Sankce očima mladého Rusa: „Týkají se jen velkých měst, život zatím nezměnily“

Protestujícím v Rusku se dostává uznání hlavně v zahraničí. V některých případech však může být překvapující, že „ne válce“ nemusí nutně znamenat jednoznačný prozápadní postoj k roky trvajícímu konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Mezi ty, kteří se okamžitě vyjádřili proti invazi, patří i ruský vysokoškolák Sergej. Pro „speciální operaci“, jak Kreml válku oficiálně nazývá, nevidí opodstatnění. Mladí lidé podle něj mají více informací a vidí, k jaké tragédii situace vede. Chtějí, aby to skončilo, říká v rozhovoru pro deník Echo24. Jiný pohled však vyvstává například v otázce anexe Krymského poloostrova, který podle něj nejde s východem Ukrajiny srovnávat.

Jak teď vypadá život pod sankcemi?

Nedá se říct, že bychom úplně pociťovali výraznou změnu v běžném životě, zřejmě zatím neuběhlo dost času. Samozřejmě se začaly měnit ceny u některých produktů, inflace roste a životní úroveň se bude snižovat. Už si nedáme McDonalds, ale ten dopad je teď spíše psychologický, neovlivňuje nějak výrazně styl života. A i přes plošné zaměření sankcí změny sotva dopadají na elity.

Nejde jen o McDonalds, i další západní společnosti masivně opouštějí Rusko, ani to neznamená větší změnu?

V případě fastfoodů nebo značek jako je Ikea jde o změnu skutečně téměř nepostřehnutelnou, pro lidi z celého Ruska. Týká se to jen menšiny, západní firmy lidé využívali v Petrohradě, velkých městech, jinde prakticky ani nebyly a většina Rusů je ani využívat nemohla. Máme celou řadu podobných ruských značek. Způsobit to může jenom dvojí škodu, jednak to znamená ztrátu práce pro lidi, kteří u západních firem pracovali, jednak západní firmy nabízely vyšší kvalitu produktů. Ale to je tak všechno. Jenže jak jsem už říkal, to se týká spíše lidí například z Petrohradu, odchodu velkých technologických firem, které výrazně přispívaly ruské ekonomice. Pro většinu to však změnu neznamená.

Z Ruska začala kvůli válce či sankcím prchat i řada Rusů, přemýšlel jste o tom, přemýšlí o tom lidé kolem vás?

Spousta lidí o tom přemýšlí, ale je to velmi těžké rozhodnutí. Narodili jsme se tady, je to naše rodná zem, jsme za ni zodpovědní. Rusko není naše vláda, Rusko jsme my, vyrostli jsme tu, máme tu rodiny, náš život a my ho máme v rukách. Pochopitelně, řada mých přátel o tom přemýšlí, za sebe mohu říct, že na to nejsem připravený. Pokud všichni odejdou, Rusko se nikdy nebude moct posunout dál, někam se vyvíjet.

Policie a vláda začaly tvrdě potírat protiválečné demonstrace, včetně nového zákona, za který hrozí až 15 let vězení. Jak represe ovlivňují další demonstrace?

Byl jsem u jedné z prvních demonstrací, kde jsem vyjádřil svůj názor, řekl „ne válce“, jak to vypadá v současnosti si jistý nejsem. Je pravda, že nyní hrozí 15 let vězení, pokud nazvete speciální operaci (termín, kterým od začátku Kreml označuje napadení Ukrajiny – pozn. red.) válkou. Jak to ale funguje v praxi nevím, zatím jsem neslyšel o nějakém precedentu, kdy by jen za to padl tak vysoký trest.

Myslíte, že demonstrace mohou něco změnit, nebo jde jen o protest mladých lidí, studentů, menšiny, která nic nezmění?

Něco to mění, protože úřady monitorují náladu ve společnosti, vidí, jak se lidé cítí. Ale jde o osobní rozhodnutí každého člověka, pro řadu z nich to není ani politické, prostě chtějí vyjádřit svůj názor. Samozřejmě, pokud bude demonstrovat dva, tři tisíce lidí, není problém je zastavit, policie je posbírá do antonů a potrestá.

