Miloš Zeman milostivý

Šéf Lesní správy Lány Miloš Balák může spát klidněji, vědomý si toho, že ze tří roků, k nimž byl odsouzený za manipulování veřejné zakázky, si neodsedí ani hodinu. Postaral se o to prezident Miloš Zeman, který Balákovi udělil milost pouhé dva dny po vynesení rozsudku. Hlava státu se tím v podhradí po čase důrazně připomněla.

V odůvodnění milosti úřad argumentoval Balákovou dosavadní bezúhonností a také tím, že šéf organizace spadající pod Kancelář prezidenta republiky byl potrestaný také za to, kde pracuje. Svým způsobem na tom může být i něco málo pravdy. Jistě je závažnější a odsouzeníhodnější, objeví-li se nějaká „šméčka“ v úřadu hlavy státu než třeba při výběrovém řízení na stavbu platinové rozhledny na pozemku veřejného domu v Pekelné Lhotě.

S úřadem prezidenta lid ještě pořád spojuje jakési morální a kulturní nároky bez ohledu na to, jak moc je to po skoro deseti letech působení Miloše Zemana a jeho týmu pošetilé. Milost pro Baláka hodně lidí pobouřila, méně jich ale skutečně překvapila. Český prezident je prostě takový... loajální člověk. Přesněji řečeno je loajální především k lidem, které potřebuje, dokud je potřebuje. Po uplynutí expirační doby je dokáže odstřihnout s až udivující rázností. A je docela možné, že prezident Miloše Baláka potřebuje, docela otevřeně to naznačuje třeba státní zástupce Jiří Pražák v rozhovoru pro iRozhlas. Spokojenost Miloše Baláka může znamenat, že se mohou cítit bezpečně i další lidé z KPR, kteří třeba ve vyšetřovaných záležitostech sehráli nějakou roli.

Na veřejné mínění prezidentova milost neudělala nejlepší dojem, jenomže veřejné mínění je Miloši Zemanovi dlouhodobě ukradené, což se může někoho, kdo bral vážně prezidentovu image člověka lidového a pro lidi, dotknout. To veřejné mínění je totiž součtem postojů jednotlivců, jež prezident nepotřebuje a už ani potřebovat nebude. Taky proto, že už nikdy nebude potřebovat jejich hlasy. Prezidentovi se navíc, řekněme, ani trochu nepříčí lidi vytáčet, zvláště ty správné.

Figury toho typu mohou ve veřejném životě sehrávat třeba i pozitivní úlohu, děje-li se to vytáčení nějakým tvůrčím, třeba i myšlenkově hodnotným způsobem, tedy jinak než v případě Miloše Zemana. A vhodnými objekty k vytáčení se z pohledu Miloše Zemana postupem doby stávají plus minus všichni, stačí si na sociálních sítích přečíst epicky zraněné komentáře lidí, držících Zemanovu promoskevskou linii ještě potom, co ji prezident velmi okázale opustil.

V české politice prezident momentálně mnoho neznamená a do konce Zemanova funkčního období se to snad už nezmění, může si z Lán ošéfovávat svoje akutní potřeby typu milosti pro Miloše Baláka, bude to trvat už jenom pár měsíců. Nemálo z těch, kdo ho jako já nevolili, by se ale rádo dožilo také nějaké morální satisfakce, oficiálního potvrzení, že ve sporu mezi zemanovci a antizemanovci stáli na té správné straně, že prezident byl skutečně takový, jak celou dobu říkali. Velmi pravděpodobně se nedočkají – mimo jiné také z vážných praktických důvodů. Můžou to brát jako součást ceny za to, že s Milošem Zemanem dvakrát prohráli, ačkoli byl k poražení, na Hrad mu pomohla nejenom podpora jedněch, ale také nevelké schopnosti druhých. Bylo by dobré, kdyby energii, již spotřebovávají jejich urážené city, věnovali tomu, aby se vyhnuli zopakování té zkušenosti.