Za poslední rok plyn zdražil o 306 procent. Ten, kdo na něj vsadí, se navíc stává extrémně závislým na dodavatelích, kteří s výjimkou čistého obchodu a zisku sledují své vlastní politické zájmy.
Foto: Shutterstock
1
Kandidátem nejsilnější polské opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) na funkci prezidenta je historik Karol Nawrocki (41), šéf polského Institutu národní ...
Západ v čele s Evropskou unií propadá v posledních měsících čím dál hlouběji do zajetí potěmkiád. Politici se snaží vydávat za fakta věci, které jsou zcela zjevně v rozporu s realitou.
Jednou z nich je očkování proti covidu jako průkaz potvrzující bezinfekčnost. Ve chvíli, kdy je zcela zjevné, že plně očkovaní se covidem nakažují a mohou nakazit ostatní. Stejně jako neočkovaní. Naposledy to široké publikum vidělo v případě plně očkované moderátorky populární televizní soutěže StarDance Terezy Kostkové, která se přes vakcinaci covidem nakazila. Přestože to každý na první pohled vidí, poslali hygienici do karantény jen její neočkované kontakty. Už ten příběh sám o sobě ukazuje, jak je takové prokazování bezinfekčnosti zvrácené.
Není to česká specialita. V různě vyhrocených podobách se to odehrává v řadě zemí jižní a východní Evropy. Od Francie přes Itálii po Slovensko. Sever a západ Evropy v čele s Británií a Skandinávií si na podobné fake bezinfekčnosti nehraje. Když už testuje, aby zjistil, kdo opravdu covid přenáší, testuje všechny. K očkování zjevně tento systém motivuje výrazně více než jihovýchodní fake průkazky bezinfekčnosti.
Fake bezinfekčnost se dá snadno zrušit. Jedno politické (nebo soudní) rozhodnutí a je konec.
To neplatí u mnohem dalekosáhlejší potěmkiády, kterou v Evropské unii sledujeme v energetice. Ta se rozhodla, že systémem zelených daní a přirážek vyřadí postupem času z provozu „špinavé“ emisní zdroje a plně je nahradí bezemisními. Zároveň se zákazy a zdražováním mají odstavit i obory, které emise plodí. Třeba výroba aut se spalovacími motory. Zelené přirážky zasahují mnoho branží.
Základ je ale v energetice. Cílem je vyrábět energii jen z obnovitelných zdrojů. Tam, kde nemají divokou vodu, fakticky jen ze slunce a větru. Chybí ale odpověď, kde se bude energie brát, když nesvítí a nefouká. Zatím totiž nikdo nevymyslel, jak ji dlouhodobě skladovat.
Odpovědí Evropské unie je, že přechodnými zdroji mají být plyn a jádro. Oba jsou zatím v nastupující evropské zelené ekonomice vedené jako emisně neutrální. To znamená, že se na ně v zeleném finančním kádrování nepohlíží ani jako na zdroje špinavé, jako je uhlí, ani na čisté. Jejich financování je právě díky tomuto kádrování dražší než u zdrojů obnovitelných.
Evropu čeká velký zápas o budoucnost těchto dvou zdrojů a jejich roli v zelené ekonomice. Bude to ostrý střet mezi plynovým Německem, tvrdě odmítajícím jádro nejen u sebe doma, ale prosazujícím tento názor i u jiných zemí, a atomovou Francií, která právě na jádru chce stavět svou zelenou ekonomiku.
Z našeho středoevropského pohledu to může vypadat, že Němci disponují větší silou. Fakticky to ale není pravda. Zákaz jaderné energetiky vedle nich prosazuje jen Rakousko a malé Lucembursko, které je fakticky německým energetickým klientem. Na druhé straně stojí tábor evropských atomových zemí a těch je v této chvíli dvanáct. Vedle Francie, kde jádro tvoří 75 procent spotřeby energie, jsou to Belgie, Bulharsko, Česko, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Finsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko. Vedle toho má jaderné ambice Polsko, které zatím žádný reaktor nemá. Podle všech hlasovacích poměrů v Evropské unii je to drtivá většina.
Pokud se nic nezmění na současné zelené politice Evropské unie, musí na těchto zdrojích všechny země postavit svou energetickou budoucnost. Pečlivě vážit pro a proti. Poslední dny ukazují, jak nebezpečná může být závislost na plynu, do které se některé země v čele s Německem chystají naskočit. Ceny této strategické suroviny jsou velmi nejisté. Za poslední rok plyn zdražil o 306 procent. Ten, kdo na něj vsadí, se navíc stává extrémně závislým na dodavatelích, kteří s výjimkou čistého obchodu a zisku sledují své vlastní politické zájmy. V sobotu přestal na chvíli téct plyn z Ruska plynovodem Jamal přes Bělorusko a Polsko. Ruský Gazprom nedal žádné vysvětlení s výjimkou ujištění, že všechny své závazky plní.
Mohlo jít o čistě technickou poruchu. Je to ale připomenutí, jak zranitelní jsou ti, kdo jsou na plynu výrazně závislí. Nejde zdaleka jen o Rusko. Poláci si postavili velký terminál na zkapalněný plyn, aby tam mohly přijíždět tankery ze Spojených států. Jenže ty míří místo Polska do Japonska a Singapuru. Zákazník tam je ochoten zaplatit víc. Plyn se může v kterékoliv chvíli stát ze dne na den nedostatkovou surovinou.
Stavba jaderných bloků je organizačně i finančně výrazně náročnější než u plynu. Přináší ale mnohem větší stabilitu a menší zranitelnost. Palivo se dá skladovat a trh s ním je výrazně konkurenčnější než u plynu. To samo o sobě nese výrazně menší závislost.
Nová vláda Petra Fialy by měla velmi rychle po nástupu do úřadu představit jasnou energetickou strategii. Prosadit ji v Bruselu. A začít podle ní pracovat na naší energetické bezpečnosti.
00:01
