Jak firma z Hulína s barevnými strunami do 3D tiskáren dobyla svět

V roce 2014 představila firma Fillamentum pár náplní do 3D tiskáren na pražském Expu, o pár měsíců později se s nimi dostala mezi světovou špičku. „To byla punková výstava. Šli jsme tam s jedním rollupem a pár vzorky. Někteří uživatelé nás znali, ale my jsme přišli s paletou barev, kde bylo asi 25 odstínů. To bylo na tu dobu neuvěřitelné,“ říká v rozhovoru pro Echo24 generální ředitel společnosti Josef Doleček. Nyní vstupuje na nový trh pražské burzy START.

Jak vás napadlo začít vyrábět zrovna náplně do 3D tiskáren?

To je zajímavá otázka. Ve světě už ten byznys fungoval, 3D tiskárny už fungovaly a my jsme to registrovali. Viděli jsme, co se na to používá a v jaké formě to je. Proto jsme tušili, že to budeme umět udělat a budeme to umět udělat dobře. Probíhala vnitřní diskuse, jestli vůbec do toho byznysu jít. Mně připadalo, že je tam plno čínských výrobců za úplně jiné ceny a že nemáme šanci. Ale zkusili jsme v roce 2013 se zeptat jednoho z výrobců 3D tiskáren, jestli by neměl zájem a on bez váhání řekl, že ano.

Proč chtěl váš produkt, ačkoliv jste byli úplnými nováčky?

Protože mu nevyhovovala čínská kvalita. Říkal, že to není o ceně, ale že potřebuje kvalitní produkt. Tak jsme je začali dělat. V prvním roce to bylo pod značkou výrobce té 3D tiskárny. Ta už nyní v Česku není. Postupně jsme začali cítit, že to má obrovský potenciál a že to není jen o tom, prodávat jednomu zákazníkovi a ještě pod jeho brandem. Začalo se v nás tříbit, jak by to mělo vypadat, jak bychom se měli odlišovat, co na trhu chybělo. Měli jsme to v hlavě a na papíře a potom jsme to v dubnu 2014 prezentovali na 3D Expu v Praze. To byla punková výstava. Šli jsme tam s jedním rollupem a pár vzorky. Někteří uživatelé nás znali, ale my jsme přišli s paletou barev, kde bylo asi 25 odstínů. To bylo na tu dobu neuvěřitelné. Tak široká paleta jinde nebyla.

Pokud se nepletu, ta výstava byla přelomová….

Setkalo se to s úspěchem. Do toho jsme tam představili hodně unikátní produkt – strunu se vzezřením dřeva – vevnitř má dřevěné kousky, dřevěnou moučku a je to stoprocentně bio. Přišli jsme za jedněmi designéry – vybrali jsme si je, protože měli krásné produkty – a zeptali jsme se, jestli nechtějí vyzkoušet to dřevo. A oni říkali, že už jich pár na trhu vyzkoušeli a že to nefunguje. Ale zkusili to a za chvíli přiběhli, že to funguje. Vytiskli z toho dřevěný reproduktor. To byl takový start. Už měsíc na to jsme byli v Budapešti, kde to taky vzbudilo pozornost, v září jsme jeli do Londýna. A to už jsem vlastně byli ve světě. A z toho jednoho punkového rollupu jsme měli designový stánek, začalo se o nás mluvit, začali jsme se objevovat na všech zajímavých zahraničních výstavách. Pak přišel v roce 2016 první kontrakt ve Spojených státech. A tam jsme zjistili, že ten trh je tak velký a nenasycený, že jsme se na něj začali především mentálně orientovat. Začalo nás zajímat, jaké trendy se líbí ne v Česku a Evropě, ale v USA. Protože 33 procent světového trhu 3D tisku jsou spojené státy.

Takže největší odbyt máte v USA?

Dnes ještě ne. Dnes je ještě silnější Evropa, protože je nám geograficky blíž. Ale máme tam vybudované daleko lepší jméno než třeba v České republice. Což je trochu zvláštní, když jsme česká firma. Už si na nás zvykli i u nás, přestože jsme poměrně drazí, protože ta kvalita není zadarmo. Ze začátku jsme čelili tomu, že konkurence byla daleko levnější, Čína byla levnější. V loňském roce se to zlomilo, že i v Česku začali preferovat kvalitní výrobu, která stojí víc.

Zvládali jste ten boom personálně, kapacitně? Byli jste na to připravení?

Nebyli. My jsme v té době měli jednu linku. Poté podstatě každý rok jsme museli jednu přidat. 3D tisk nám hodně pomohl.

Dá se říci, kolik se z té jedné role struny dá vytisknout?