Co takovým lidem hrozí, znamená to například pro studenty i možnost vyloučení z univerzity?

Ano, k vyloučení z univerzity dojít může. V běžné praxi hrozí po zatčení policií dva scénáře, zaplacení 10 000 rublů (kolem 2 200 Kč) nebo 15 dní za mřížemi. Faktem je, že pro studenty to může znamenat i vyloučení – už se to v některých případech stalo. Je to pro řadu mladých lidí děsivá představa, která je z účasti na demonstracích skutečně odrazuje.

Konflikt na Ukrajině začal už před osmi lety anexí Krymu, což se v Rusku setkalo poměrně s pozitivním ohlasem, nyní však situace výrazně eskalovala, jak se díváte na narativ ruské vlády?

Tehdy jsem jako žák v deváté třídě (podobně jako v Česku kolem 15 let věku – pozn. red.) s připojením Krymu souhlasil. Před čtyřmi lety jsem ho také dvakrát navštívil. Rusko Krym renovuje, dává do něj hodně peněz a kvalita života se zvýšila. Situace kolem Krymu je i není součástí tohoto konfliktu, lidé se vyjádřili v referendu (západní státy konání referenda v tehdejších podmínkách neuznaly – pozn. red.), byl jsem tam a mluvil s nimi. Připojení Krymu tedy nevidím negativně, je to součást Ruska v ohledu ekonomickém, kulturním, geopolitickém více, než součást Ukrajiny. Je to srdce ruské ortodoxní církve, ze širšího pohledu to zkrátka není Ukrajina.

Ale to se týká pouze Krymu, konflikt probíhající osm let na východě Ukrajiny je strašný. Události z roku 2014 jako byl Maidan, změna politického kurzu vedly na východě k pocitu hrozby pro ruskojazyčné obyvatelstvo. K eskalaci vedlo také nerespektování minských dohod ze strany Ukrajiny, nebyla schopna vést dialog. Ale není to Krym, nikdo nechce východ připojit k Rusku, eskalovat situaci dál. V případě tohoto konfliktu je pro mě těžké soudit obě strany.

Zaznamenal jsem, že v pohledu na situaci dochází k rozkolům v rodinách, jsou rozděleny generačně. Platí to i ve vašem okolí?

Neplatí to pro všechny, ale v řadě případů tomu tak je. Starší generace je pohlcená propagandou, nebo možná lépe řečeno idealistickou vizí Ruska. Samozřejmě, je tu nějaký ukrajinský nacionalismus, na Ukrajině jsou nějací nacisté, ale to není důvod k rozpoutání speciální operace, k bombardování Charkova či dalších měst. Ano, je tu i řada lidí, která nevěří, že provádíme nějakou vojenskou operaci na Ukrajině a jde pouze o ochranu obyvatel, kterou provádíme velmi opatrně a bez zbytečného ničení. Takové tvrzení bych nutně nerozporoval, ano, ruská armáda se zřejmě snaží nedělat zbytečné škody, ale zároveň je nemožné nedělat chyby, udělat všechno načisto. Proto má tato operace naneštěstí oběti a je to tragédie.

A starší generace?

Ta je s tím více srovnaná, možná mají pocit, že vláda nemá úplnou pravdu, že možná nejsou úplně ti „správní hoši“, ale v určitém ohledu věří tomu, že jsou jejich akce nějak ospravedlnitelné, že vědí, co činí. Rozdíl je v tom, že mladší generace usiluje více o to, aby žila v míru, aby se vedl dialog se Západem. Získávají informace z Telegramu a dalších zdrojů, od ruské opozice, využívají VPN (virtuální privátní síť, která umožňuje obejít blokace webů či aplikací – pozn. red.) a chtějí, aby to skončilo, protože je mnoho obětí, lidí, kteří trpí, přišli o domov a jsou nuceni opustit svoji vlast.

Text vznikl s přispěním Anny Tisoňové.