Panika z panikaření

Kvůli coronaviru propadají lidé v Česku panice, píše se to ve zprávách na různých serverech a v dalších médiích, po sociálních sítích kolují fotky prázdných regálů v obchodech, zodpovědní činitelé (např. ministr zdravotnictví) před panikou varují, zasvěcení komentátoři upozorňují, že panika může být nebezpečnější a destruktivnější než samotná nákaza. To všechno je pravda. Panika ničemu nepomůže. Ale troufám si tvrdit, že pouhá skutečnost, že lidi ve výrazně zvýšené míře nakupují trvanlivé potraviny, sama o sobě paniku nedokládá.

O skutečné panice bude možné mluvit, až když se v supermarketech budou lidi mlátit po hlavách konzervami lančmítu, aby se dostali k poslednímu pytli fazolí. Když ale ty fazole (nebo mouku, těstoviny a bůhvíco dalšího) spořádaně vykoupí, o panice se mluvit nedá. Spíš je to projev opatrnosti, možná zbytečné a přehnané, sundavání kalhot daleko před brodem, aniž by bylo známo, jestli je v řečišti vůbec nějaká voda.

Na druhou stranu, jestli tohle placebo někoho uklidní, tak proč ne. Podobně může fungovat i ten výsměch „panikařícím“ lidem v obchodech, jako kdyby v jeho podtextu někdy znělo usilovné přesvědčování sebe sama: nic vážného se neděje, všechno bude brzy v pořádku, to jenom lidi trochu vyvádějí. Třeba vyvádějí. Většinou to tak bývá, že se ty nejhorší katastrofické varianty nenaplní a život se bez větších zádrhelů vrátí k normálu. A ten návrat jistě může urychlit, když se lidi budou chovat plus minus normálně, nebudou panikařit.

To, že se někdo v těchhle dnech cítí zneklidněný, ale nezakládá důvod k výsměchu. Důvodů pro to si v proudu přicházejících informací může každý najít dost – epidemiologických, ekonomických, bůhvíjakých dalších.

Jeden může chovat důvěru, že se svět s nákazou a souvisejícími problémy nakonec jakž takž vypořádá, neznamená to ale, že jaksi vystrašenější pohled na situaci v sobě nemá taky nějakou racionalitu.

Dění kolem epidemie koronaviru není nějaký mezinárodní závod v tom, kdo bude vypadat nejvíc cool, kdo udrží nejnehybnější poker face a koutkem úst bude cedit nejsušší fóry. Celkem stačí, povede-li se to v mezích možností ve zdraví a v klidu přečkat. K tomu jistě pomůže to připomínané nepanikaření. A stejně tak pomůže i nestresovat se navzájem zbytečným výsměchem.