To se hrozně špatně říká. Protože máte definovaný objem, ale vy ten objekt můžete udělat dutý, můžete si hrát s tím, jestli je tam 10 procent výplně, nebo 40 procent.

Jaký je typický uživatel 3D tiskárny?

Trh je dneska hrozně diverzifikovaný. Na jedné straně jsou ti, které to baví. Tomu já říkám princip autodráha – člověka to baví jako koníček. To je pořád poměrně velká část trhu. Poté je tu prototyping, designéři. Ti na tu cenu tolik nehledí, protože pro ně je důležitější kvalita.

Používá někdo tiskárnu k sériové výrobě?

Jsou takové případy. Například když se vám nevyplatí dělat formu, protože výrobků je do tisíce kusů. Třeba Škoda Transportation pro tramvaje tiskla krabičky s elektronikou, protože výroba formy by stála podstatně víc. Nebo výrobky, kde je podstatná část kustomizace – otřebujete na té krabičce jiný výstupek, jiný otvor, mění se design vnitřku…

Čím je daná kvalita toho výrobku? Čím se lišíte?

Je to kombinace několika faktorů. První, co jsme si řekli, že chceme dělat opravdu krásné barvy. To nebylo na tom trhu úplně obvyklé. Čím víc pigmentu přidáte, tím je barva sytější a jasnější, ale má to vliv na chování výrobku při zpracování. Takže jsme si museli hrát s recepturou, nastavit to tak, aby to fungovalo. Důležitá je přesnost a protože my jsme začínali dělat pro automotive průmysl, kde přesnost byla vyžadovaná, tak to pro nás byla samozřejmost. Řada našich konkurentů si třeba koupila starou linku z Číny a zkoušela to v garáži. K tomu mám velký respekt, ale ta naše linka dosahuje jiné kvality. Pak je tu vlastní vývoj, který nás odlišuje od ostatních.

Jak náročná je tato profese na vývoj a výzkum?

Ono to možná zní divně, ale u nás ladíme každou barvu třeba i čtyři měsíce. Protože je tady právě ten důraz na přidanou hodnotu. Aby zákazník věděl, že když si koupí Fillamentum, co od toho má očekávat. A my dneska proto spolupracujeme s několika univerzitami – v Česku, Slovensku a Španělsku. Do výzkumu jdou řádově miliony.

Kolik jste nyní schopní vyrobit kazet ročně? Jak dlouho trvá vyrobit jednu kazetu?

Ročně jich uděláme asi 85 tun. Jedna cívka má v našem případě v drtivé většinu 750 gramů. Za hodinu se jich vyrobí sedm osm.

Stačí to na uspokojené poptávky, nebo potřebujete rozšiřovat?

Rozšiřujeme pořád. Letos chceme přesunout jednu linku právě do USA, protože uvádíme nové produkty na trh velice často, třeba jednou za 14 dní a reakční schopnost novinky uvádět na americký trh je tou geografickou vzdáleností horší. Česko je z hlediska 3D tisku zajímavá země. Je tu plno tiskařů a my si tu budujeme dobré jméno. Ale je to malý trh a my chceme cílit na ty velké, cože je právě USA. Třeba ve vzdělávacím sektoru v USA je 3D tisk ve školách rozšířenější. Jen na východním pobřeží jsou asi čtyři tisíce správních okresů, které pod sebou mají několik škol, pro něž zajišťuje dodávky 3D náplní. Jeden z amerických partnerů mi říkal, že by mu stačilo, kdyby dodával jen na východní pobřeží a ještě by nevěděl, co má dělat dřív. To jen k té velikosti toho trhu.

A i to je důvod, proč vstupujete na START Market?

Určitě.

Jste první spolu s dalšími dvěma společnostmi, které do toho jdou. Máte nějaké obavy?

Vůbec. Já jsem z toho nadšený. Pro mě je to první přímý kontakt s burzou. Najednou jsme toho součástí a já jsem poznal úplně jiný svět a jsem z toho nadšený. Je jasné, že se ty postupy musí vyzkoušet. Ale ti lidé kolem toho tím žijí, a to je úžasné.

Jak jste se o této možnosti dozvěděl?

Přišla s tím moje společnice a v podstatě jsme to na začátku jen diskutovali jako alternativu, ale pak jsme se rozhodli, že to zkusíme. Měli jsme nabídky na odkup i mimo burzovní trh, ale touhle cestou jsme jít nechtěli.

Čtěte také: 

Proč prodávat úspěšnou firmu? Vydat akcie je lepší cesta, říká šéf pražské burzy

Dokáží ohlídat plynovody i hranice. České drony míří na východ i do Afriky