Johnson se zdiskreditoval lockdownovými večírky a konzervativní komentátoři v depresích píší o ztracených příležitostech. Zemi předává své nástupkyní Liz Trussové v mimořádné krizi, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Někdejší německá kancléřka Angela Merkelová se v době své vlády snažila bránit rychlému vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance, protože se už tehdy obávala ...
„Události, drahý chlapče, události,“ odpověděl údajně britský premiér v letech 1957 až 1963 Harold Macmillan na otázku novináře, co nejpravděpodobněji poškodí jeho vládu. Tato Macmillanova poučka stále platí, nejen v Británii. Nicméně i tam je podivuhodné, jak události naprosto vychýlily směr vládních konzervativců.
Když Boris Johnson v prosinci 2019 drtivě vyhrál parlamentní volby, uhájil tradiční konzervativní okrsky na jihu Anglie, přebral labouristické okrsky na severu, psalo se o nové zlaté konzervativní éře. Komentátoři předem odepsali labouristy v následujících volbách, věštili radikální konzervativní program a Johnsonovi zářnou budoucnost dlouhodobého premiéra. Místo toho v březnu naplno vypukla pandemie covidu, následovaná válkou na Ukrajině a energetickou krizí, Johnson se zdiskreditoval lockdownovými večírky a konzervativní komentátoři v depresích píší o ztracených příležitostech. Zemi předává své nástupkyní Liz Trussové v mimořádné krizi.
Nová britská premiérka nemá problém měnit názory. Což může být bráno pozitivně, jako potvrzení toho, že je ochotná se poučit, připustit si změnu situace. Nebo naopak jako znak bezskrupulóznosti, kariérismu a absence jakýchkoli principů.
Mary Elizabeth Trussová se narodila v roce 1975 do rodiny známých levicových radikálů. Její otec je emeritní profesor matematiky na univerzitě v Leedsu, matka bývalá zdravotní sestra, učitelka a členka kampaně za jaderné odzbrojení. Sama Trussová popsala své rodiče jako „nalevo od labouristů“.
Trussová se ve studentských letech angažovala u centristických Liberálních demokratů, ale projevovala tam na Británii velmi radikální názory, konkrétně zrušení monarchie. Ve známost vstoupilo video ze stranického sjezdu „lib dems“ z roku 1994, na kterém devatenáctiletá Trussová vyzývá právě k vyhlášení republiky, prý k velké nelibosti tehdejšího lídra strany Paddyho Ashdowna.
V roce 1996 vstoupila do Konzervativní strany. Tím její názorové otočky rozhodně neskončily. Z doby nedávné je potřeba zmínit referendum o brexitu, ve kterém Trussová hlasovala pro setrvání v EU. Po výsledcích se však přetvořila v tvrdou euroskeptičku a je vnímaná jako favoritka brexitového křídla strany. Během kampaně na lídryni strany také zdůrazňovala, že zastropování cen energií nepřipadá v úvahu, v posledních dnech však vyhlašuje, že toto opatření reálně zvažuje.
Intelektuálněji založení konzervativci nejsou nástupem Trussové nijak nadšení. Takto ji popsal komentátor Ed West v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo: „Je divná. Možná se to změní, pokud bude zvolena. Je favoritkou, členové strany ji chtějí. Ale působí divně, je to docela zvláštní osoba. Pokud se podíváte na videa s ní, vypadá velmi nepřirozeně a divně. Má také zvyk opakovaně se oblékat jako Thatcherová. Je to jako cosplay (costume play, kostýmová hra, vžívání se pomocí kostýmů do fiktivních i historických postav – pozn. red.). Je to docela zvláštní. A dokonce některé její manýry jsou divné.“ Hlava kampaně za brexit a bývalý šéfporadce Borise Johnsona zase Trussovou označil za „lidský ruční granát“, který „vyhodí do povětří všechno, čeho se dotkne“.
Ve veřejném povědomí je tak Trussová spojena se dvěma momenty. Zaprvé s jejím proslovem na stranickém sjezdu konzervativců v roce 2014, kde si stěžuje na stav produkce sýru, vepřového a jablek v Británii. Zadruhé svou stylizací do Margaret Thatcherové, hlavně kopírováním jejího vzhledu.
Přesto v klání o lídra strany, a tedy i premiéra, zvítězila. Jako ministryně zahraničí porazila bývalého ministra financí Rishiho Sunaka. Je to hlavně díky tomu, že kampaň byla spíše o osobnosti než konkrétních politických návrzích. Trussová byla vnímána jako kandidátka brexitového křídla, které nyní ve straně jasně převažuje, a také jako favoritka Borise Johnsona, který si u členské základny udržuje vysokou popularitu. Rishi Sunak, přestože hlasoval pro brexit, byl vnímán jako kandidát establishmentového, proevropského křídla. Určitě jí také neuškodilo, že slibovala snížení daní, zatímco Sunak tvrdil, že před snižováním daní je potřeba nejdříve snížit státní dluh.
Další parlamentní volby jsou plánované na rok 2024. Pokud je Trussová chce vyhrát, což samozřejmě tvrdí, že chce, má před sebou spoustu práce. Musí vyřešit energetickou krizi, odvrátit recesi, kterou ekonomové Británii věští, udržet na uzdě skotské separatisty, vyřešit s Bruselem problém Severního Irska a pokračovat v britské podpoře Ukrajině. Do toho si musí dát pozor, aby se jí nerozpadla voličská základna. Zájmy exlabouristů ze severu a tradičních konzervativců z jihu jsou diametrálně odlišné a udržet je pohromadě bude vyžadovat mimořádný politický um.
Odepisovat Trussovou je předčasné. Thatcherová, do které se tak ráda stylizuje, také byla v době nástupu považována za mimořádně slabou političku a čelila bezprecedentním problémům. Nakonec vládla 11 let. Její přezdívka Železná lady byla původně zamýšlena jako urážka od sovětského tisku. Třeba jednou Trussová bude stejně pyšná na přízvisko Ruční granát.
00:02
