“

Mezi Francií a Amerikou probíhá „válka slov“, jejími aktéry ale nejsou politici, jako tomu třeba bylo v případě sporu o invazi do Iráku mezi prezidenty Chiracem a Bushem. Rozhádané také jsou francouzská a americká intelektuální sféra (nebo alespoň jejich významné části). To je zvláštní a docela významný úkaz – až donedávna byly francouzsko-americké vztahy v téhle oblasti velice vřelé. A nejenom v ní.

Francouzi významně napomohli vítězství americké revoluce, darovali Americe sochu Svobody, američtí vojáci pomáhali Francii ve dvou světových válkách... Americký intelektuální život posledních desetiletí zásadně ovlivnili francouzští myslitelé (jiná otázka, zda ten vliv byl blahodárný), pro francouzský kulturní život může být charakteristické ochranářství před cizími vlivy a ohrnování nosem nad pokleslým Hollywoodem, patří k němu ale také obdiv k té vyšší americké kultuře, k americkým hvězdám, americkému pojetí „cool“ – projevuje se to od nadšeného přijetí amerických černošských jazzmanů v poválečné Paříži až po to, že největší hvězda francouzského popu posledního půlstoletí hrála americkými vlivy inspirovanou hudbu, měla velmi „amerikánskou“ image a říkala si Johnny. Západní Evropa pak v očích amerických pokrokářů představuje variantu civilizovanějšího a sofistikovanějšího Západu ve srovnání s americkým „barbarstvím“.