Množné číslo od „krize“ je „krize“

KOMENTÁŘ

Množné číslo od „krize“ je „krize“
Předvídat konkrétní povahu krizí, které teprve přijdou, to je nemožný úkol. Ale to neznamená, že je nemožné připravovat se na ně obecněji, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Bezpohlavní Jaguar

KOMENTÁŘ

Skupina bezpohlavních bytostí vystoupí ze žlutého výtahu na povrch fialové planety. Různě poskakují, máchají kladivy i štětci, zatímco se objevují slogany jako ...

00:08

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Slavnému americkému profesorovi medicíny Johnu Hickamovi se připisuje výrok, že „pacienti mohou mít tolik nemocí, kolik se jim, ksakru, jenom zachce“. Varoval tak svoje kolegy poněkud expresivně před tím, aby se neupnuli jen na tu první diagnózu a nepřehlédli přitom něco jiného, srovnatelně důležitého. Člověk má totiž přirozenou tendenci soustředit se jen na jednu věc, jenže pak jej zase může „ze zálohy“ dostat nějaká jiná.

Pohlédneme-li na dění posledních několika let, můžeme Hickamův bonmot přeformulovat na „náhoda či osud nám můžou naservírovat tolik krizí, kolik se jim, ksakru, jenom zachce“. Covid snad přešel, ale taky se může vrátit, koneckonců omikron není ani zdaleka posledním písmenem řecké abecedy. Války obvykle trvají déle, než jejich iniciátoři plánovali, a začne-li Putinovu režimu téci na Ukrajině do bot přespříliš, kdo ví, s jakými zrůdnými, idiotskými či šílenými nápady ještě přijde.

 

Nad zásobováním energiemi po nejbližších pár let se vznáší velký otazník. Kombinace rozdávání peněz a zadrhnutých obchodních řetězců způsobila dvojcifernou inflaci, které jsme přitom dávno odvykli. V Číně se strategie „zero covid“ proti omikronu úplně neosvědčila a velké město Šanghaj je nyní pod tvrdým lockdownem, což může mít další následky pro světový obchod. A to je teprve duben.

Na takovou smršť problémů nemá stoprocentní recept nikdo. Předvídat konkrétní povahu krizí, které teprve přijdou, to je nemožný úkol. Ale to neznamená, že je nemožné se připravovat aspoň trochu obecněji.

Má smysl věnovat institucionální pozornost civilní obraně, třeba ve školách nebo i na pracovištích: umí-li v každé rodině aspoň jeden člověk znehybnit zlomenou končetinu a provizorně ošetřit krvácení, vyplatí se to. Má smysl, aby se aspoň ten, kdo chce, mohl naučit ovládat zbraň a nestálo jej to desetitisíce z vlastní kapsy. Má smysl mít rezervy důležitých surovin a rozprostřít svoje obchodní vztahy tak, aby výpadek jednoho partnera nezpůsobil náhlý a kritický problém. Má smysl nemít příliš mnoho dluhů, protože nikdy nevíte, jak se pohnou úrokové sazby a kdy si budete muset náhle půjčit na něco nezbytného. Má smysl se totálně nespecializovat na jednu činnost a ponechat si aspoň elementární schopnosti i v jiných oborech. Má smysl nezanedbávat výcvik vojáků a dalších složek, který je ještě o něco důležitější než jejich samotné vybavení; to se někdy dá v kritickém okamžiku sehnat i z ciziny, kdežto dobří a loajální lidé, ti jsou nenahraditelní a kvalita leckdy vítězí nad kvantitou.

Na to všechno vám jistý omezený typ člověka ekonomického řekne, že je to drahé. Ne že by měl zcela nepravdu. Při tomto druhu obecné přípravy se vždycky něco utratí nehospodárně (a rozrušený poručík traktorista už možná dychtivě zakládá papír do stroje, aby nějakého generála obvinil za nákup protichemických masek o stovku dražších, než za kolik je slibovali výhodně dodat z Číny) a někdy jej doprovází i opravdová korupce, kterou nelze úplně vykořenit. Ale svět není výrobní pás ve fabrice řízené z Japonska a na jeho zběsilou iracionalitu se nedá reagovat propočítáním optimálních strategií na halíře. Dokonalých plánů, které nakonec byly k ničemu, je plná historie. Lepší než produkovat další plány je kultivovat schopnosti. Ty se hodí, ať už nám osud, či náhoda předhodí libovolnou směsici krizí.

Knihy Mariana Kechlibara.
Knihy Mariana Kechlibara. Foto: Marian Kechlibar

 

×

Podobné články