Přežije česká kultura pandemii? Utekl jsem z Prahy na Moravu, říká Koller

Na titulní otázku je snadná odpověď: česká kultura přežije všechno, i vlastní smrt. Ale co s ní udělá korovinová krize? Vznikne něco jako koronavirové umění? Jaký dopad bude mít na tisíce lidí, kteří se kulturou živí? Nemůže být ten zastavený čas i k něčemu dobrý? To byla témata debaty, která se konala minulý týden v Knihovně Václava Havla a kterou moderoval její ředitel Michael Žantovský. Týdeník Echo byl jejím partnerem a část debaty teď předkládá. Celý záznam je k vidění na stránkách Knihovny Václava Havla.

Žantovský: O co kulturního jsme v té pandemii přišli a co jsme našli, pokud jsme vůbec něco našli?

Holušová: V našem případě jsme přišli o výsledky celoroční práce, o přípravy velkého festivalu, který je přeložen, doufejme, na další rok. Jsme opravdu v obrovských finančních ztrátách. Týká se to všech festivalů nejenom v naší zemi, po celé Evropě, po celém světě. Ale když se dozvídáme od přátel, muzikantů třeba z Afriky nebo z Asie, že jsou v situaci, kdy nemají jak nakrmit rodinu, protože svým hraním podporují široké okolí, tak si připadám, že se nám v podstatě nic neděje… Co jsme získali, to je určitě dar zastaveného času. Snad ho tvůrčí osobnosti zúročí v tom, že mohly tvořit v klidu. Jen se obávám, že restrikce budou daleko delší, než to vypadalo na začátku, a že nás ještě čekají těžké časy, jak si svoji svobodu vzít zpět.

Koller: Utekl jsem z Prahy na Moravu, protože v Praze to vypadá dost pustě a tady můžu být na zahradě. S Lucií jsme zrušili všechno, co jsme letos měli naplánované. Něco plánujeme na příští rok a budeme rádi, když už to bude normální, což dneska nikdo neví. Pro muzikanta je hraní před lidmi něco jako vzduch, co dýchá. A myslím, že lidi, kteří chodí na koncerty, tam nechodí jenom, že se tam setkají s přáteli, ale taky, že jim ta muzika dává nějaký náboj do života, že se třeba těší na další víkend, až se pojedou podívat na nějaký jiný festival. Nedovedu si představit, že by to mělo skončit.

Žantovský: Pro muzikanta je to zvlášť bolestivé bez toho živého zážitku, jak říkáte. A pro posluchače, diváka, vlastně taky. On na koncert, na festival možná nejde úplně primárně kvůli hudbě, ale kvůli prožitku, sdílenému pocitu, kvůli tomu, aby potkal přátele, aby vás viděl živě, a to všechno jsou elementy kulturní události, které se nedají reprodukovat na obrazovce.

Peňás: To se zase vrátí, tak do roka a do dne znovu festivaly budou, letní, a možná už dřív, na podzim. Naše debatní otázka ale zní: „Dopad na českou kulturu“, což přirozeně vybízí spíš k tomu, že budeme mluvit o dopadu na české kulturní pracovníky.

Žantovský: Kulturní pracovníci, to jsem slyšel naposled za Gustáva Husáka.

Celý text si můžete přečíst na ECHO PRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Koupit si jej můžete zde.